Why I love my boyfriend💕 [The Vamps]

+ An unexpected incident 4.

Foto z mého mobilu číslo 12☝️Chtěl po mně, abych ho vyfotila s jeho novou životní láskou💍
#hesdead
• • • • •
S Bradem jsem se snažila trávit co nejvíce času. Po pár dnech už to byl konečně z menší části ten Brad, kterého znám a nemusela jsem mít strach z toho, že mu ublížím, když stisknu jen o trochu silněji jeho ruku. Sice tam byl pořád ten otravně pípající přístroj a zkrátka, šlo na Bradovi vidět, že pořád není tak úplně v pohodě, ale já viděla obrovský krok napřed.

„Máma s tátou tu byli tři hodiny vtahu." Přetočil očima. „Máma mi vyprávěla o tom, jak hazarduju se svým životem, potom o vitamínech v pomerančích, o filmu, na který se dívala včera v televizi a rozbrečel ji, o tom jak mě miluje, u čehož se rozbrečela a potom po mě vyjela, že jsem blbej a zase skočila u toho, jak hazarduju se svým životem." Dost hlasitě zavrčel a zase přetočil očima a na to já se začala smát. „Hrůza." Vydechl.

„A uvědomuješ si vůbec, co všechno se mohlo stát?" Stále jsem se z toho jaksi nemohla úplně vzpamatovat.

„Ale prosím tě." Polknul. „Neprocházel jsem žádným tunelem a neviděl jsem žádné světlo. Přestaňte to všichni řešit." Tohle byl docela otravný tón hlasu. Pořád chraptěl, ale tím to nebylo.

„Tak promiň, že jsem měla strach." Prohodila jsem rukou.

„Omlouvám se, ale pořád dokola musím řešit to samý a mě už to nebaví." Natáhnul ruku, já mu ji podala a silně mi ji stisknul.

„Dobře." Usmála jsem se na něj. „A co kluci? Ozvali se?" Změnila jsem téma a to i přesto, že jsem měla děsnou chuť promluvit mu do duše, ale Brad měl na jednu stranu pravdu. Mě by taky nebavilo neustále dokola poslouchat, jaké chyby jsem se dopustila.

„Jo, volal jsem si s Trisem a měli by se stavit zítra." Zazubil se a nejspíš mu naskočila představa, jak o nich bude vědět celá nemocnice, protože úplně stejná představa naskočila i mě.

„Tak to je fajn." Odvětila jsem spokojeně.

„Nechceš si tady za mnou lehnout?" Trochu jsem se zarazila a podívala se na něj nechápavým pohledem.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad." Prohodila jsem a pohledem dodala trochu vážnosti. Ano, šlo na něm poznat, že je mu mnohonásobně lépe, ale stále to nebylo to pravé ořechové. Kruhy pod očima mu ještě nezmizely a pořád vypadal nevyspale. A rány na obličeji tam taky stále byly.

„Ale já už tohle doopravdy potřebuju. Jen tak tu ležet mě doslova zabíjí." Zachraptěl. A s hlasem na tom taky nebyl nejlépe, jak už jsem zmínila.

„Však tu s tebou jsem. Držím tě za ruku, dotýkáme se, mluvíme spolu. Je to málo?" Zasmála jsem se. Potom jsem vstala, jednou rukou jsem se opřela o postel, přičemž jsem se nahnula k němu a políbila ho. No dobřeee, spíš jsem se tak trochu líbali....trochu hodně. No každopádně, Brad to nezapomněl. „Tohle bylo dobrý, ne?" Jen na malou vzdálenost jsem se od něj odtáhla a zkřivila úsměv. Brad se zatvářil šibalsky a za normálních okolností by se ke mně přitisknul, abychom pokračovali. Jen škoda, že pro něj byl namáhavý téměř každý pohyb.

„Prosííím." Zašeptal. „Místa je tu dost." Dlouze jsem se na něj zadívala a v hlavě mi proběhlo, že můj přítel je nadpřirozeně trpělivej.

