cesta snů | victuri

5.) Další odlet

Yūri 🥈

On se mě..on se..zeptal..jestli můžu..můžu...být jeho..přítelem?
Rozbrečel jsem se ještě víc a přikývl.
„Ano, budu." Objal jsem ho rukama kolem krku a políbil. Celkem dlouho jsme tam takhle stáli.

„Vicca-ehe Victore? Nepůjdeme už? Je mi trochu zima."
Málem jsem mu řekl Viccan! Ach ta máma, ta když se na něj ptá, tak mu tak říká.
„Jistě. A jak jsi mě to chtěl nazvat?"
Jaj, tak to nezakecám.
„Řeknu ti to potom, je mi zimaaa!"
„Dobrá, Yūri."

🥈+🥇=❤️🏅❤️

Došli jsme na pokoj a já hned zalezl do koupelny. Hygiena hotova, teď už jen jít spát!
Vyšel jsem z koupelny k posteli, kde jsem se převlékl do pyžama, které se skládá z trička a trenek.
Měl jsem klid, jelikož Victor hned odešel do koupelny.
Zalezl jsem si pod peřinu a brýle si dal na noční stolek.
Ach božee! Já jsem nyní Victorův přítel! To je tak divný a nádherný pocit!

Najednou se otevřely dveře od koupelny a já se lekl. Slyšel jsem jen smích Victora a to jak si to šlape k posteli. Otevřel jsem oči a podíval se na něj.
Zalezl si do postele směrem ke mě a já se taky přetočil na něj.

Victor🥇

Lehl jsem si k němu a on se na mě otočil.
Vzal jsem jeho pravou ruku do mé pravé a propletl si s ním prsty.
Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
„Yūri? Jak jsi mě to chtěl nazvat?"
„Ee..no, měl jsem psa, který se jmenoval Viccan. Po tobě se jmenoval. No a máma tě pořád nazývala Viccan, tak jsem to málem řekl."
„Aha, jaký je to pes? Já ho neviděl." On má psa?
„Eee..nezlob se hlavně. No, jsi a byl jsi pro mě krasobruslařský idolem. Proto jsme tě s *---* napodobovali. Asi víš jak se rozmohlo to video jak jsem bruslil tvou sestavu. S *---* jsme tě doslova žrali. A když jsme zjistili že máš Makkachina tak jsem chtěl taky takovýho psa. Pejska jsem dostal a pojmenoval ho po tobě. Viccan. Jenže nedávno zemřel a pamatuju si, že když jsem nevěděl o tvém příchodu, tak mě srazil Makkachin a máma se mě zeptala jestli mi nepřipomíná Viccana. No, to je asi vše."
Óó, měl stejného psa jako já! To je hezký.
„Nezlobím se! Je to pro mě pocta, že můžu být pro někoho idolem." Pohladil jsem ho po vlasech. Nevím proč, ale mám je radši když jsou dozadu.
„Takže jsi mě miloval už tehdy?" Uchechtl jsem se.
„Nikdy nevíš!"
„Yūri, můžeš mi říkat Viccan, jestli chceš." Usmál jsem se povzbudivě.
Kývl a objal mě. Já obětí opětoval a pak zhasl. Yūri si položil hlavu na mou hruď a já ho jen hladil po hlavě.

🥇+🥈=❤️🏅❤️

„Viccannn! Viiiccaann! Vzbuuuď seee! Nebo nestihneme leet!"
Ještě ne! Já budu ještě..spát..
A nebo ne! Hned na to jsem ucítil cosi na mých rtech. Hmm, tohle si nechám líbit.

Yūri 🥈

Viccan se nechce vzbudit! Tak jinak.
Sedl jsem si na Viccana obkročmo a sehl se. Políbil jsem ho a on se usmál. Konečně!
Jenže najednou mě objal rukama kolem krku a polibek prohloubil. Ale né! Začal jsem se smát a snažil se vymámit z jeho sevření. No, nakonec jsem skončil rozpláclej na zemi.
„Victoreee! Jestli to takhle půjde dál tak tě už dál nebudu budit a nechám tě tu!" Zkusil jsem vyhrožovat. Začal se hrabat z postele. Jo, zabralo to! Natáhl ke mě ruku a já se díky ní zvedl. Jenže mě nepustil a druhou rukou mě objal, takže jsme začali tancovat po pokoji.

Až jsme dotancovali tak jsem sedl na postel a poskládal pyžamo, které následně dal do kufru a ten zapl. Počkal jsem na Victora než se převleče, než prolítne koupelnou a než si zabalí věci.
Až mohl vyjít tak jsme si vzali věci, obuli si boty, oblíkli si kabáty a vyšli jsme.

Taxíkem jsme jeli znovu na letiště a tam znovu hledali na tabuli.
A hledali jsme Norsko, tudíž Oslo.

„Tam je!" Ukázal na vchod Victor a táhl mě k tam, kam ukazoval.

Zase se mi nechce psát ten nástup..

„Viccanee? Kde sedíš?"
„20 E, co ty?"
„20 F!" Zaubil jsem se a už si to štrádoval na místo.
Tentokrát mi místo nikdo nezasedl, takže jsme se pohodlně usadili na místa a čekali na vzlétnutí.

Chytl jsem Victorovu ruku a pořádně ji stiskl. Podíval jsem se na něj. On se na mě zase usmíval tím nádherným úsměvem který umí jen on.

Letadlo se rozjíždělo na obávaný vzlet. Už to není tak hrozný, docela i dobrý, ale je super když vaši ruku drží Victor. Heh.

Vzlétli jsme a letěli výš k mrakům a já, jakožto člověk nejblíže k okýnku, měl prefektní výhled na oblohu. Vyblejskl jsem párkrát mraky a oblohu, povídal si s Viccanem, spal a četl si.
Najednou si dal Victor hlavu na mé rameno se slovy: „Chci spát Yūri!"
Dal jsem mu pusinku do vlasů a nechal ho usnout.
Znovu jsem se obrátil ke knížce a s šesti hodinami letu před sebou se začetl.

🥈+🥇=❤️🏅❤️