Brook

2-Co jsem provedla?

„Papírově ano"uchechtla jsem se a nehty sevřela rukáv. Tony svůj pohled obrátil na mě. Z jeho pohledu se v daný moment dala vyčíst spousta věcí, nedůvěra, vztek, zášť.

„Ani to už ne"zakroutil Tony hlavou a namířil proti mně rukavici svého obleku. Pousmála jsem se a vytvořila v rukou ohnivou kouli.

„Do toho"provokativně jsem se usmála a poukázala na sebe volnou rukou. Tony držel ruku vztyčenou a upřeně se na mě díval, ale na nic se nezmohl. Nejspíše mu jedna jeho část nechtěla povolit útok na vlastní sestru. Byli jsme na tom zhruba podobně, taktéž jsem nebyla nadšená z tohoto setkání. Pouze jsem tam stála a sledovala Tonyho, který měl pohled plný smutku a bolesti. Nejspíše nečekal, že mě po tolika letech potká zrovna takhle.

„Tak to udělám za tebe"zakroutila jsem hlavou a vyslala proti Tonymu ohnivou kouli. Tony se vůbec nehnul z místa a každá část mého těla křičela, že je to špatně. Povzdychla jsem si a rychle skočila před Tonyho. Nechala jsem černý oheň, aby zasáhnul mě. Vím, co dokáže napáchat za škody a svět Tonyho ještě stále potřebuje.

„Brook!"křiknul Tony a hned se hrnul ke mně. Podívala jsem se na něj s úsměvem, ačkoliv jsem věděla, že je ze mě zklamaný. Doufala jsem, že Tonyho ještě někdy potkám, ale nepředstavovala jsem si to takhle.

„Zmizte, hned!"křikla jsem s kašláním a snažila se udržet na nohou, ale to moc úspěchu nemělo.

„Hned, než sem přijdou! Nebo jsem ze sebe barbecue dělala zbytečně?"zakřičela jsem, ale hned jsem toho litovala. Zamotala se mi hlava a já spadla na zem. Poslední, co jsem viděla byl Tony křičící mé jméno, pak už mě pohltila temnota.

Ocitla jsem se na louce, kde se uprostřed tyčila nádherná jabloň. Jablka, která již vyrostla na jabloni, měla zlatavou barvu a všude zde poletovali motýli.

„Ty píčo, Eden!"zakřičela jsem do prázdna a poté si zacpala pusu, když mi došlo, jaký jsem použila výraz.

„Ne, nikoliv Eden. Prošla jsi tunelem, ale jako každý máš ještě šanci se vrátit"promluvil ke mně postarší pán tmavší pleti.

„Tak jo, já jsem se musela do té hlavy pořádně praštit, protože není šance, abych se polomrtvá ocitla na pasece se zlatými jablky s Willem Smithem, co stihl během dne zestárnout o padesát let"pobaveně jsem se ušklíbla a poukázala prstem na jeho vzhled.

„Tvé tělo se stále rozhoduje, zda bude dále bojovat, či zda podlehne svým zraněním"pronesl klidným hlasem a své ruce složil za zády.

„Co do hajzlu bylo v těch špagetách?"zamrkala jsem očima a snažila se vybavit si složení špaget, protože tohle by mi v hlavě nevytvořily ani houbičky.

„Jestli chceš, můžeš se podívat"poukázal na mě s úsměvem. Souhlasně jsem přikývla, protože jsem se zde začínala cítit jako ve špatném sci-fi. Stařík mávnul rukou a před námi se objevil obraz mě ležící v kaluži krve.

„Bacha, stmívání útočí"ironicky jsem se uchechtla a zadívala se na Tonyho, který se skláněl nad mým tělem. Nevědomky jsem se usmála, protože tu mohla být šance, že mě ještě stále nezatratil. Byla jsem zabraná do pozorování Tonyho, že jsem ani nezaregistrovala světlo, které se náhle objevilo přede mnou.

„Sbohem, Brook"pronesl s úsměvem na rtech černoušek a já rychle vběhla do tunelu, abych z té halucinace už byla pryč.

Otevřela jsem oči a vyletěla do sedu. Nezapomněla jsem dát Tonymu hlavičku, ačkoliv to bylo zcela neúmyslně.

„Strike!"zakřičela jsem a u toho se držela za hlavu. Stočila jsem svůj pohled na Tonyho, který se začal smát.

„Měla jsem ten nejdivnější sen vůbec. Byl tam starej černoch, Eden, zlatá jablka a tunel. Nevím, co dali do těch špaget, ale znovu už to nechci"zakroutila jsem hlavou a ignorovala Tonyho, který na mě koukal, jako bych spadla z Jupiteru a cestou se zastavila pro trávu u Millerových.

„Rychle jděte pryč"podívala jsem se na Steva a Tonyho, kteří na mě koukali, jak na pošuka, který utekl z psychiatrické léčebny.

„Bez tebe neodejdu"podíval se na mě sklesle Tony a pomohl mi vstát. Podívala jsem se na Tonyho, který vypadal, že ne rozhodně nebere jako odpověď.

„Ale odejdeš"pousmála jsem se a rozběhla se k zábradlí. Vyskočila jsem do vzduchu, zapřela se pravou rukou o zábradlí, které jsem následně přeskočila. Slyšela jsem Tonyho, jak křičí mé jméno, ale nebyl čas se nad tím pozastavovat. Doskočila jsem do přikrčení a postavila se na nohy, ale to už mě obklíčilo několik mužů se zbraněmi, které mířily na mou hlavu.

„Co jsem provedla?"zvedla jsem obočí a podívala se po všech.