„Ale já se opravdu bojím, že ti ublížím." Já opravdu měla strach, že mu ublížím.

Brad na tohle nic neřekl, ale pouze komunikoval pohledem. Nechtěl změnit svůj názor a prostě chtěl to, co chtěl. Uhnula jsem pohledem a když jsem se mu opět podívala do očí, tvářil se stejně. „Ty jseš fakt hroznej." Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. „Pravda je taková, že to taky hrozně chci, ale jakmile tě začne něco bolet, tak se musíš ozvat." Vztyčila jsem k němu prst a on se na to zazubil. Celej on.

Postavila jsem se a Brad už automaticky rozevřel ruku. Ovšem tu zdravou, za kterou jsem ho držela.

Posadila jsem se na postel a pomalým pohybem jsem si lehla vedla něj. Hlavu jsme položila na rameno a Brad usykl bolestí. Trhla jsem sebou a chtěla se mu začít omlouvat a potom hodit vinu na něj.

„Jen se, prosím, posuň trochu níž." Řekl s bolestivým tónem hlasu.

„Už dobrý?" Zeptala jsem se se strachem.

„Jo, už dobrý." Řekl a mě se ulevilo. Pomalu jsem na něj položila hlavu, něco mezi jeho ramenem a hrudníkem a Brad svou hlavu otočil tak, že jsme se hlavami dotýkali. Rukou mě chytnul kolem pasu a kapačka nebyla žádnou překážkou. Nemyslete si, zas až tak obrovská postel to nebyla, ovšem jsem ležela na boku, ale nemůžu si stěžovat. Bylo to dokonale dokonalý, kouzelně kouzelný. Ruku jsem položila na jeho hruď a byli jsme potichu. Nevadilo mi to, naopak mi to vyhovovalo. Mohla jsem poslouchat jeho tlukot srdce, jak tiše dýchá....věci, o kterých jsem se obávala, že už se nikdy nestanou.

„Všechno v pohodě?" Řekla jsem šepotem, protože jsem nechtěla zničit to ohromující ticho, ale přesto takové bohaté. Když vynechám ten pravidelně pípající přístroj, nebo jak se tomu říká, tak bylo ticho.

„Tohle je naprosto dokonalý." Vydechl spokojeně a mně se objevil úsměv na tváři, který jsem nedokázala ovládnout. Jsem si víc než jistá, že tohle není povolený, že by se to nemělo, ale zavřou mě? Ne. To si klidně vyslechnu kázání, jak se tohle dělat nesmí, jak je to zakázané, ale celý život v sobě budu nést ten pocit, který prožívám právě teď. Za to to stojí.

„Ono se tohle možná mělo stát." Prolomil ticho, ale ne ve špatném slova smyslu. Jako by tahle věta k tomu patřila.

„Já si taky myslím." Řekla jsem asi po deseti vteřinách, protože jsem prostě neměla slov. „Víš, nad čím jsem přemýšlela v tu první noc, jak jsem od tebe přišla domů?" Byla jsem si jistá, že tohle téma se sem momentálně hodí.

„Nad čím?" Nedívala jsem se mu přímo do očí, ale věděla jsem, že se usmál.

„Nad naším prvním setkáním...teda druhým." Opravila jsem se rychle.

„Joo, nezachoval jsem se jako gentleman." Zasmál se, ale potom bolestivě usykl.

„Dobrý?" Vyděsila jsem se.

„Jo jo, dobrý. Jen... jen se ještě nemůžu moc smát." S klidem jsem zase uvolnila a vychutnávala si tu kouzelnou chvíli. „Ale teď mě miluješ ne?"

„Věříš si?" Rukou, kterou jsem měla položenou na jeho hrudi, jsem ho pohladila po tváři a cítila, jak mu cukají koutky u pusy.

Tehdy se Brad se opravdu nezachoval jako gentleman. Bylo to velice zajímavý. Celý ten příběh je vlastně zajímavý.

Sama nemůžu uvěřit, že po tak krátké době...

Hope you enjoyed it!🖤