cesta snů | victuri

8)Praha #2 (originální názvy)

,,Viccaneee?"
,,Ano, katsudone?" odpověděl jsem s úšklebkem.
,,Dej mi pusuuu." ,,Zajisté, zlatíčko moje."

Abyste věděli. Jsme s Yurim v kavárně v Praze. ((proč píšu o Praze, když ji zrovna nemusím?)) No a o Yurim jsem momentálně zjistil, že je strašně žárlivý. Celý den probodává pohledem fanoušky jakéhokoliv pohlaví. A moc jich tu není ((kdybys věděl Viky..)) Nikdo myslím ještě neví, že jsme spolu. A skorozasnoubení.

Celý den v Praze byl krásný.
Prohlídli jsme si pár památek, samosebou orloj, pak jeli metrem k dalším památkám, zase do metra a pak do téhle kavárny. Myslím ale, že to nejhezčí tady je Yūri.
No jo, zase ty zamilovaný kecy. Jinak, za chvíli musíme na hotel, abychom mohli jít ještě na snídani a pak zase na letadlo. Pokud budu takhle lítat dál, tak to nebude dobrý.

Po chvíli jsme zaplatili a mířil si to pomalu k metru. Kráčíme si po stále plné ulici, ikdyž je už večer. Ale to se mi asi zdá, je zima takže se stmívá dřív.

YURI

Šli jsme mlčky ulicí, takže jsem chtěl nějak začít mluvit, at to tu není tak tichý.

jenže nevím co říct.

Bože já jsem tak špatný v navazování konverzací.

Tak se ho třeba zeptej na bruslení. Nebo na Vánoce. Narozeniny. Prsten. Cokoliv jen něco řekni!!

,,Yuri?"
,,Ano Victore?"
,,O bože, tohle nedávám. Nesmíš se tak dívat!"
,,Jak?" nechápal jsem. To jsem vrhl tak divný pohled? Radši jsem se obličejem otočil od Victora.
,,Yuri? Yuri já to nemyslel zle. Jen jsi měl tak hezkej výraz že to je pro mě až moc."

vyvedl mě tím z míry. A to hodně. Sklopil jsem hlavu, cítil jsem se trapně.

,,Yurii~" Victor mě vzal za ruku a propojil naše prsty.
,,Jen tě miluji, víš?" zvedl naše ruce a jemně mě políbil na mou ruku.
,,Victore já tebe taky." Usmál jsem se a stiskl mu ruku.

Šli jsme dál. Povídali jsme si o bruslení a o spoustě dalších věcech.

SOME TIME SKIP

HOTEL

VICTOR

zašátral jsem v kapse s úmyslem vytáhnout klíče, ale našel jsem jen posmrkané kapesníky a náhradní knoflík.

,,Yuri? M-"
,,-Jo, mám. Dávals mi je, abys je neztratil."
Yuri otevřel a vešli jsme.
sundal jsem si kabát, rychle boty a skočil jsem na postel, pomalu rozhodujíc z ní už nevylést. Yūri pomalu přišel k posteli a sedl si na svou polovinu (nějak jsme se nevědomě dohodli kdo bude na jaké straně).

YŪRI

Sedl jsem si na postel a podíval se přes rameno na Victora. Ležel na zádech a oči měl zavřené, takže mě hned probleskla hlavou myšlenka, jak je pro mě důležitý.
Naklonil jsem se pomalu nad jeho obličej. ((Už víte co se stane XD))
„Victore?"
„hmm?" Příjemně zamručel hlubokým hlasem.

Podíval jsem se do jeho nadšených očí. Připomněly mi doby, kdy měl dlouhé vlasy a já ho znal jen z fotek a videí. Tehdy měl nádherný úsměv. Jenže po pár letech, co začal vítězit, se jeho úsměv změnil. Já jako obdivovatel tohoto člověka o tom vím. Měl umělý úsměv.
Pak, pár měsíců na to, se Viccan objevil u nás doma. Měl úplně jiný úsměv, byl pravější. Taky byl pak ještě krásnější.

Sklonil jsem se k jeho obličeji a ruku si dal vedle jeho hlavy.
Hned pochopil a začal pomalu zavírat oči. Zavřel jsem i já v momentu co se naše rty dotkly.
Jemný, přitom intenzivní polibek. Je lepší než ty hrubé.
Odpojil jsem se po chvíli od jeho rtů a sklonil se níž k jeho uchu.

„Nedokážeš si představit, jak moc tě miluji, Victore."

•••••••••••••
O můj bože! Já se vám omlouvám že jsem nic nepřidala i když jsem psala, že to bude brzy.
(Jsem v tomhle velice hrozná)
Jinak vám děkuji za komentáře, děkuji vám za to, že tohle čtete!
Velice si vážím toho, že někdo má rád tento příběh.
Plácat věty v deset večer už se mi nechce, takže dík a čau.