FALLEN

13.

,,Kooki, já se taky bojím. Když se ti něco stane tak si to nikdy neodpustím."
Jungkook seděl vedle Taehyunga, když uslyšel ta slova, hnaly se mu slzy do očí, pohladil Taehyunga po vlasech a oba odvarátili pohled na letadlo které bylo velmi nízko.

Namjoon se s ostatními přiblížili k Zicovým gangsterům, plížili se k nim, schovávali se za každým rohem, aby je někdo neviděl, prokličkovali mezi jejich autama a dostali se co nejblíž. Namjoon dal povel aby se zastavili a vyčkali, naslouchal jak se Zico sám pro sebe směje a má radost že jeho zásilka dorazila. Ale moc dlouho se neradoval, jakmile se letadlo dotklo pevné zeme tak dal Namjoon povel Jungkookovi a Taehyungovi aby začali odstřelovat.
Taehyung s Jungkookem začali střílet po gangsterech kteří byli opření o auta, z druhé strany aut se ukrývali kluci, Namjoon dal povel a všichni začali střílet.
Zico se odvrátil svůj zrak od letadla, otočil se a viděl tu spoušť, všude kolem létaly kulky a jeho gangsteři mu umírali přímo před očima. Popadl zbraň a začal střílet po jeho protivnících, schoval se za auto co stálo nejblíž a snažil se svého nepřítele nemilosrdně zabít.
Letadlo přistálo na dráze, stálo kousek od celé té události, pilot vystoupil z letadla a snažil se vyskládat zboží, Zico se rozběhl k letadlu a za ním jeho dva gangsteři.
,,T-tady to máte je to..." mluvil vystrašeně pilot a ani nedořekl větu.
Jakmile Zico došel ke svoji zasílce tak postřelil pilota, kulka mu vletěla přímo do hlavy a složil se na zem k Zicovým nohám, ten ho jemně odkopl aby moc nepřekážel a dal povel svým gangsterům.
,,Naskládejte ty drogy do auta! Rychle!"
,,Do kterého?" zeptal se jeden z gangsterů.
,,To je kurva jedno, někam je naložte!" okřikl je Zico.
Začali brát krabice s drogama a dávali je do auta, najednou jeden ze Zicových pomocníků byl postřelen, upadl na zem a držel si krvácející ránu. Zico se rozhlížel odkud by rána mohla přijít, byl to výstřel odněkud zvrchu, díval se na všechny střechy a pak si všiml dvou sestřelovačů na střeše od garáží. Vzal si poslední krabici od svého pomocníka, naložil ji do kufru, který následně zavřel a chtěl si nasednout do auta ale proti němu se rozběhl Jin a chtěl ho zastavit. Zico po něm vystřelil a Jin jen o vlásek unikl střele, nastartoval auto a rozjel se.
Taehyung si všiml jak Zico nasedá do auta, zvedl se a rozběhl se k autu, Jungkook běžel za ním. Oba nasedli do auta a vyjeli za ním jak nejrychleji to šlo.
,,Tae, proč jedem za ním?" ptal se Jungkook.
,,Proto!" odsekl mu Taehyung.
,,Ale Namjoon nic takového neříkal aby jsme ho sledovali."
Jakmile to Jungkook dořekl tak začal Taehyungovi zvonit telefon, vytáhl si ho z kapsy a přiložil k uchu.
,,Co si kurva myslíš že děláš!?" křičel do telefonu Namjoon.
,,Co je ti do toho!" odsekl mu.
,,Okamžitě zastav, otoč to a vraťte se, do prdele!"
,,Ne, už mě sere jak nám vždycky uteče, teď to chci zkončit!" trval na svém Taehyung.
,,Dobře, jedem za vámi. Jin ti pošle přihlášovací kód na ten sledovací čip, kdyby jste ho ztratili." pozdychl si Namjoon.
,,Dobře." odpověděl mu Taehyung a zavěsil, během chvilky mu přišla zpráva od Jina, ve které byla různá čísla.
,,Na, tenhle kód napíšeš do téhle aplikace." vysvětloval Jungkookovi a dál se soustředil na pronásledováni Zica.
Jungkook zadal kód do lelefonu a hned mu displej ukazoval kde se nachází oni a kde se nachází Zico, kdyby ho ztratili tak můžou jet v klidu podle sledovací aplikace. Ale ani jeden nebyli v klidu, Zico zrychlil a začal jim pomalu ale jistě ujížděl.
,,Tae?" promluvil nejistě Jungkook.
,,Co je?" optal se ho Taehyung.
,,On jede směrem k nám domů, nebo se mi to jen zdá?"
Tehyung se letmo podíval na displej. ,,Dej tomu ještě čas, třeba zabočí někam jinam. Stejně není možné aby věděl kde bydlíme, čtvrť ve které jsme, je několik let neobydlené, takže by ho to ani nenapadlo tam zajed." utěšoval Jungkooka.
,,Já se bojím." promluvil tiše Jungkook že ho šlo sotva slyšet při zvuku motoru.
Taehyung ho slyšel až moc dobře ale raději mlčel a soustředil se na řízení. Nevěděl co mu má na to odpovědět, nemoh ho utěšoval a říct mu že vše bude v pořádku. Takovou jistotu neměl, že by vše dopadlo dobře. Co když ho nedokáže ochránit, odpustí mu to? Mlčky seděl za volantem a hlavou se mu opět honily ty nejhorší myšlenky.
,,Kam jel?" zeptal se po chvilce ticha Taehyung.
,,Domů." odpověděl mu Jungkook.
,,Kam!?"
,,Je u nás doma!" křikl Jungkook vysrašeně a v očích se mu leskly slzy.
,,Do prdele!" křikl Taehyung a praštil do klaksonu.
,,Co budem dělat?"
,,Nevím." odsekl mu Taehyung.

