V příběhu jde o krátké jednodilovky o které si můžete napsat z jakéhokoliv filmu, seriálu a nebo i z YouTube ( například o mavy ) více to visvětlim v první kapitole .
# 500 přečtení 🔓 √
# 1000 přečtení🔓 √
# 5000 přečtení 🔒 √
# 10000 přečtení🔒 ×
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Byl podzim a v Londýně bylo pro jednou hezky. Obloha byla téměř bez mráčku, na stromech už dávno nebyly žádné zelené listy, všechny byly zbarvené do hnědé, žluté, nebo do červené barvy. Slunce svítilo do našich oken, já dopisoval svůj blog a Sherlock hrál na housle. Na jednou mi zavolali, že máme případ. Bylo to jen dva bloky odsud. Šel jsem to říct Sherlockovi a on téměř bez váhání odložil housle, přehodil přes sebe svůj černý kabát a vyrazili jsme. Hned po příchodu jsme byli informováni, že objetí je policista, který zemřel asi před 12 hodinami. Byl střelen do hlavy kolem které byly krvavé stopy bot velikosti 9. Stáli tam čtyř policajti a komisař. Jeden z policistů přišel k nám a představil se jako strážník Diten Kolson. V tu chvíli se stalo to k čemu se celou dobu schylovalo. Sherlock začal mluvit. Tuhle část mám trochu v mlze, ale myslím, že takhle se to stalo : „Znal jste oběť ?“ Zeptal se Sherlock. „Ano, byl to můj bývalý parťák.“ Odpověděl. "Máte moc hezké boty velikost 9 že?" Řekl Sherlock. „Ano, proč?“ Zeptal se strážník. „Museli být drahé, určitě šité na míru takové by jste jistě nevyhodil jen proto, že jsou trochu od krve. „Co prosím?“ „Máte stejnou zbraň, jakou zabili naši oběť a máte i motiv. Bral jste úplatky, jinak je velmi nepravděpodobné že by jste si mohl dovolit tak drahé boty a především vaše zlaté hodinky. Také máte na odznaku krev.“ V tu chvíli strážník vytáhl zbraň a zamířil na Sherlocka. Po několika sekundách už všichni policisté mířili na strážníka. Já jsem měl takový strach že Sherlocka zastřelí. Na jednou výstřel opravdu zazněl a pak další. První kulka patřila Sherlockovi a ta druhá střelci. Rychle jsem k Sherlockovi poskočil. Měl střelnou ránu kousek od srdce. Asi zasáhl plíci, ale Sherlock zatím ještě žil na rozdíl od střelce. Snažil jsem se zastavit krvácení, ale nešlo to. Miluji tě Johne Watsone řekl a chtěl abych ho políbil. Přitáhl jsem se k němu a přitiskl své rozechvělé rty na ty jeho a když jsem se odtáhl už byl mrtvý a tak jsem naposledy řekl já tě také miluji Sherlocku Holmesi. O pár dní později: Cítil jsem jak mi slzy stékají po tváři, ale musel jsem se vzchopit kvůli lidem, co přišli na Sherlockův pohřeb. Přednesl jsem řeč o tom, co pro mě Sherlock znamenal a jen sem si říkal, co by na to asi řekl kdyby to tak slyšel.
A nyní kdykoli slyším zvuk houslí vzpomenu si na něj. Vytvořeno pro random_tynkaa A ještě jednu moji kamarádku Marky, promiň, ale nevím jak se jmenuješ na wattpadu.
