Bratr a tři blbci ✔ || StudioMoonTV ||

13. kapitola - Poprvé v životě!

Vánoce jsou dávno za námi a natává jedno z mých nejneoblíbenějších měsíců - leden. Nesnáším mráz, ale jediné co mi na zimě přijde snesitelné je sníh, zamrzlá tekutina která když dopadne na vaší pokožku tak se otřesete z chladu. Proč to říkám zrovna teď? Protože zrovna se nacházím na zamrzlé lavičce s narůžovělými rukami v kapsách a zasněženou hlavu, ano, v Česku sněží.
Čekám na Joann ale on má zřejmě zpoždění... Jo a Joanna? To je moje kamarádka která přestěhovala z Polska, známe se cca rok a půl, ale na to že je z Polska tak umí perfektně česky, no jen mluvit.
Z uličky se vynoří dívka s černým kabátem a zrzavými vlasy, a já hned poznám Joannu. Zvednu se ze zasněžené lavičky a rozhýbu svoje prochladlé nohy které se asi půl hodiny nehýbali a rychlým krokem vyrazila za Joan. Obejmula jsem jí a doprovodila do kavárny kousek od tud , prý mi něco potřebuje sdělit. Hned jak jsem vkročila mě zavalil teplý vzduch a vůně kávy která je jako lízátko pro malé dítě, sundali jsme si kabáty a dali na židli, seděli jsme kousek od výlohy. Po nějaké chvíli k nám přišel nejspíše číšník, protože ta jeho kolínská byla cítit na míle daleko.

,,co si dáte dámy...." chvíli mlčky stál a já se divila proč, až v tu chvíli jsem se mu koukla do tváře...

,,ahoj Amy!" zasmál se a pozvedl obočí

,,ahoj Filipe..." začervenala jsem se

,,dostal jsem tu brigádu takže tě.... to není podstatné, co si dáte teda?" pozorovala jsem úšklebek Joan, ale já věnovala čistě jen své objednávce

,,já chci karamelové latté, a Joan?" spadla jsem očima na rudovlásku a ta odpověděla stejně jako já jen vanilkové. Zatím co odešel na mě Joan koukala jako velrybu na suchu

,,to kdo byl" s lehkým úsměvem na tváři se mě ptala jak u výslechu

,,kamarád, potkala jsem ho na ulici když jsme do sebe omylem vrazily" odsekla a probodala pohledem, věděla jsem totiž co má v úmyslu. Za pár minut nám jiná servírka přinesla naše objednávky a Joanne už začala mluvit o té 'důležité' věci

,,tak, ta věc je, jestli chceš s námi na chatu" trochu mě to zaskočilo protože já neumím lyžovat, zatím co ona si bezstarostně míchala svojí kávu

,,cože? A kde to je? Kdy? S kým?" začala jsem se vyptávat snad na milión věcí

,,Je to v Orlických horách, je to za týden a můžeš si pozvat 1 člověka"
upila si svého latté

,,ale já neumím lyžovat, vždyť se zabiju!" moje panika bere na síle

,,neboj se! My tě to naučíme!" rychle mě uklidňovala ale moc to nepomohlo

,,proč si mi to neřekla dříve?! Týden je málo!" zvýšila jsem lehce hlas

,,protože jsme neměli čas, pojedu já, ty, tvůj host a moji dva kamarádi" odvětila to takovou lehkostí že bych jí dala pěstí mezi oči

...

Sedla jsem si na křeslo v mém pokoji a vzala knihu do ruky, mě vždy kniha uklidňovala a cítila jsem se bezpečně ale přesně nevím proč, se ani nedivím když vedle mě stojí dlouhá knihovnička která je přecpaná knihami. Nyní čtu Sny jsou skutečné (vymyšlený název pozn. Autorky)
Tato kniha vypráví o holčičce, které se zdají podivné sny, ale ty jsou vlastně skutečnost. Sice nevím proč vám tor říkám, ale tato má svoje kouzlo. Knížka mi taky pomáhá přemýšlet, a o čem? Koho pozvu sebou na chatu. Knihu jsem odložila na stolek vedel postele a tentokrát sedla na postel, Maty je můj přítel, Domča je můj bratr, kluci jsou moji kamarádi, takže mám v hlavě úplný okno. Nakonec jsem se rozhodla pro Matyho protože když s ním budu v jedný posteli tak to nebude divný... Popadla mobil a vytočila Matyho číslo, nějakou tu chvíli to zvonilo ale pak se ozval sametový hlas který vždy ráda slyším

,,Ahoj Amy, co potřebuješ?" bylo vidět... spíše slyšet že se uchechtl

,,Ahoj lásko, mám pro tebe nabídku" než stačil něco říct tak jsem ho přerušila

,,jestli nechceš příští týden s mojí kamarádku Joanne na hory, budeme v chatě a lyžovat... no, jestli nechceš jet"
u toho slova 'lyžovat' jsem se trochu zasekla, já fakt neumím lyžovat...

,,příští týden? Skvělí! Moc rád!" nejspíš měl radost a já taky

,,fakt? To bude super! Už se těším" usmála jsem se

,,jojo, jdu stříhat video, ahoj zlato" odvětil a čekal na mojí odpověď

,,dobře, pa" típla jsem mobil a všimla že se směju na ten mobil jako blbec. A co vám říct k těm očí který se mi furt mění? No nic se nezměnilo. Poslední dobou se mi mění furt do modro-šedé
Takže nevím jak si to mám vyložit, protože láska je šedá a modrá je moje normální barva očí. Ale moje oči už většinu dobu se moc nemění, u doktorky jsme byli a prý že to je dědičné ale nikdo z rodiny to nemá takže jsem se nic nedozvěděla, a docela mně to děsí že se asi měním do normálu, ale těmito myšlenkami si určitě nebudu kazit čas s Matym na horách když teda jede

Ahoj🙈❤ Mám otázku... chcete i pohled z jiné osoby? Mně to je celkem jedno takže vy 😊
Další kapitola iz na světě! Konečně! :D

Littlie😈