cesta snů | victuri

19.3. 19:46

victor

bože, dnes je ten den.
dnes. je. ten. den.

rychle jsem si vytáhl oblečení z kufru a vběhl do koupelny abych si dal sprchu.
umyl jsem si vlasy a rychle jsem se oblékl a vysušil vlasy ručníkem. kdybych použil fén tak by mé vlasy vypadaly jak mrak. už se to jednou stalo, největší chyba mého života.
vyšel jsem z koupelny a hned za dveřmi vypadal s stejně překvapený yuri s oblečením v ruce.
usmál se na mě a řekl něco ať na něj počkám.
šel jsem tedy do obýváku kde byla yuriho máma s makkachinem na jejím klíně. jsem rád že mě takhle přijali i s makkachinem.
"ahoj viccane, právě jsem si říkala kde jsi. makkachin tě nikdy neopouští." usmál jsem se na tím a sedl si vedle ní.

"můžu se vás na něco zeptat?"
jsem hodně nervózní.

"jistě že můžeš. a tykej mi."

"dobře, chtěl bych se zeptat.." na chvíli jsem mlčel abych mohl zjistit jestli jede sprcha.
"no. vít-víš jak jsme s yurim spolu, no..a chtěl bych ho požádat o ruku. tak jsem chtěl vědět jestl mi to do-"

"Jistě že ano! vezmi si ho! můj malý yuri bude zasnoubený!"

oddechl jsem si, poděkoval a šel jsem zkontrolovat yuriho, nechci aby se utopil.

"už jsem tady!" z polootevřených dveří na mě vykoukla yuriho hlava s velým úsměvem a ještě trochu vlhkými vlasy těsně před tím, než jsem stihl zaklepat.

time skip do restaurace

yuri

jsem celkem nervózní. nikdy jsem snad na žádném rande nebyl a navíc tohle je Victor. ten bude vždy perfektní.
a taky že je. v té košili vypadá skvěle. a jeho vlasy vypadají hebce a leskle,
zatímco já tu sedím v modrým svetru a s brýlema jak totální kretén.
to mě mohlo dojít že jsem se měl oblíct nějak formálněji. alespoň ty vlasy mám trochu upravený do zadu.

po chvíli čekání a povídání jsme si objednali pití a později i jídlo.
"hrozně se ti omlouvám za to jak vyadám, neměl jsem vůbec tušení, že-"

"vypadáš perfektně. modrá ti sluší a to i brýle." victor se na mě usmál a já se hned podíval na stůl.
"t-tak díky." řekl jsem s malým úsměvem zatímco jsem v rukou pevně držel svetr.
"co kdybych zaplatil a šli by jsme na procházku? zní to dobře?"
kývl jsem a zvedl se ze židle, on, opakujíc mé pohyby pořád mluví.

"ale platit za mě nemusíš."
na to se na mě victor zamračil.
"ne. pozval jsem tě, takže platím." jen jsem potichu odfrkl a upravil si brýle. viktor mě vzal za ruku když jsme vyšli na stále chladný vzduch. letos je celkem studené jaro.

"a kam půjdeme?" zeptal jsem se po chvilce mlčení, což je velmi vzácné, asi jsem si toho měl vážit víc.
"to se dozvíš až tam dojdeme."
jelikož jsme byli v části města kterou moc neznám, nepoznal jsem kde jsme ani když jsme tam došli, ale bylo to nádherné.

"tak jsme tady." victor jemně řekl a objal mě zezadu kolem pasu a opřel si hlavu na mou. já se jenom víc opřel a dal si ruce na jeho.
"ten výhled je nádherný." zašeptal jsem a stále se udiveně díval na park v noci a na oblohu posetou hvězdami.

"yuri?" viktor se zeptal, s lehkým nervózním tónem v hlase.

"hmm?"

—

u thought!
oke, trochu to rozdělím a nechám vás potrápit se v tom, co viky řekne (no, jako vy už to dávno víte ale co..)

děkuji vám všem trpělivým že jste počkali.
jinak, jak jsem napsala, tak tohle budu přepisovat a navíc to chci i napsat v angličtině. ;)
(mám plány na makoharu, takže pokud chcete tak mi můžete dát vědět)
+pokud vám někomu vadí malá písmena na začátku, tak se vám omlouvám, ale vypla jsem si ta automaticky velká písmena na začátku věty (because of aesthetic)
-jul