„Brook!"ozval se celou chodbou křik mého bratra. Zabručela jsem a otevřela oči. Bylo osm hodin ráno, kdo sakra o víkendech vstává tak brzo? Dala jsem si polštář na hlavu a ignorovala Tonyho, který ječel, jako tarzan.
„Brooklyn Tatiano Starková!"zakřičel znovu a rozrazil dveře od mého pokoje. Tak tohle už je neomalenost nejvyššího kalibru!
„Co chceš, tarzane?"zamumlala jsem rozespale a oddělala polštář ze své hlavy. Tony už byl převlečený a nachystaný snad na vše. Do prdele, to jsem zaspala nějaký výlet na hory?
„Fury svolal poradu, tak se zvedni z té postele a padej!"zakřičel na mě ještě jednou a strhnul ze mě peřinu. Když už viděl, že jsem celkem probraná, s pobaveným úšklebkem na rtech odešel z mého pokoje. Ten má dneska náladu, jako kávovar v blízkosti Steva. S hlasitým zabručením jsem se zvedla z postele a odšourala se do koupelny. Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a zalezla rovnou do sprchy, kde jsem na sebe pustila teplou vodu.
Vylezla jsem ze sprchy, zabalila se do ručníku a rukou otřela zamlžené zrcadlo. Provedla jsem veškerou ranní hygienu a vtrhla do šatny, kde jsem se rychle převlékla. Povzdychla jsem si a vyšla ven z šatny a rovnou i vyběhla z pokoje, aby po mě nepřišel zase štěkat tarzan.
Dorazila jsem před zasedačku a zastavila se. Chvíli jsem pouze sledovala dveře a poslouchala rozhovor členů týmu a Furyho v zasedačce.
„Takže Brook nemáme říkat, že si pro ni Hydra jde? To je šílenost"křiknul Bucky nejspíše na Furyho.
„Bude to pro ni bezpečnější, postarejte se o to sami, slečnu Starkovou na delší dobu pošlu někam pryč"odpověděl naprosto klidným hlasem. S protočením očí jsem rozrazila dveře.
„Otázkou je, zda to přijme"založila jsem si ruce na prsou a propalovala Furyho pohledem.
„Starková, je to jen pro vaše dobro, zde nejste v bezpečí"odpověděl mi Fury klidně.
„Ale no tak, jsem jakokaždá druhá agentka, není na mě nic mimořádného, není potřeba řešit mé bezpečí,prostě řekněte, že vám lezu na nervy"rozhodila jsem rukama.
„Ano, lezete mi na nervy, ale to není podstatné. Hydra po vás jde z nějakéhodůvodu, jen netuším z jakého"zakroutil hlavou a založil si ruce za zády.
„Nejdou po mně, ale po tom meči, který u sebe stále nosím. A zapomeňte na to,že se mě tak snadno zbavíte, zůstávám, nebudete za mě žehlit problémy, kteréjsem si sama nadělala"zakroutila jsem hlavou a odešla z místnosti.
Vběhla jsem do pokoje a posadila se ke stolu. Natáhla jsem se pro skicák atužku. S hlasitým povzdychnutím jsem začala kreslit první věc, která miprobleskla hlavou. Momentálně se mi hlavou honil onen meč, tudíž na papíře seobjevovaly stopy kresby meče.
Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupil Tony. Povzdychla jsem si,odložila tužku na stůl a podívala se ke dveřím na Tonyho.
„Co chceš?"prskla jsem na něj s protočením očí, což jej docela zarazilo,ale ne natolik, aby kvůli tomu odešel.
„Fury má pravdu, měla bys někam jet, někam hodně daleko, kde těnenajdou"podíval se na mě s prosebným pohledem a popošel blíž.
„Ani náhodou! Hele, teď jsem Avenger, mám bojovat s vámi, a ne se ukrývat,jak nějaký zbabělec"zakřičela jsem a zakroutila hlavou.
„Máš pravdu, ale někteří z nás nechtějí, aby se ti něco stalo, tak sepřestaň chovat, jako rozmazlený spratek!"rozhodil rukama, jako lachtan, kterýse raduje nad rybou.
YOU ARE READING
Brook
Fanfiction,,Kořenem zla je nedostatek poznání" Jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem?Nedávno jsem to také nevěděla, ale teď už v tom mám jasno. Patřila jsem k nim dokud jsem nepoznala všechny možnosti, nezjistila každý detail o nich a nezažila ty čtyři roky plné...
