Why I love my boyfriend💕 [The Vamps]

~Sunday~

Foto z mého mobilu číslo 5☝Brad našel v obchodním centru místo se silnou wifi zadarmo📱
#socialperson
• • • • •
Po západu slunce jsme si udělali noční procházku městem. S rukou v ruce jsme se brodili mezi pouličními lampami a to ticho bylo mezi námi to, co nám dokazovalo, že se s tím druhým cítíme dobře. Když jste s člověkem, kterého moc neznáte, stále se snažíte hledat témata o kterých se bavit a jakmile nastane jen chvilka ticha, je vám to trapné. Ale když jste s člověkem, kterého milujte a který je nezbytnou součástí vašeho života, ticho mezi vámi je v tomhle případě to, co vám dokazuje, že k sobě patříte. Přesně takhle to cítím já a jsem neskutečně vděčná tomu, kdo mi takhle kouzelný život dělá.

Dnešní den začal poněkud netradičně, protože bych měla ještě dodat, že jsme v noci skončili u Brada doma. No Brad tomu přímo domov neříká, ale pochopíte. A ano, věděli o tom rodiče. Skoro 18, ale stále ne 18. Ráno, což v našen případě bylo v půl 12, jsme snídali na gauči v pyžamu tím stylem, že Brad měl nohy na stole a já zase nohy na těch jeho. Mé pyžamo bylo Bradovo triko Artic Monkeys, které už jaksi vyřadil ze svého šatníku. Volné triko s kombinací teplých ponožek bylo podle Brada sexy. Jsem přesně ten typ člověka, co spí s ponožkami. Nebylo to poprvé, co jsem u něj spala, ale on prostě spí vždy v tom samém, což jsou kostkované flanelové kalhoty a bíle triko s krátkým rukávem. A jeho rozcuchané vlasy vypadají po ránu hustější než normálně. Pod pojmem snídaně si představte misku zmrzliny s ovocem, šlehačkou a kakaem.

Brad mě odjakživa dokázal snadně překvapit a dnes se mu to obzvlášť povedlo...

„Jak se cítíš jak dospělá?" Strčil si do pusy lžičku šlehačky s kolečkem banánu a ještě s tou lžičkou v puse se na mě podíval. Nechápu, jako to může jíst takhle. Já si tu zmrzlinu se šlehačkou vždy zamíchám.

„Já ještě nejsem dospělá." Zamumlala jsem s plnou pusou zmrzliny a zasmála se, takže jsem si musela dát ruku před pusu, protože opravdu nevím, jak přitažlivá bych byla.

„Ale skoro jo." Prohodil rukou, ve které držel lžičku. „To je skoro, jako bys už byla." Zase si nabral šlehačku a strčil si do pusy. Sakra, já vážně nikdy nepochopím, jak to může jíst zvlášť šlehačku a zvlášť zmrzlinu. „Ty to bereš jako běžnou věc. Já se nemohl dočkat, až budu zletilej." Položil misku na klín a dlouze se na mě podíval. Momentálně mě nejspíš měl za podivína.

„A změnilo se něco?" Zeptala jsem se s lžičkou zmrzliny u pusy, kterou jsem po vyslovení otázky snědla.

„Noooo...když povrhnu věci, jako je pití alkoholu a tak, moc se toho vlastně nezměnilo." Dořekl a na zmrzlinu si přidal více šlehačky a to už poněkolikáté. A aby nepostrádal, střiknul si ji i do pusy. „Co eeee?" Nejspíš si všimnul mého dost vyjeveného výrazu. Za dnešní den dostal do svého těla víc šlehačky než já za celý svůj život, takže můj výraz byl oprávněný.

„Ale nic." Řekla jsem, jako by nic a ze své misky vylovila kousek jahody. Ne, Brad doma neměl jahody a ani je ráno neletěl koupit, tyhle byly z konzervy, ale lepší než nic. Když zkonzumoval velké množství šlehačky v puse, dlouze se na mě podíval a usmál. Ale byl to takový zvláštní úsměv. Rozhodně ne nucený a nebo tak něco. Spíš to vypadalo, jako by měl něco na srdci,

„Hele, Soph." A taky, že jo. Misku položil vedle sebe a já věděla, že něco přijde. „O to jde, bude ti 18." Nadzvedla jsem obočí, čímž jsem mu naznačila, že nemám ani tucha, kam tím míří. „Budeš dospělá stejně, jako já. Od takového člověka se očekává velká zodpovědnost, samostatnost...no však chápeš, co tím myslíš." Nedíval se mi do očí. Přesně tohle dělá, když je nervózní a chystá se mi něco oznámit.