Why I love my boyfriend💕 [The Vamps]

~Thursday~

Foto z mého mobilu číslo 2☝Brad je závislák na kofeinu☕
#coffeeboy
• • • • •
Dnes je čtvrtek a mé narozeniny jsou zase o krok blíž. Jiný člověk by byl štěstím bez sebe, že se z něj stane dospělý člověk. Ale já? Ještě bych chtěla být dítě. Přijde mi, že po dosažení dospělosti padne na člověka strašně moc zodpovědností. Znova jsem si přečetla včerejší zápisek a došla jsme k závěru, že jsem nenapsala ani jeden důvod, proč miluju svého přítele. Ale za to jsem napsala dva důvody mých rodičů, proč mého přítele nenávidět. Ano, ano. Vím naprosto přesně, co se vám teď honí hlavou...Miluješ ho a nedokážeš napsat důvody? Miluješ ho ty vůbec? Jestli ho miluješ, jak říkáš, důvodů by si měla mít napsaných už milion! Tak teď čtěte pozorně. Já mám plno důvodů, proč Brada miluju. Ale problém je, že jsou to takové ty vnitřní důvody. Jsou ve mně, ale nedokážu je napsat na papír. V mém těle to vře, ale slovy to nedokážu vyjádřit. Ale věřte mi, mám plno důvodů, mám jich víc než milion.

Dneska mě Brad vyzvednul ze školy a pozval mě na oběd. Neptejte se jak. Všichni moc dobře víte, že přišel pěšky.

V restauraci jsme si objednali jídlo a hned poté, co servírka odešla, Brad si podepřel hlavu rukou a s jemným úsměvem se na mě dlouze díval. Nedokážu popsat, jak byl sladkej. A taky můj.

„Proč se na mě takhle díváš?" Rozesmála jsem se a udělala jsem stejnou pózu jako on, a taky jsem na něj zírala.

„Jsi nádherná." Jsem si připadala jak Hazel ve filmu Hvězdy nám nepřály.

„Máš naprosto dokonalé oči." Napsat důvod, že Brad mám dokonalé oči...to by asi nebyl důvod, proč by ho měli mít rodiče rádi.

„Ty dokonalejší." Zvedl jeden koutek u pusy a já málem umřela kvůli jeho pohledu.

„Zlato?" Chytla jsem ho za ruku, kterou měl položenou na stole. „Potřebuju si s tebou promluvit." Brad pohled náhle změnil a já si najednou uvědomila, že jsem to řekla takovým tím tónem, jako bych mu chtěla oznámit, že se s ním rozcházím. Narovnal se a bylo mi ho taaak líto. Ale bylo to i vtipný.

„Ne, ne, nemusíš se bát." Zasmála jsem se a jeho ruku jsem víc stiskla. Bradovi trochu začali cukat koutky u pusy a...a...už jsem říkala, že je strašně roztomilej? I kdyby jo, tak to tu máte znovu. „Jen jsem chtěla říct, že příští týden v úterý mám narozeniny a..."

„Jo jasně, vím to." Ne, nevěděl to. To jsem poznala. Zblednul a reagoval příliš rychle. Jak by podle vás reagoval, kdyby to věděl? To je úplně jasný. Usmál by se a nasadil by šibalský úsměv. No ale to je fuk, já mu to neřekla, aby nezapomněl, já ho pouze chtěla připravit na tu večeři.

„To je strašně milý." Usmála jsem se a předstírala, že mu věřím. Nechtěla jsem mu kazit iluze, to se dá snad chápat. „A..." Následně mě přerušil a pouhou otázkou zkazil úplně všechno.

„V úterý si říkala?" Usmívala jsem se. Stále jsem se usmívala.

„Ano, v úterý." Přikývla jsem a následně silně stiskla rty. „Ale teď mě, prosím, poslouchej." Vynechám detail, že něco ťukal na mobilu. On si tam určitě nezapisoval mé narozeniny. „Budeme mít takovou rodinnou večeři a chtěla bych, abys přišel." Konečně jsem řekla tu větu, kterou jsem chtěla.

„Přijdu rád, zlato." Odložil mobil, do kterého si nezapisoval mé narozeniny. Ach bože, jednou umřu kvůli jeho úsměvu. Jo! Mám první důvod! Má dokonalý úsměv. Ne vlastně, to taky není ten správný důvod.

„O to jde." Vydechla jsem. „Musím tě na ten večer připravit."

„A to jak?" Chápu. Na co ho připravit, že? Prostě mu jen říct, ať se chová normálně. Jenže tohle u mého přítele neplatí.

„Třeba nepřijít tam oblečený v onesie." Brad přetočil očima, ale neudržel se nezasmát. Když už jsme u toho, to bych vám mohla popsat první setkání Brada s mými rodiči, co? Možná mi nebudete věřit, ale já přísahám, že se to opravdu stalo. Vykládala jsem jim, jak je Brad úžasný. Pak otevřu dveře a Brad tam stojí v onesie. Přesněji řečeno, v onesie tučňáka. Ten idiot se s Trisem v něčem vsadil a jeho prohra byla přijít na seznámení s mými rodiči v onesie. Chápete mě, proč ho na tu večeři musím připravit?

„Ale za to jsem nemohl, to snad chápeš." Rozesmál se. Pane bože, další důvod pro mé rodiče.

„Bylo to první setkání a ne nechápu, neměl ses sázet." No ale teď vážně, co by na to řekli vaší rodiče?

„Nezkazím tvůj den." Pohladil mi ruku. Proč mi přijde strašně romantické, když se držíme za ruce přes stůl?

Brad možná vypadá jako člověk, který je tak trochu idiot, ale aspoň není nudnej. Vám nepřijde nudný, když jdete po chodníku, vidíte v autě na semaforu nějaký pár a oni jen koukají z okýnka? Můj přítel je vtipný a optimistický a to je v dnešním světě potřeba.

Za pár minut má být půlnoc, ale mě se stejně ještě nechce spát. Co kdybych napsala něco o našem kouzelném vztahu?

S Bradem jsme spolu přesně 187 dní, za dvě minuty už vlastně 188 dní. No jo, já vím. Mohla jsem napsat, že něco přes půl roku, ale pro mě je to kouzelnější, když to počítám přesně na dny. Ještě nezažil mé narozeniny, takže je to vlastně v pořádku, že na ně zapomněl, ne? No totiž, kamarádka mi dohodila jednorázovou brigádu, kterou bych si už v životě nevzala. Barmanka v nočním klubu. Čtyři idioti měli koncert a šli ho zapít do blízkého klubu. Jeden z nich se strašně opil a mě ho bylo líto nechat ho tam samotného. Druhý den ráno jsem tam uklízela a Brad se mi přišel omluvit. A to další už nejspíš všem dojede. V té době si dělal řidičák potřetí.
To musí být teda strašně namyšlenej, když je slavnej. To tady ti lidé bývají. Ale ne všichni, aspoň Brad ne. Teda, musím se zastat všech čtyř.
Všechny věci, které patří k tomu poprvé, jsme zažila s ním a neměnila bych.

Můj přítel nemá řidičský průkaz a jeho dopravní prostředek je skateboard. Miluje šmoulí zmrzlinu a umí se červenat. Je strašně zapomínavý a stále se mu rozvazují tkaničky u bot, takže si je strká dovnitř.

Právě jsme spolu 188dní. Miluju ho! Jdu usínat s tímhle skvělým pocitem.

Přesně tak, bez idiotů by byla nuda. Já miluju vtipné lidi <3
Díl napsaný z části včera a z části dnes:))