FALLEN

16.

Seděli mlčky v autě a jeli domů. Projížděli ulicemi které pomalu ale jistě osvětloval měsíční svit, z rušného města se stávalo noční město, začínali výrazně svítit výlohy a různé bary.
Taehyu seděl na předním sedadle a neodtrhl zrak od okénka, díval se jak svítí pouliční lampy a jak se mu před očima mihotají lidi na ulicích. Jak se tak díval tak mu všechno připomínalo rozmazlené skvrny a ne lidi a auta na ulicích.
V tom tichu a při sledování rozmazaných postaviček přemýšlel nad svým životem. Teď se mu život změní, ale proč to bolí víc než když ho opustil Jimin? Asi to bude tím že Jimina neztratil na vždy a Jungkook byl úplně jiný, to se Taehyungovi na Jungkookovi líbilo. Teď si přál, aby všechny jeho slabiny mohli být skryty. Dal Jungkookovi slib, který dodrží, ale musí sebrat sílu na to.

V tom nekonečném tichu si Taehyu velmi hlasitě povzdechl.
,,Děje se něco?" optal se Yoongi.
,,Co? Ne!" odsekl mu.
,,Zase se změníš, tak jak ses změnil když ses rozešel s Jiminem?" Yoongi se snažil o rozhovor, ale měl strach, všichni měli strach, že se Taehyung opět změní. Že se změní tak moc, že z něho půjde strach, báli se toho že vše teď bude horší.
,,Nestarej se, to není tvoje věc." řekl klidně a vůbec se nesnažil s někým mluvit, neměl na to náladu.
,,Tae, prosím nedělej to." položil mu ruku jemně na stehno a prosil ho aby nebyl jako tenkrát po rozchodu.
,,Řekl jsem nestarej se, není to tvoje věc, nepotřebuju někoho kdo mi bude diktovat život!" křikl na Yoongiho a prudce mu odstrčil ruku.
,,Taehyungu..." snažil se ho Jin uklidnit a vložit se to rozhovoru.
,,Nech mě být!" odbyl i Jina a dál se díval z okénka.
Všichni utichli, byly v šoku z Taehyungova chování, to jak se začal chovat, vůbec nechápali.
,,Doma si dej sprchu a jdi si hned lehnout, bude lepší když se z toho vyspíš." Yoongi to jen tak nenechal a dál se snažil mluvit na Taehyunga.
,,Nepotřebuju chůvu." řekl sarkasticky.
,,Když se vyspíš, bude ti líp."
,,Pochop to, mě už nikdy dobře nebude! Ten zmetek mi zabil přítele, víš jaké to je, jaká to je bolest!? Nevíš, tak drž hubu!" opět začal křičet na Yoongiho, štěstí že mu nedal pěstí.
,,Snažím se ti jenom pomoct, nemusíš po mě hned křičet, dá se mluvit i jinak." uklidňoval Taehyunga.
,,Ale já tvoji pomoc nechci, dokážu se s tím poprat sám." řekl tak trochu bez zájmu.

Když Yoongi zastavil před barákem, Jin, Jimin a Hoseok vystoupili z auta a rychlým krokem šli domů. Nechtěli dále být v té napjaté atmosféře mezi Taehyungem a Yoongim.
,,Chceš tady chvíli zůstat sám?" zeptal se Yoongi když uviděl jak se zavřeli dveře od baráku.
Taehyung neodpověděl, jen sklopil hlavu a prohlížel si svoje boty, nedokázal promluvit. Jako by se dostal do nějakého neznámého tranzu, srdce mu velice rychle tlouklo. Nedokázal se na ten barák ani podívat, nedokázal překročit jeho práh. Už jen ta představa, že tam umřel Jungkook, mu rvala srdce a taky věděl že v tom domě je i jeho vrah. Chtěl utéct pryč od toho domu, chtěl tam jít a zabít toho zmetka a nejvíc ze všech si přál vejít domů a vidět šťastného Jungkooka.
,,Vezmu si klíčky, až se ti bude chtít jít domů tak prostě přijdi, za hodinu příjdu se na tebe podívat. Hlavně neudělej nějakou hloupost." promluvil opět Yoongi když Taehyung nic neřekl.
Taehyung se na něho letmo podíval a opět sklopil zrak. Yoongi odešel a nechal ho samotného v autě, v tom tichu se utápěl v negativních myšlenkách a vzpomínkách na Jungkooka.

