4.) prohlídka

723 58 8
                                    

Když jsme vystoupili, vzali jsme si věci a už si to pádili do hotelu. Měli jsme jen jeden pokoj, jelikož jsme nechtěli utrácet za dva, když můžeme mít jeden.
Jenže! Zjistili jsme, že nám přiřadili jiný, jelikož nějací vybíravci chtěli ten náš s dvěmi postelemi. (Ach to skloňování)

Vešli jsme do pokoje a zarazili se. Byl krásný. Okno s výhledem na Moskevský hrad a krásné ozdoby po celém pokoji.
Jenže tam byla jen jedna postel. Dvojlůžková postel. Podíval jsem se na Yūriho a ten doslova hrál barvami.

„Yūri, jestli chceš, můžu spát na zemi, j-"
„-Ne, to je dobrý." Přerušil mě a vešel do pokoje. Dal si kufr k posteli a tašku na ni. Zabral si levou polovinu, tak jsem si dal věci na pravou. Budeme tu jen do zítřka, takže si nemusím dávat věci do skříně.
Kufr jsem si dal z poloviny pod postel a tašku na zem ke zdi, u které budu mít hlavu.
„Yūri? Jestli už jsi připraven tak můžem jít."
„Jo, už můžu. A kam jdeme?"
„Uvidíš." Pošeptal jsem.

Vzal jsem si šálu, kabát, mobil a mohli jsme vyjít.
Yūri vzal klíče od pokoje a vyšli jsme.

🥈🥇🥈🥇💙💙🥈🥇🥈🥇

Yūri 🥈
Vyšli jsme z hotelu a já se nadechl čerstvého, ale studeného vzduchu. No jo, ještě není jaro.

Victor mě vzal nečekaně za ruku a táhl davem, kterého jsem si vůbec nevšiml.
Protlačili jsme se jím a ocitli jsme se před hradem.

„Wow, to je ještě hezčí než jsem si myslel."
„Doufal jsem že se ti to bude líbit." Řekl potichu Victor.
Usmál jsem se a stisk našich spojených rukou zesílil.
Podíval jsem se na Victora který se díval na mě a usmíval se.
Zjistil jsem že na něj cučím už dlouho, tak jsem začal zase měnit barvy trapností.
Podíval jsem se raději jinam a dělal jakože se nic takového nestalo.
„Hele, Yurio!" Řekl jsem a ukázal na něj.
Koukl jsem se na Victora a ten se jen díval na své špičky bot.
Levou, volnou, rukou jsem mu hlavu zvedl tak, aby se na mě podíval.
„Victore, co se děje. Tam je Yurio, tak za ním půjdeme ne?" Usmál jsem se povzbudivě a on se usmál taky.
„Tak jo, jdeme." Řekl a vydal se směr Yurio. A mě vláčel za sebou.
Došli jsme k Yuriovi a Victor hned začal vyzvídat co se změnilo. Yurio svým klasickým pohledem přejel mě a pak začal mluvit.

🥈🥇🥈🥇💙💙💙🥈🥇🥈🥇

Dopovídali si a Yurio už prý musí jít.
Lidí už tu moc nebylo tak jsme měli výhled na hrad i na náměstí.
„Yūri, nevyfotíme se tady?"
Kývl jsem a stoupl si před hrad. Victor se zeptal nějakého známého kterého náhodně potkal a ten nás vyfotil.
„Tu si dám na tapetu! Yūri nechceš ji poslat?"
„Jasně! Budu moc rád!"
„A nebude ti vadit když ji dám na instagram?"
„Ne, aspoň bude má rodina vědět, kde jsme."

Jelikož už se setmělo tak se rozsvítily světýlka a světla a vše ozářily.
„Wow!" Ano, měl jsem jen na špitnutí tohoto slovíčka a hned na to otevřel pusu dokořán udivením z té nádhery.
Podíval jsem se na Vicouše a ten se na mě pořád usmíval.
Usmál jsem se taky a hned na to ho objal a bylo mi jedno že nemůže dýchat.
Když jsem ho pustil tak jsem se mu nechtěně zadíval do očí. Má je tak nádherné!
Ze snění mě probudil až Victorův smích.
„C-co se děje?!" Zakoktal jsem.
„Nic, jen že se na mě díváš jako dítě, které uvidí Santu. Ikdyž není."
Znovu měním barvu...
„N-ne! Tak to n..není!"zapištěl jsem.
On se jen zasmál a rozešel se pryč.
„Pojď, tady je to hezčí!"
Přišel jsem k němu. Byl skoro u hradu a já byl z toho mimo.
Krásná obloha, hrad, Victor...počkat co?

Victor🥇

Podívali jsme se po Moskvě až jsme se zastavili na ---(já nevím, nikdy jsem tam nebyla).

Objal jsem Yūriho, ten jen cukl a pak se uvolnil a objal mě taky. Tak jsme tam stáli celkem dlouho.
Tak jo, teď nebo nikdy!

Trochu jsem se od Yūriho odtáhl a jednou rukou nadzvedl bradu.
A pak...pak, jsem to musel udělat. Už nebylo cesty zpět.
Spojil jsem naše rty. Já to udělal! Jo!
Yūri neodporoval, za což jsem byl rád.

Rozpojil jsem naše rty a podíval se na Yūriho. Vypadal celkem mimo.
„Yūri? Jsi v pohodě? Já jen ž-"
Nedořekl jsem to a on mě políbil. On mě! Takže..takže!
Odtáhl se a špitl,
„Miluji tě, Victore!"
Vehnaly se mi slzy do očí.
„Já tebe taky, Yūri!"
Objal jsem ho a začal normálně brečet.
On asi taky, jelikož se jeho hruď zvedala jak když někdo brečí.

Tak jsme tam stáli dlouho.

Pak jsem se odtáhl.
„Yūri. Já vím že už jsme "zasnoubení", ale budeš mým přítelem?" Zeptal jsem se rozklepaným hlasem.
🥇+🥈=❤️🏅❤️

Já vím, mají být zasnoubení, ale když ani nejsou spolu tak to jsou zásnuby na houby...^ ^

cesta snů | victuriKde žijí příběhy. Začni objevovat