Brook

14-Slintání na trosky stolku

„Ty máš něco s mojí malou sestřičkou?"zamrkal překvapeně Tony a koukal na Buckyho, jako na přízračného jezdce.

„Zase tak malá není, na okno dosáhne"protočil oči Bucky a založil si ruce na hrudi. Ale no ták!

„Řeknu to asi takhle. Nebudeš na ni koukat, nepromluvíš na ni a ani se k ní nepřiblížíš, nebo tě ostříhám!"podíval se na něj výhružně Tony a Bucky vytřeštil oči. Zakryla jsem si rukou pusu, abych zamaskovala tichý smích, ale to více lidí zde.

„Můžete se vy dva neustále přestat hádat? Je to každý den! Hádáte se i kvůli toaleťáku!"okřikla ty dva Natasha a zakroutila hlavou. Vylezla jsem zpod stolu a podívala se na ty dva, kteří si momentálně vyměňovali vražedné pohledy.

„Fajn, vzdávám se. Počkat...Právě mi došlo, Starkové se nevzdávají! Takže můj argument zní. Pro mě za mě si dělej, co chceš, ty chodíš s člověkem, co nám zabil rodiče"pokrčil Tony rameny a podíval se na mě. Celou místností se rozhostilo ticho a všichni těkali pohledem ze mě na Buckyho a Tonyho.

„To jsi byl ty?"podívala jsem se překvapeně na Buckyho a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy. Steve se na Tonyho podíval tím nejvražednějším pohledem, který dokázal, ostatně jako většina týmu.

„Brook, nevěděl jsem, že to jsou tvoji rodiče a také jsem nebyl sám sebou, mrzí mě to"řekl téměř neslyšitelně a podíval se na mě. Se zakroucením hlavou jsem se zvedla od stolu a odešla k sobě do pokoje, kde jsem si lehla na postel a ponořila se do vlastních myšlenek.

*Bucky*

„Ty jsi takový idiot, že kdyby byla soutěž o největšího idiota, tak skončíš druhý, protože jsi takový idiot, že bys to ani nevyhrál"prsknul jsem na něj a složil si obličej do dlaní, načež některým členům týmu zacukaly koutky pobavením.

„To chce klid, kovopracko"pronesl pobaveně Tony a poplácal mě po zádech, načež si vysloužil můj vražedný pohled. Celou místností se rozhostilo hrobové ticho, nikdo nic neříkal, všichni nás pouze sledovali a čekali, co bude dál. S protočením očí jsem se napřáhnul a dal Tonymu pěstí do nosu.

„Teď jsme si kvit"pobaveně jsem se ušklíbnul při pohledu na Tonyho, který dopadnul na stůl. Nevím, zda je mi líto toho stolu, či Tonyho. Spíše toho stolu, ten je alespoň zticha.

„Opovažte se!"okřiknul nás Steve. S Tonym jsme se na něj podívali a poté na sebe. Pokrčil jsem rameny a dal ruce do kapes od kalhot. Neměl jsem v úmyslu se s někým prát a už vůbec ne se starším bratrem Brook, to bych to podělal snad ještě více.

„Víš, ten stůl měl také nějakou hodnotu, ty magore veteránskej!"zakřičel na mě Tony a pomalu se zvednul z trosek stolku. S protočením očí ze sebe otřepal všechny piliny, které na něm skončily.

„Hobiti vypadají opravdu zajímavě, když se vztekají"pobaveně jsem se ušklíbl a založil si ruce na prsou, načež jsem si vysloužil Tonyho vražedný pohled.

„Co se tu děje?"křikla právě příchozí Brook. Pohled jí spočinul na rozbitém stolku a naštvaném hobitovi.

„Vy jste idioti"zakroutila hlavou a plácla se do čela. Na to nemám opravdu co dodat.