Brook

3-Seržant Sýr McDonald

„Kayleiová!"zakřičel na mě můj nadřízený, který se ke mně hnal z dálky. Neochotně jsem se na něj podívala a modlila se, aby nikdo z těch pitomců nezjistil, jak se ty zbraně používají.

„Seržante Sýre McDonalde!"zakřičela jsem na něj nazpět, ale to už byla jeho prskající nádrž u mě. Byl ode mě pouhých pár centimetrů, takže jsem mohla cítit, že měl k obědu cheeseburger.

„Ke mně do kanceláře, hned!"zakřičel na mě a ukázal prstem do chodby, která vedla do jeho kanceláře. S protočením očí jsem se pomalým krokem rozešla směrem, kterým ukázal.

„Blbeček jeden, myslí si o sobě, že je něco extra. Slintá víc než bulldog a dech mu páchne po cheeseburgerech"mumlala jsem si pro sebe celou cestu až k jeho kanceláři.

Posadila jsem se na menší na gauč, který měl v kanceláři a čekala až se uráčí přijít. Věděla jsem moc dobře o co jde, a také jsem věděla co bude následovat. Ruce se mi začaly mírně třást, srdce mi bilo jako při maratonu a celou mě polil studený pot. Snažila jsem se zhluboka dýchat, když se dveře otevřely a dovnitř vešel on. Zvedla jsem zrak od podlahy a podívala se jeho směrem.

„Kayleiová, nebo mám říct Starková?"podíval se na mě s pobaveným úšklebkem hrajícím mu na rtech a posadil se na svou židli bezpečně vzdálenou ode mě, což lehce zklidnilo můj tep.

„Preferuji spíše Kayleiová"drze jsem se usmála a složila ruce do klína. Jako jediný zde ví, že Tony je můj bratr, no jediný. Ještě jedna podstatná osoba to zde ví, ale to předbíhám.

„Nechala si utéct Starka, Rogerse a Romanoffovou"pronesl mírně rozhořčeně a sevřel ruce v pěst. Tep se mi opět začal zrychlovat a já se všemi silami držela, abych zůstala klidná.

„Neublížím svému bratrovi. Ano, nechala jsem je utéct, ale kdyby zde byli, je ti to k ničemu. Jsou to Avengers"protočila jsem oči a doufala, že tohle brzo skončí. Jeff vstal ze židle a rychlým krokem šel ke mně.

„Měla jsi jediný úkol, jediný"zakřičel a pravou rukou sevřel mé hrdlo. Snažila jsem se nadechnout, ale marně.

„Budeš mě poslouchat nebo to s tebou nedopadne dobře"pronesl zcela chladně a pustil můj krk. Snažila jsem se co nejrychleji dýchat a rukou si hmátla po krku.

„Jednu dobu svého bratra nenávidíš a pak jeho i tu bandu šašků necháš utéct!"zakřičel na mě, zvednul ruku a dal mi facku. Hlava se mi otočila o sto osmdesát stupňů a můj zrak skončil na zdi u dveří. Chytila jsem se rukou za bolavou tvář a poté se podívala na něj.

„Nemáte důvod je tu držet, nic neudělali! To vy zabíjíte lidi zcela bezdůvodně!"zakřičela jsem na něj a zvedla se z pohovky, ale hned jsem toho litovala. Jeff chytil mou hlavu a praštil jí o zeď.

„Tohle tě naučí poslouchat rozkazy"řekl už dost naštvaně. Oči se mi klížily a já se dále nedokázala udržet při vědomí.

***
Otevřela jsem oči a zběsile se rozhlížela všude kolem sebe. Byla jsem v Jeffově kanceláři, naštěstí sama. Projela jsem sebe celou pohledem, abych zjistila, zda na sobě mám veškeré oblečení. Když jsem zjistila, že mi nechybí jediný kousek oblečení, rychle jsem se zvedla z podlahy a vyběhla z kanceláře, div jsem nerozrazila dveře. Ze všech sil jsem zadržovala slzy, které se snažily protlačit ven, naštěstí neúspěšně.

„Brook, co se stalo?"zeptala se mě Kira, do které jsem zrovna narazila. Chtěla jsem ji bez odpovědi na otázku obejít, ale Kira mě chytila za paži a otočila si mě k sobě.

„Nechci o tom mluvit"koukala jsem se všude jen ne na ni. Nikdy jsem nebyla schopná jí říct, co se děje a nehodlám to měnit. Kira nebyla blbá, poznala, že není něco v pořádku a beze slov mě objala. V daný moment bylo ještě složitější pro mě zadržet slzy, které se draly na povrch.