Život v ,,kostce "

34 2 0
                                    

Ahoj.
Jmenuji se Shralote Mizura a je mi 16 let. Jsem na psychiatrii a píši si svůj deník, abych si na vše mohla zanadávat.
Na tohle odporné místo jsem se dostala jen díky mému bratrovi. Můj bratr Tomatian Mizura je obyčejnej hajzl který je ve vězení za znásilnění mé velmi dobre kamarádky Kat.
Je pondělí večer a Já tu neustále tvrdnu a poslouchám ty jejich kecy o tom , že se vše zlepší .... nezlepší. Jsem díky mému ,,starému" já stále uvězněna v téhle budově , která prý pomáhá lidem. Pche ...... mně pomohla maximálně si uvědomit co mám za rodinu.
* * *

Dnes ráno mi bylo řečeno, že mám sepsat svůj život v ,,kostce" . Tak proč ne. Začnu hezky od začátku, než jsem se sem dostala na psychiatrii.

Psal se rok 1990 když jsem byla poprvé znásilněna. Bylo mi pouhých 10 let a já si prožila peklo na zemi. Byla jsem svěřena do péče mého staršího bratra. Rodiče nám umřeli když mi bylo 8 let . Tohle je snad nejhorší pohádka kterou jsem kdy mohla zažít. Toho dne co mě znásilnili jsem poprvé dostala menstruaci, díky tomu incidentu jsem šla na operaci. Nemůžu mit už nikdy DĚTI. Ten hajzl který mi to udělal tak si mě odchytil v parku , když jsem šla domu z kina. Když už byl hotovej odhodil mě na zem a něčím mě omráčil. Další den jsem se probudila v nemocnici .... Už bylo po zákroku, vedle mě seděla Kat a měla slzy v očích. To ona mě ten večer zachránila, nebýt jí a její maminky tak bych už tu asi nebyla. V nemocnici říkali ,že mám velké štěstí. Operovali mi nejen to dole ,ale i žaludek a střeva. Neřekli mi co se stalo nebo z čeho si myslí, že to je .... jen to , že si mám dávat pozor co jím toť vše. V nemocnici mě každý den navštěvovala Kat a vždy mi něco upekla , i když jsem to nemohla , ale jsem za to velmi vděčná. Tomi se ani neukázal. Vykašlal se na mě ..... co jiného taky čekat, že? Za necelý týden mě pustili domu.
Ve škole byli všichni tak hodní ...stejně vím koho to je zásluha. Celý měsíc mi Kat pomáhala a navštěvovala mě den co den. Nikdy mi neřekla v ničem ne.
Jednoho večera co u mě spala se stala ta věc za kterou Tomi za tři roky šel sedět. Kolem 1 hodiny ráno šla Kat na záchod , když se vracela bratr byl v náladě. ... zas chlastal a samozřejmě co se nestalo uviděl ji a začal s ni flirtovat..... Nakonec si s nim dala dvě skleničky a už to jelo. Najednou jsem uslyšela výkřiky, ale ne touhy , ale pomoci. Rychle jsem vstala vzala pánvičku a utíkala Tomimu do pokoje. Když jsem to uviděla rychle jsem zasáhla. Praštila jsem ho silně pánvičkou do hlavy , chytla jsem Kat za ruku.... trhla jsem a utekli jsme do pokoje ..... zamkla jsem. Ráno jsem vstala a Kat nikde .... Jen papírek ležel vedle mne a něm stálo : Lass promiň, ale už jsem radši šla nezlob se. Šla jsem za bratrem a vzbudila jsem ho a nehorázne jsem na něj začala ječet co je to za debila.... ani nevěděl, že něco takového udělal. Ve škole se Kat ani neukázala. Další den už byla ve skole, ale byla taková. .... jiná , ani se na mě nepodívala. Vyrovnala jsem se s tím, že díky bratrovi ztratím všechny kamarádky. Kat se přestěhovala a už jsem ji neviděla.
Základní školu jsem nějak prošla a šla jsem na střední školu. V prváku jsem se zamilovala, ale slepě. Už jsem si dávala pozor co dělám a s kým se bavím, ale láska je nevyspitatelná. První láska... Janes, perfektní, milej, slušnej, chytrej. ... jsem si myslela.
Na školní párty se ožral a znásilnil mě. Už jsem se nedokázala bránit. Neměla jsem odvahu to nikomu nic říct a dusila jsem to v sobě celou dobu.

Life, love , disappointment and deathKde žijí příběhy. Začni objevovat