Life, love , disappointment and death

skutky , dopisy, prášky .....

Když jsem ve dveří uviděla Kat , moje srdce se hned rozehřálo.  Nebyla jsme schopna ze sebe vydat ani jedno slovíčko.  Ta věta mě nehorázně uklidnila.... nevím co mě na ní uklidnilo, ale jak to řeka hned bylo vše v pořádku. 

Kat: ,, Co jsi si zase udělala Sharlote? " 

Já mlčela a jenom jsem se na ní koukala a byla ticho. Snažila jsem se zapamatovat její obličej, hlas, vlasy .... říkala mi hodně věcí co se dělo a děje.... hej Sharlot otoč se na Kat a poslouchej ji. Nešlo to. Kat se na mě podívala a navázala oční kontakt.  V tu ránu jsem věděla , že je zle, že musím poslouchat.  Byla u mě skoro celý den a když odcházela ...... nechtěla jsem ji pustit.... ,, Bylo to tak krátké , prosím nechoď.... si pro mne jako sestra a tu já teď moc potřebuji" . Kat se jen na mě podívala a odešla. Večer jsem se cítila strašně osamoceně. 

Vzala jsem si medvídka co jsem dostala od Tomiho a zapla jsem televizi. Nic tam nebylo ..... začala jsem  zkoumat medvídka. Něco jsem tam našla .... papírek - dlouhej papír a bylo na něm něco napsaného. Btw mám ho do dnes u sebe , ale už ho nemůžu znova číst.... zbláznila bych se a to jsem na psychiatrii zavřena jen měsíc. 

                                                                   Pro Sharlote

Moje milá sestřičko. Chtěl bych se za vše omluvit , za to jak jsem se k tobě kdy choval. Vím , že si to se mnou nikdy neměla  lehké. Omlouvám se , že jsem s tebou nebyl v nemocnici , že jsem ti v ničem nepomohl , i když si to zrovna nejvíc potřebovala já se otočil zády a šel jsem pryč. Myslím , že by si měla něco vědět. Než naši umřeli .... byl jsem s nimi v autě a vlastně za to mohu já. Já tě připravil o rodinu a o přátelé. Ten den jsem si hrál s brzdami a ..... věř , že je to pro mne těžké , ale mrzí mě to.Nikdy jsem si nemyslel , že na to ty tak doplatíš. Já doplatil , však ty víš jak.

 ,,Sedím tady nad tebou a slzy mi tečou. Nikdy tě nechci opustiti ,ale musím si věci vyřešiti. Moje milovaná sestřičko , buď vždycky to sluníčko. Sluníčko svítí nad mraky , budeš míti baráky. Lásky , kamarády a tanec bude se ti líbiti. Vždy ti řeknu milujiti. Když mraky přijdou , ať nezahynou. Dávej si pozor má milá , slzy ti kapají do klína. "

Vidím jak ležíš a jsi na přístrojích. Ani nevíš jak mě vše mrzí. Měl jsem být už dávno ve vězení , ale nemohl jsem opustit tvou krásnou tvář. Si celá maminka. Nádherné modré oči a kaštanové vlasy.  Chci aby si věděla , že jsem si tě vždy vážil , ale to co jsem udělal když jsme byli malí našim rodičům ..... nebyl jsem schopný se s tím nějak vypořádat. Dostal jsem se do problémové skupiny a už to jelo .... chlast , tráva , marihuana. Až dnes jsem si uvědomil , že se musím dát ve vězení léčit. Divím se , že dokážu takhle upřímně psát .... a to už ze mě vyprchává vše co jsem dnes vypil. Sestřičko slib mi prosím , že nebudeš dělat takové chyby jako já. Měj se hezky . Mám tě moc rád a prosím uzdrav se . A Kat jsem poprosil aby za tebou dojela.  

                                                                              Tvůj bratr Tomatián.

Tenhle dopis mě dostal do kolen. V životě bych nevěřila , že tohle dokáže napsat ten samý člověk, který mě honil s nožem.  Začala jsem brečet. Jediný co mě udržovalo při smyslech bylo to, že mám aspoň bratra. Koho mám teď ? S kým budu ? Kde budu ? Padaly různé otázky a já nebyla schopna říct ani na jednu odpověď. Nemohla jsem nic. Byla jsem sama na pokoji a neměla jsem se ke komu přitulit nebo si s někým povídat. Seděla jsem a stále dokola jsem četla dopis.  Každé slovo mě hřálo ale i bodalo do srdce. 

                                                                                             * * * 

Už jsou to čtyři dny a stále jsem na pokoji. Dnes bych se chtěla jít po prvé projít. Mám tu jednu kamarádku která je ve vedlejším pokoji. Prosila mě , že se jim tam uvolnilo jedno místo , že se mám zeptat a jít bydlet k  ,,ní" na pokoj. Zkusila jsem to ..... ono se to podařilo.