Přijeli do osamělé čtvrti kde bydleli, Taehyung projížděl ulicemi velmi pomalu, když zabočili k domu uviděli Zicovo auto. Taehyu zastavil na začátku ulice, aby nešel slyšel motor od auta, pomalu a tiše vystoupili z auta. Kradli se pomalu k domu, byli ozbrojení a pozorovali sebemenší pohyb. Když došli k domu, dveře byli vykopnuté, Taehyung ukázal gestem Jungkookovi aby byl velmi tichý a aby se držel za ním. Vešli do domu, chvíli, tiše postávali na chodbě a poslouchli zvuky které nikde slyšet nebyli, v domě bylo ticho jako před bouří, nikde nic. Tehyung se rozhlížel a pozorně naslouchal, pak uslyšel tichý zvuk který vycházel odněkud z vrchu, pokynul Jungkookovi aby zůstal a sám se vydal po schodech nahoru. Plížil se po patře, byl tichý jako myš, prošel snad každičký pokoj, díval se všude i skříně prohledal, vyházel z nich snad všechno oblečení ale Zica nikde neviděl ani neslyšel.
,,Vylez!" zakřičel do ticha a doufal že se mu ozve. ,,Tak kurva vylez ty zmetku!" zakřičel ještě hlasitěji a shodil vázu na poličce, která se při dopadu na zem roztříštila na několik kousků. ,,Kde si, kurva!?" znovu zakřičel a na jeho otázku se dostalo odpovědi.
,,Tady dole." odpověděl klidně Zico a v jeho hlase bylo slyšet že se baví.
Taehyungovi se zastavilo srdce.
,,Kooki." zašeptal a okamžitě se rozběhl po schodech dolů.
Když seběhl schody, zamířil přímo do obývacího pokoje kde uviděl Zica a bezmocného Jungkooka v jeho sevření.
Toho okamžiku se Taehyung nejvíce obával a doufal že se nikdy nestane, stál uprostřed pokoje, bez naděje a tělo se mu chvělo strachem při pohledu na bezbranného Jungkooka.

***