Seděl v tom autě sám, naprosto sám, asi půl hodiny, pak vystoupil z auta a stoupl si před ten dům. Díval se na něho, starý dvoupatrový dům který vypadal jako ty ostatní domy na ulici, zdi měl poškozené od střelných ran, okna byla poškrábaná a místy byly vidět i praskliny. Byl to dům lásky, velké bolesti a strachu.
Udělal krok vpřed, vystoupil na první schod, chtěl vejít dovnitř, ale ta bolest mu to nedovolila. Sedl si na schody a díval se směrem k autu.
,,Jsem se tě lekl." řekl Yoongi když otevřel dveře a uviděl na schodech sedět Taehyunga.
,,Dáš si něco k jídlu?" optal se ho Yoongi a usadil se vedle Taehyunga, na schody.
Záporně zakroutil hlavou.
,,A půjdeš dovnitř?" snažil se z Taehyunga dostat pár slov.
,,Musím tam jít?" promluvil tiše.
,,No, přeci nebudeš celou noc na schodech."
,,Hmm. Mě se tam nechce jít." Taehyung odmítal vstoupit do toho domu.
,,Jestli ti to udělá dobře, mužů s tebou strávit noc. Pomohl bych ti přijít na jiné myšlenky."
,,Ne, tak brzo na to nemám náladu." podíval se na Yoongiho znechuceně.
,,Sex jsem nemyslel." zasmál se Taehyungově myšlence. ,,Možná to tak vyznělo ale já jsem myslel, že by jsme se mohli podívat na nějaký film, nebo něco takového."
,,Aha, tak jo." řekl trochu nejistě.
Yoongi vstal, zamknul auto na dálkové ovládání a pak podal Taehyungovi ruku a pomohl mu vstát. Vešli dovnitř, prošli chodbou a pak šli kolem obýváku, Taehyung se zastavil u toho místa, bylo tam uklizeno, nikde už nebyla krev, ale pořád tam viděl tolik vzpomínek na Jungkooka.
,,Napíj se." pobýdl ho Yoongi a vtiskl mu sklenici s vodou do ruky.
Během okamžiku vypil vodu a Yoongimu vracel prázdnou sklenici. Šli po schodech nahoru, otevřeli dveře do Taehyungova pokoje, v tom stejném okamžiku se otevřeli dveře od Namjoonovi pracovny. Taehyung očekával že uvidí toho odporného vraha, který se jmenuje Zico, ale místo toho vyšel Namjoon. Taehyung se za ním vrhl, Yoongi ho chtěl zastavit ale z jeho sevření se vytrhl.
,,Kde je?" ptal se Namjoona.
,,Kdo?" nechápal ale pak mu to došlo. ,,Myslíš Zica?"
,,Jo! Je u tebe v pracovně, svázaný?" vyptával se a chtěl vtrhnout do pracovny, ale Namjoon mu zatarasil cestu.
,,Pust mě tam!" křičel na Namjoona aby mu uvolnil cestu.
,,Ne."
,,Proč!?" Taehyung to nechápal.
,,Nemůžu tě tam pustit."
,,Tak mi aspoň řekni, proč mě tam, kurva, nepustíš!" Taehyung chtěl vysvětlení.
,,On tam není! Pustil jsem ho! Stejně nic z něho nebude, k čemu by nám byl?"
Jako by upadl to tranzu, nevěřil tomu co mu teď Namjoon řekl.
,,T-ty, jsi ho pustil? K čemu by nám byl?" opakoval po Namjoonovi slova a musel se tomu zasmát. ,,Větší pičovinu jsem neslyšel. Víš co? Zabil mi přítele a já jsem slíbil Jungkookovi že se mu pomstím, slíbil jsem to a já svůj slib dodržím. Kdyby si ho nepustil mohlo být po všem, mohl jsem ho zabít, protože on mi zabil Jungkooka!" jakmile řekl tahle slova, propadl histerii, sklouzl na podlahu a hlasitě křičel.
,,Vyrovnám dluh, pomstím se, zabiju ho!"

***