one shots

Chce to trochu praxe

Za korekci moc děkuju Deidara-chan. :-)

Děj se odehrává v 5×5.

Seděla jsem v knihovně a učila jsem se na zítřejší test z dějepisu, když v tom si ke mě přisedl Theo.

" Dobrý čtení?" zeptal se mile a usmál se.

" Ani ne."

" Tohle tak ne" řekl a zvedl učebnici do matematiky.

Pak jsme se oba začali mlčky učit. Snažila jsem se soustředit na učení, ale nešlo to když na proti mě seděl zrovna on. Kluk který se mi líbí. Ne takhle nad Theem přemýšlet nesmím!!! Mám Stilese. Asi po hodině jsem se zvedla že půjdu domů abych tady nemusela být s ním.

" Chceš svést?" zeptal se mile.

" Ne pojedu autobusem" odpověděla jsem mu a dala jsem si dějepis do tašky.

" Poslední jel před hodinou."

" Půjdu pěšky" řekla jsem po chvíli přemýšlení.

" Neviděl jsem tě tehdy v autoškole" řekl a to mě trochu vyděsilo. I přesto že mám Stilese tak nechci aby si o mě myslel Theo něco špatného.

" Doufám že ne" řekla jsem a začala jsem se červenat.

" Myslím že jsem tě onehdy viděl rozprášit pár kuželů. A málem jsi srazila toho druháka."

" Ten druhák tam neměl co dělat" řekla jsem trochu podrážděně a Theo se ještě víc usmál.

" Myslím že to chce trochu praxe" řekl a hodil mi klíčky od svého auta. Já jsem je chytila a trochu jsem se usmála.

Po chvíli tiché jízdy na mě Theo promluvil.

" Můžeš trochu zrychlit" řekl a já jsem se podívala kolikátou jedu.

" Jedu podle předpisů" řekla jsem suše.

" Nikdo podle nich nejezdí. A taky nemusíš držet takhle ten volant" řekl a položil svou ruku na mojí. Trochu mi ji posunul dolů a pak jí odtáhl. " Lepší?"

" Lepší" řekla jsem a usmála jsem se.

Najednou se mi začala vybavovat jedna vzpomínka šlápla jsem na plyn a nevnímala Theovo volání ať zpomalím. Vzpomněla jsem si jak jsme s mámou a sestrou jeli od někud domů. Sestra si hrála s panenkou když na nás někdo začal střílet. Šlápla jsem na brzdu a vystoupila z auta. Najednou jsem uviděla světla auta které jelo velkou rychlostí proti mě, Theo mě strhl na stranu a já zůstala ležet v jeho obětí.

" Dobrý?"

" Byla tam, byla to ona" řekla jsem udiveně.

" A kdo?"

" Pouštní vlčice" řekla jsem udychaně. Ještě chvíli jsem takhle leželi a pak mi Theo nabídl že mě sveze domů, souhlasila jsem.

" Kdo je pouštní vlčice?" zeptal se mě po chvíli cesty.

" Moje matka" odpověděla jsem mu a doufala jsem že to nechá být.

" Říkala jsi že tam byla, ale neřekla jsi kde."

" Při tom když jsme se se sestrou a s matkou vybourali. Myslela jsem že to byla moje vina, ale teď vím že za to mohla má matka. Pokoušela se mě zabít, ale nepodařilo se jí to."

" To bylo štěstí" řekl Theo když jsme dorazili na místo.

" No bohužel matka a sestra takové štěstí neměli" řekla jsem a vydali jsme se do domu.

"To je mi moc líto."  

" To mě taky" řekla jsem po pravdě.

" Tak já půjdu" řekl Theo když jsme vešly do mého pokoje.

" Počkej!"

" Děje se něco?"

" Jen chci aby jsi věděl že vím co jsi zač" řekla jsem a přistoupila k němu blíž.

" Jak to myslíš" zeptal se trochu zmateně.

" Já vím že jsi chiméra a nevadí mi to" řekla jsem a přistoupila a krok blíž.

" Jak to" zeptal se ještě znatelnější.

" Cítila jsem s tebe kojota už od první chvíle, ale tehdy mi to ještě nedošlo. Když se objevila Tracy tak jsem si nebyla ještě stoprocentně jistá, ale dneska se mi to potvrdilo."

" A co s tím chceš dělat?"

" Nevím. Proč si nám to neřekl?"

" Protože by jste mi potom nevěřili."

" Tím si nebuď tak jistý."

" Dobře takže kdybych ti řekl že jsem chiméra už od 9 let a jenom díky tomu že mám srdce své sestry. Tak by jsi mi věřila?"

" Zabil jsi jí?"

" Ne ale koukal jsem se jak umírá" řekl smutně.

" Do dneška jsem si myslela že jsem v 9 letech zabila svou rodinu, takže ano věřila bych ti."

" Ale tys je nezabila!"

" Ale ty ji taky ne!"

" Jsem stvůra, kvůli mě umřela celá má rodina" řekl se slzami v očích.

" Ta moje nevlastní kvůli mě taky a ta vlastní jsou vrahové" řekla jsem a měla jsem slzy taky na krajíčků.

" Mě od devíti vychovávali doktoři děsu."  

" Já jsem od devíti až do sedmnácti žila v lese" už jsem to nevydržela a políbila jsem ho. Měli jsme toho spolu tolik společného a ke Stilesovy jsem nikdy nic takového jako k Theovy necítila. Ten večer jsem strávila s Them a v tu chvíli mě nezajímalo co bude dál.

Napsáno pro CandeRingers tak snad se líbí.