Life, love , disappointment and death

Vlčí členové a úžasná rodina

Dnešní ráno bylo takové jiné. Bylo půl šesté a já už seděla na posteli a přemýšlela co budu teď dělat, když v 8 máme jet pro Tobyho. Vstala jsem z toho mého pelechu. Byla docela tma a v pokoji bylo vydýcháno. Šla jsem k oknu a roztáhla jsem závěsy. Ta krajina ..... bože.  Vyšla jsem na balkón a nemohla jsem se nabažit. Velké pole a za ním obrovský les.  Najednou jsem uslyšela velkou ránu a z lesa vyběhla samice vlka s 3 mláďaty. A další rána!  Nadskočila jsem a ano , znovu jsem se lekla. Jedno malé upadlo a matka se obrátila a běžela směrem k němu. Další a i ona to schytala.Neváhala jsem a hned jsem si vzala župan a utíkala na pole.  

 Viděla jsem dvě malé vystrašené ,štěňátka . Hlavou mi projela vzpomínka na ten osudný den kdy jsem přišla o rodiče a o pár let i o bratra. Sundala jsem si župan a nalákala jsem je k sobě. Venku byla docela zima , tak přeci jen přišel podzim tak co jiného mohu čekat.  Když vyletěla z lesa skupina psů ...... chytla jsem je a rychle jsem zaleza domů. Na schodech na mě čekala sestra, koukala na mě jako na hrdinku. Snažila jsem se je propašovat do mého pokoje.

Max: Sestro to byl velmi odvážný čin. Je to milé , ale dokážeš se o ně postarat ? 

Já: Je mi jich líto a připomíná mi to mojí rodinu. Teda mě a bratra. Taky jsme přišli o rodiče a také o svého sourozence ( teda zas tak ne do slova). Chci se o ně postarat a dát jim ten pocit rodiny.  Neboj vše bude v pohodě.

Rychle jsem zalezla do pokoje a mé oči spadly na hodiny. Bylo sedm a já věděla , že si musím pohnut. Dnes mi nějak nezáleželo jak budu vpadat, takže jsem byla tak nějak v pohodě. Padly na mě dva nádherné pohledy. Byla jim zima , byli špinavé a pohublé. Trochu nám trvalo než jsme se seznámili.Chytila jsem jedno a dala ho do vany a pak jsem přidala i jeho sourozence. Vymydlila jsem je a nakonec je vysušila ručníkem. Začali si hrát. Nechala jsem je a začala jsem hledat něco na sebe. Našla jsem bílé tepláky, bílou mikinu  a černé tenisky a bylo hotovo.

Když už jsem byla připravena tak jsem se šla nasnídat a samozřejmě vlčata šla za mnou. Vzala jsem si croissant se salátem  a rajčaty. Sestra mi připravila kávu. Jak jsem si sedla za stůl tak zlatíčka začali kňučet. Rychle jsem vše do sebe hodila a chytla jsem do náruče té dvě zlobidla a dala je do košíku , který byl už vystlaný měkoučkou peřinou. 

                                                                                     * *  * 

Dojeli jsme před léčebnu kde bylo jako vždy prázdno a strašidelně. Max mě tu vyhodila a jela se štěňaty k zvěrolékaři . Tak a bylo o starost méně . Čekala jsem tam docela dlouho a už mi přišla i zima. Začala jsem být nervní a i dost nasraná. Přeci když se na něčem domluvíte tak by se to mělo dodržet ne ? Šla jsem se poptat dovnitř , ale tam mě poslali do háje , že prý už dávno odešel. Vyšla jsem ven a už jsem nevěděla co dělat.  Rozhodla jsem se,  že se půjdu projít. Po 10 minutách chůze jsem svou nohu narazila do pouliční lampy.