Bratr a tři blbci ✔ || StudioMoonTV ||

10. kapitola - stalking

Hned co odešel, jsem se vyhupla na nohy. Je půl třetí odpoledne a Dominik s tou 'holkou' se má sejít ve tři, mám půl si rozmyslet jestli to udělat nebo ne. Vzala jsem si papír a obyčejnou tužku, začala kreslit jakýsi strom, malování mi vždy pročistilo hlavu, měla jsem klid na rozmyšlenou. Sice to není tak důležité ale problém je že nevím jestli ne nebo ano, mám sledovat svého bratra... rozdílné názory je rvali v mé hlavě ale nakonec zvědavost vyhrála. Počkala jsem si na vhodnou chvíli kdy Domino výjde z pokoje, vchodové dveře se zavřeli a já se potichu vplížila ke dveřím, vešla jsem z hlavních dveří a postupně za ním plížila, bylo mi sice nepříjemné že se musím brodit všelijakých křovým a bodláky, ale já jsem tvrdohlavá, vždy musím mít pravdu. Čekala jsem že mě bude podezřívat nebo že se bude otáčet za sebe ale nic, prostě jen kopal do kamínku který ležel na popraskané silnici, naneštěstí mi začal zvonit mobil, někdo mi volal. Ani nevíte jak jsem rychle vystartovala a zaběhla za roh, s rozklepanýma rukama jsem zvedla mobil a tiše se ozvalo

,,já tě vidím..." típla jsem hovor a mobil dala zpátky do kapsy, byl to mužský hlas, ale já nevím čí... dál jsem se tím nezaobívala a dál pokračovala ve stalkingu svého bratra... jo, znělo to divně ale co. 'Společně' jsme došli do parku, Dominik si sedl na lavičku a založil ruku do dlaní. Byla jsem sice asi 10 metrů od něho ale zřetelně vyslovil
,,proč jí lžu? Ale já jí říct pravdu nemůžu..." zaskočilo mě to, sice jsem měla podezření ale že bych měla pravdu, tak to se dlouho nestalo...
Zašla jsem za roh a řekla si že půjdu domů, tak tedy jsem vyrazila zpátky domů ale zastavilo mě něčí čelo, nějaký tupec do mě narazil, skoulela jsem se na zem a lehce praštila do hlavy

,,proboha, jsi v pořádku, moc se omlouvám" nedívala jsem se mu do očí ale podala ruku

,,ano, jsem..." zvedl mě a já se mu zadívala do těch nádherných zelených očí, chvilku jsme tam stáli mlčky a koukali na sebe, bohužel ho přerušil

,,jsem Filip" sladce se usmál

,,já Amélie, říkej mi Amy, tebe jsem tu ještě neviděla" úsměv jsem mu oplatila

,,přistěhoval jsem se z Častolovic"

,,aha, jo, měj se musím jít domů" zamávala jsem mu, musela jsem domů, Dominik vstal z lavičky a nejspíš se chystal na odchod. Vzala jsem nohy na ramena a sprintovala zpátky domů, je to asi 500 metrů od domu takže to není moc ale zadýchala jsem se, to ne že ne.

Zaběhla jsem za dveře, svlékla bundu a doběhla do pokoje. Měla jsem náskok asi 5 minut tak jsem měla čas se rozdýchat a neudusit se

...

,,jak bylo venku?" Ušklebila jsem se
,,fayne, byli jsme v kavárně" falešně se usmál
'Jasně, to určitě' řekla jsem si v duchu, úžasný bráška, fakt že jo...

Zase po 100 letech vyšla kapitola 🙌
No jo, já vím 🙇 snad to bude lepší 😄

Vaše Littlie💞