one shots

Pocity

Ahoj lidi tak tady máme další příběhy na přání snad se líbí.

Šel jsem do školy. Věděl jsem že mám jedinou šanci jak přinutit Liama zabit Scotta. No a už mě nebavilo si hrát na toho hodného vlkodlaka který všem pomáhá. Když jsem tam přišel Scott tam nebyl, ale někdo jiný.

" Ahoj Lydie" pozdravil jsem jí mile.

" Někdo tady umře, cítím to" řekla a já se ještě víc pousmál.   

" Jó v to doufám" řekl jsem a Lydie se na mě nechápavě podívala.

" Lydie co ze mě cítíš?" zeptal jsem se potichu.

" Nic, co bych s tebe měla cítit?" zeptala se trochu nervózně.

" Skus to znovu " řekl jsem a podal jsem ji ruku. Lydie ji po chvíli chytla, nějakou dobu se nic nedělo, ale pak to začalo vypadat že něco slyší. " Lydie co cítíš?"    

" Smrt" řekla trochu zděšeně.

" Smrt koho?"

" Tvých rodičů, tvé sestry a spousty dalších."

" A víš i co se jim stalo?" zeptal jsem se a měl jsem co dělat, aby mi při pomyšlení na svou rodinu nezačaly téct slzy po tváři.

" Tvá matka měla něco se srdcem umřela když ti bylo 7 let" zdálo se že je jí mě líto, ale o to jsem nestál.

" A výš i co se stalo Taře" zeptal jsem se a šáhl jsem si na hrudník.

" Umřela na podchlazení v Beacon Hillské řece" řekla a mě začaly téct slzy po tváři.

" Správně Lydie. Doktoři děsu jí zlomili nohu a hodili do řeky. Díval jsem se jak umírá a nemohl jsem s tím nic dělat, buď by umřela ona nebo já" řekl jsem a pustil jsem Lydii ruku.

" Jak to myslíš?"

" Měl jsem po mámě špatné srdce na seznam čekatelů bych se ani nedostal kvůli astmatu, ale kdyby jo tak bych na srdce musel čekat minimálně 2 roky a doktoři mi dávali maximálně rok a půl" řekl jsem a otočil jsem se k Lydii zády protože jsem se už opravdu hodně rozbrečel a nešlo to zastavit.

" Doktoři děsu ti transplantovali srdce tvé sestry. A to s tebe udělalo přirozenou chiméru, díky tomu s tebe mohli udělat tu nadpřirozenou."   

" Ano Lydie mám na rukou spoustu krve a dnes k ní přidám další" řekl jsem a otočil jsem se zpátky na ní.

" Koho chceš zabít?" zeptala se a přistoupila ke mě blíž.

" Já nikoho, ale přinutím Liama aby zabil Scotta" řekl jsem a rukávem jsem si setřel slzy.

" Prosím Theo nedělej to, tohle nedopadne dobře" řekla a chytila mě za ruce.

" Proč bych neměl?"

" Kvůli mě" řekla a políbila mě. Prvně jsem ztuhl protože jsem to nečekal, ale po chvíli jsem jí to začal oplácet.

" Theo" vyrušil mě známí hlas. Lydie mě chytla za ruku a v jejich očích byla prosba ať to nedělám.

" Ahoj Scotte" řekl jsem, vypadal celkem naštvaně a svítili mu oči.

" Nesnaž se všechno jsem slyšel" řekl a vydal se pomalým krokem ke mě.

" Takže víš co sem zač" řekl jsem a pustil jsem Lydii.

" Jsi chiméra" řekl Scott když přišel úplně těsně ke mě.

" Nevšimli jste si mé kojotí části" řekl jsem a bylo vidět že Scotta ovlivňuje super úplněk.

" Roztrhám tě na kousky" řekl vlčím hlasem a pokusil se mě praštit, ale nepodařilo se mu to protože jsem uhnul. Pak jsme se chvíli praly ignorujíc Lydiiny prosby ať přestaneme. Byli jsme vyrovnání, já jsem byl sice slabší ale uměl jsem mnohem líp bojovat. Ve chvilkové nepozornosti mě Scott odhodil a já jsem si o roh stolu rozbil hlavu. A pak temnota.

Když jsem se probral Scott byl pryč a Lydie mi tiskla něco k raně, nejspíš aby to tolik nekrvácelo. Chtěl jsem se posadit, ale Lydie mi naznačila ať zůstanu ležet.

" Ty jsi se s ním prostě musel prát co?" zeptala se s úsměvem na tváři.

" Já jsem si nezačal " řekl jsem a posadil jsem se.

" Měl bys ležet."  

" Je mi fajn Lydie" řekl jsem a rozhlédl jsem se po knihovně. Vypadala hrozně.

" Scott odešel za Liamem a Hayden před chvílí umřela" řekla a pohladila mě po tváři.

" Lydie já už nechci být s Doktory děsu. Já chci být s tebou" řekl jsem a políbil jsem jí.