cesta snů | victuri

odlet

yuri

cesta vlakem naštěstí nebyla tak dlouhá jak jsem si myslel, ale to bylo asi jen viktorem, protože on nikdy nepřestane něco říkat.
ale mě to nevadí, jsem rád když můžu někoho poslouchat.

vystoupili jsme z vlaku a jelikož viktor se rozhodl zapínat si kabát nejpomaleji jak to jde, málem jsme nestihli vystoupit.

"viktore? máme všechno?" lekl jsem se na chvíli když se na jeho obličeji roztáhl zamyšlený výraz.
"hmm, snad jo."
"takže. máme kufry?"
"jo."
"batohy?"
"jo."
"mobily?"
"jo."
"peníze?"
"yuri, to je poslední o co by jsi se měl právě starat." usmál se na mě a dal mi ruku na tvář
"dobře, dobře. jen se snažím aby to bylo super." koutky rtů mi šly rychle dolů a naklonil jsem hlavu blíž k jeho ruce.
viktor se usmál ještě víc když setého prsty zamotalo mezi mé vlasy a já vydal zvuk ukazujíc souhlas. cesta nakonec nebude tak špatná.

...

"Tak jdeme? Letí nám to ve dvě." Řekl jsem a zvedal se, abych popadl kufry. Vzal jsem si všechny věci a vyšel jsem k letišti s viktorem těsně za sebou.
"tak, teď už jen najít kudy všude projít." nervózně jsem se zasmál a rozhlédl se kolem.
„tady je moskva!" vykřikl šťastně viktor a šli jsme tam kam ukazoval.

po všech odbavovacích procedurách a pití lahví vody na ex, konečně jsme se dostali k lavičkám před tunelem s nápisem moskva.
"uf, po té vodě mi je trochu divně. jsem jak na moři." viktor vydechl když si sedl na lavičku a roztáhl se přes polovinu.
"no, když musíš vypít litr vody za půl minuty? nebudu se divit až to všechno vyliješ do záchodku v letadle." zasmál jsem se, sedl si vedle viktora a přitulil se k němu blíž.

po pár minutách oznámili, že už můžou nastupovat.
"konečně. opravdu, tyhle lavičky jsou ta nejhorší volba co tu udělali." viktor mrčel unaveně, zatímco jsem se snažil probrat všechno i s viktorem.

"kde sedíš yuri?"
zadíval jsem se do své zamlžené letenky. fakt, jsem opravdu hodně unavený a něco jako čtení mi je úplně jedno."
"12 A? nebo je to 123?" opravdu už musím jít spát.
"to je super. ještě že nejsi pryč ode mě."
na to jsem se jenom usmál a zapadl do sedadla a dalších osm hodin jsem slintal na viktorovo rameno.