Bratr a tři blbci ✔ || StudioMoonTV ||

20. kapitola - "schůzka"

Zřejmě si říkáte že prázdniny jsou nějak dlouho... heh... končí za pár dní! Já ještě nejsem psychicky ani fyzicky připravná na školu! Zase stávat brzo... Většina z vás stává v sedm, možná i déle, protože vaše škola začíná dlouho, ale naše o půl osmé a autobus jezdí brzo a pak žádný nejezdí, takže já musím stávat v 6 hodin ráno, já to tak nesnáším! Proč zrovna tohle téma? Protože se procházím po nákupáku a není ani jeden kout kde by nebyl napsaný nápis BACK TO SCHOOL. No, už od toho odpustíme, protože tohle mě fakt nebaví. Když si vybírám hezká jablka někdo do mě šťouchne, rychle se na tu osobu otočím

,,Promiňte, nevidě... Amy!" Chvilku mi trvalo ho poznat

,,Filipe? Si to ty? Nebyl si dřív blonďák?" Zasmála jsem se a on si pročesal rukama své havraní vlasy

,,Emm.. jo, tohle je má práva barva, blond jsem měl přebarvenou, ale věř mi, než ta blond chytila na moje černé vlasy, trvalo to fakt dlouho" zasmál se též a dál pokračoval v konverzaci

,,Je to blbý, ale nechtěla by si semnou někam na jídlo?"

,,Nemám hlad" zvedla s úsměvem obočí

,,Tak na kafe? Do kavárny, třeba?" Byl roztomilý jak mu vlasy padali do očí

,,Tak... dobře, ale jen a chvilku" vydechla jsem a s menším nákupem došla společně s Filipem k pokladně, zaplatila, a šla ven

,,Tak do jaké kavárny?" Zeptala jsem se po chvíli ticha

,,Kousek od tud je hezká kavárna, je to blízko místa kde jsme se setkali" usmál se a koukl na mě těmi smaragdovýma očima, ale hned ztuhl

,,Si alergická na včely nebo vosy?" Zastavila jsem se

,,Jo, proč?"

,,Létá kolem tebe vosa, ale hlavně se nehýbej" uklidňoval mě ale já ho neuposlechla a začala máchat kolem sebe rukama. Začala jsem od toho místa utíkat a Filip se smíchem mě doháněl

,,Je pryč, dobrý, si rychlá" trochu udýchaně mě chytl za ruku, až teď jsem si všimla že je vysoký jako Maty

,,A ty moc pomalej" ušklebila jsem se na něj a on vyplazila jazyk. Díky mému běhu jsme se dostali k té kavárně, už vím že to je ta kavárna, kde jsme seděli s Joann. Sedli jsme si k výloze kde nás všichni viděli, ehmm.. "nejlepší" místo...

,,Vzpomínáš si?" Posunul mi židli abych si mohla sednout

,,Na co?"

,,Že tady mám brigádu, a že jsme se tady už viděli" plácla jsem se do čela a uvědomila že jsme se tady fakt viděli

,,Si stejně krásná jak předtím" zašeptal a já se začervenala

,,Promiň, Filipe, já mám kluka" řekla jsem rázně ale neměl nějakou ukavapenou reakci

,,S tím jsem počítal, přece tak hezká holka nemůže být sama" zasmál se ale něco bylo špatně

,,Tobě zezelenaly oči!" Odvrátila jsem zrak ven z výlohy, nechtěla jsem se na něj koukat... ale říkám si proč smutku... vždyť nejsem smutná...

,,Překvápko..." křečovitě jsem se usmála

,,Co?!"

,,Mění se mi oči podle nálady"

,,Zelená je co" pozvedl obočí

,,Štěstí...?" Zalhala jsem, protože kdybych mu řekla pravdu, asi by nebyl úplně happy

,,Takže semnou ti je dobře" spokojeně se uvelebil na židli

,,Co si dáte... Je, nazdar Filipe" usmál se na něj vysoký kluk s piercingem

,,Čau Dane, já myslel že máš taky volno" divil se

,,Ne, musím si nějaké peníze vydělat, abych měl na splacení bytu" povídali si spolu a já jen pečlivě poslouchala

,,Hej Filipe, neřekl si mi že máš holku" koutkem oka přistál na mně

,,To není moje holka, ona už přítele má, je jen kamarádka. Jmenuje se Amélie, čili Amy" odvětil a my si konečně objednali. Celou dobu jsme si povídali o životě, vtipných příhodách a tak dále... Hrozně jsem se s ním nasmála, jak plynul čas, musela jsem jít domů, což on také. Dnes byl jeden z chladných dnů Srpna, ale já blbá si nevzala mikinu

,,Je ti zima?" Zeptal se když mě doprovázel domů

,,Eeee..." viděl jak se klepu tak si sundal mikinu a dal ji mi, trochu jsem se pousmála, mám ráda takové gesta

,,Tak, už jsme tady" stoupla jsem si před dveře domu

,,Tady bydlíš? Hezkej barák" celý dům projel očima a dál je směřoval ke mně

,,Děkuju za hezký den" usmála jsem se a objala ho, on mi ho oplatil medvědím objetím

,,Není zač, jsem rád s tebou" pustil mě a zamával, já také. Jen co jsem vkročila do domů, naskytl se mi, dá se říci, naštvaný pohled Dominika

,,Kdo to byl?" Řekl rázně

,,Kamarád Filip" odsekla jsem ho, o tomhle jsem se fakt bavit nechtěla

,,Jen kamarád? Tak proč si ho objala?"
,,Nemůžu snad objímat kamarády? Když obejmu třeba Ráďu, vše je ok?"

,,Ale to je jiné" hnusně se na mě koukl

,,Ale není" obešla jsem ho, dala do kuchyně nákup a zavřela se do pokoje, sice s ním nechodím a nic k němu necítím, ale stejně se bojím že to Dominik řekne Matymu, snad nežárlí...

Haaaaaaaaj, zase další kapitola, snad se líbí, nějaký ten zvrat chyběl :D Vim jsem hodná :D
Ale smutná věc, mnoha z vás už asi ví SMTV se rozpadlo. Takže nevím jestli má cenu pokračovat nebo to nějak zakončit, názor na vás

Vaše zvědavá Littlie ❤