Why I love my boyfriend💕 [The Vamps]

~Wednesday~

Foto z mého mobilu číslo 1☝Řekla jsem Bradovi, aby se na mě usmál❤
#hescute
• • • • •
Tohle možná na první pohled vypadá jako deník, ale není to deník. Největší potupa, která může existovat, je psát si deník. A proto zdůrazňuju, že tohle deník není. Teda, nemohu tvrdit, že jsem si deník nikdy nepsala, ale to mi bylo asi osm a psát jsem si ho vydržela tak půl roku. Dneska jsem ho našla, vytrhala popsané stránky a momentálně využívám k jiným účelům. Přesně tak, tohle je můj starý deník, který už deník není. Prostě žádný deník, jasný? Vypadá tak a dokonce jsem si ho i koupila kvůli nápisu na obalu deník, ale prostě to deník není. Tohle je dejme tomu zápisník a já do něj musím do sedmi dnů sepsat důvody, proč miluju svého přítele. Ostatní lidé v mém věku používají slovo kluk, ale mně se slovo přítel líbí víc. Takže když řeknu, že Brad je můj přítel, nemám na mysli přítele, který s vámi občas zajde do kina, ale je to přítel, kterého miluju. Ano, přesně tak, svého přítele miluju. Takže důvody nesepisuju proto, že bych pochybovala o tom, jestli ho miluju. Anintu není možnost,že bych přemýšlela, jestli ho milovat nebo ne. Dokonce si tady ani nebudu sepisovat pro a proti chození s Bradem. Jak už jsem zmínila, já ho miluju. Brad je člověk, díky kterému jsem zjistila, co je to láska. Mé city k němu jsou jednoznačné, prostě ho miluju. Důvod, proč tohle musím sepsat, jsou mojí rodiče. Slovo rodiče je příliš široký pojem. Na planetě nikdy nenajdete rodiče, kteří jsou stejní, jako jiní rodiče. Já osobně jsem za své rodiče velmi vděčná a v životě bych je za nic nevyměnila. Odjakživa mě ve všem podporovali a snažili se mi vyjít vstříc. Jenže všichni rodičové mají i svá negativa a ti mojí nejsou výjimkou. Nebudu tu sepisovat všechna negativa, která mojí rodiče mají. Napíšu pouze to hlaví a to je, že mojí rodiče nemají rádi mého přítele. Z velké části je to spíše táta, který se vyjadřuje úplně ke všemu. Co si tu budeme vykládat, jsem jejich jediná dcera a už nepatřím jen jim. Je plno důvodů, proč Brada nemají v oblibě, ale k tomu se dostaneme později. Teď vám napíšu, jaký byl můj dnešní den. Přesněji řečeno, sedm dní před mými 18-tými narozeninami.

Jo a málem bych zapomněla, jmenuju se Sophie, ale všichni mi říkají Soph. Sophie Chloe Dawson. Rodiče tvrdí, že mi dali jméno, které mě má vystihovat...A jako v čem?

Středa. Dnešní den byl skoro jako každý jiný. Však všechny všední dny jsou vždy skoro stejné, aspoň ty moje. Nejsem ten typ člověka, co by dokázal vylézt z postele hned po zazvonění budíku. Takže jsem se ještě chvíli povalovala v posteli a na mobilu projížděla sociální sítě. Znenadání na mě vyskočila zpráva od Brada, ve které mi psal, že mě dnes doprovodí do školy. Usmála jsem se a jako odpověď mu poslala emoji se srdíčky místo očí, ten je totiž můj nejoblíbenější. Jeho zpráva mi dodala energii a já hned vylezla z postele. Ustala si ji, aby se neřeklo a šla si obléct školní uniformu přehozenou přes židli. Následně jsem se vydala do koupelny, kde jsem udělala takovou tu typickou hygienu, kterou každý zná. Učesala si vlasy a nic víc si s nimi nedělala. Jen jsem si dala gumičku na ruku jako náramek, protože člověk přece nikdy neví. Potom jsem seběhla po schodech do kuchyně, kde mě zaskočila vůně smažených vajíček.

„Vajíčka? Ve všední den?" Tohle jídlo nemíváme vůbec často. A když už ano, je to víkend.

„Dobré ráno, zlato." Usmála se na mě mamka a tónem hlasu mi naznačila, že jsem nejspíš zapomněla na slušné vychování.

„Omlouvám se, přeju dobré ráno všem." Podívala jsem se na mamku, která mi právě nandávala mou porci vajíček. Následně mi padl pohled na tátu, který viděl zálibu v novinách, ale pozdrav pohledem mi přece jen věnoval. A dále na mého 12-tiletého bráchu. Ten projevil úplný nezájem tím, že se na mě ani nepodíval. Nepřekvapilo mě to a zároveň ani nenaštvalo.