 Šla jsem do vedlejšího pokoje. Museli mi , ale pomáhat. Jelikož moje psychika byla tak na dně .... nebyla jsem ani schopna jen stát a pobalit si věci. Ten večer  jsme vůbec nespali.... hráli jsme deskové hry a koukali na filmy. Sestřička nás ráno musela budit na 3x . Po týdnu jsem se poprvé prošla. Začala jsem mít důvod proč žít, i když jsem byla  stále v nemocnici připadalo mi , že jsem jako doma.  Tomi mi stále posílal dopisy , ale já je nečetla .... byli pohozené vedle postele.  Začala jsem znovu žít, ale něco tomu chybělo.Myslím, že mi chyběl Tomi. Jednoho večera jsem dostala záchvat. Upadla jsem a tekla mi krev z nosu. Utřela jsem se a šla jsem se s holkami koukat na film.

 Po dalším týdnu jsem cítila ochabnutí celého těla. Už jsem jen ležela a nedokázala jsem se postavit a jít navštívit vedlejší pokoj. Ráno jsem šla na nějaká vyšetření. Sestřička za mnou přišla a začala mi balit věci. Nevěděla jsem proč to dělá. Začala jsem si prohrabovat vlasy a na jednou .... plná ruka vlasů. Zůstala jsem v šoku. Začala jsem se bát. Ptala jsem se sestry , ale ona mi nic neřekla. Odvezla mne na samotku. Tam mi vše řekla. Mám problém s krví (údajně ). ...... Byla jsem zase sama.  Moje psychika byla na tom zase špatně.  Měla jsem stále otevřené dveře,  abych mohla vše vidět.  Holky s kterými jsem byla na pokoji už pomalu odcházeli. Začala jsem je počítat a jedna mi stále chyběla. Ta nejdůležitější..... ta která pro mne znamenala vše. Ten den za mnou přišla sestra a přála mi upřímnou soustrast. Nejdříve jsem nechápala , ale po chvíli přišli lidi z policie a také sociálka. Všichni mi přáli upřímnou soustrast. Začala jsem se bát ...... po chvilce mého nechápavého koukání mi to řekli. ,, Milá Sharlote Mizura přeji vám upřímnou soustrast Váš bratr Tomatián Mizura zahynul hroznou smrtí. Ještě jednou upřímnou soustrast".  V tu ránu jsem začala řvát. Museli mě napíchnout na trubičky , abych se uklidnila. 

                                                                                           * * * 

Další den mě stále chodili kontrolovat. Snažili se mi dávat jídlo a pití ..... nejedla jsem , nepila jsem... nemluvila jsem.... truchlila jsem. Ten den jsem si uvědomila jak mi moc chybí , jak jsem ho měla moc ráda. Začala jsem si to dávat za vinu , měla jsem mu psát a nestalo by se to. Začala jsem otevírat cca 15 dopisů co jsem obdržela  a četla jsem. 

,, Moje milé sluníčko " 

,, Uzdrav se "

,, Chybíš mi "

,, Nikdy tě neopustím " 

,, Napiš mi prosím , netrap mě tak "

,, Za měsíc bych měl dostat jeden den volno .... teda volno ... budou se mnou stále policajti , ale chtěl bych tě někam vzít . Co ty na to ? Neboj se , vše bude v pořádku. Vše ti řeknu  jak se tam mám a tak."  

 Začala jsem znovu brečet. Moje psychika byla tak dole. ,,Už nemám nikoho! Můj jediný bratr a on ...... on ...... on umřel. "  

Nějak jsem vylezla z postele.... odtrhla jsem hadičky a začala jsem hledat ve skříňkách nějaké prášky.        Našla jsem. Vzala jsem to a šla jsem do koupelny. Byli nějaké dvě odlišné skleněné krabičky , ale to mě nezajímalo. Bylo to sklo a byly to prášky.

 Jak říkám , moje psychika byla fakt hodně dole.     Dala jsem si obě skleničky..... začalo se něco dít.... rozbila jsem skleničku. Měla jsem u sebe dopisy .... četla jsem si je stále dokola . Schovala jsem je do medvídka a z celého zármutku jsem vzala střep a ...... kolem mě se objevila velká louže krve. Nepřestala jsem.

  Po nějaké době jsem přestala a jen jsem stála. Já se podřezala a předávkovala. Spadla jsem na zem a jen jsem koukala a brečela. Přišla sestra ... neviděla mě v posteli .... podívala se do koupelny.... začala křičet a šla někam pryč. Po chvilince přiběhli doktoři a ....... 

Život je velmi krásný dar. Smrt je nový začátek. Nemoc není ošklivé slovo , ale jen naše důsledky toho , jak se sami k sobě chováme.