Destiny

4. Kapitola

Jeden druhému oplácel polibky. Hermiona měla ruce obmotané kolem jeho krku a stála na špičkách. Severus ji pevně držel kolem boků. Přišlo mu to jako věčnost než se od sebe odtrhli když jim došel dech. Hermiona se zase červenala a Severus Snape poprvé v životě nevěděl co říct. Hermiona se mu divála do očí ale pod jeho maskou nedokázala nic vyčíst. Čekala až něco řekne nebo spíš čekala co z něj vypadne.
"Omlouvám se."
"Neomlouvejte se. Já.. no... kdyžměsetolíbilo." Zamumlala a zklopila zrak.
"Prosím?" Zeptal se nechápavě Severus.
S velkým zájmem se divala na špičky svých bot a zamumlala znovu
"Že se mi to.. to líbilo.."
"Hermiono chováte se jako ve 4. ročníku. Jste dospělá žena." Prstem ji zvedl hlavu a podíval se ji do očí. "Ale mě se to taky líbilo" pousmál se a tím Hermioně vykouzlil na tváři úsměv.
"Myslím, že pro dnešek Vám trest skončil. Dostavte se zítra zase v osm."
"Děkuji." Věnovala mu hřejivý úsměv na tváři, stoupla se na špičky a polibila ho na tvář.
"Dobrou noc, profesore." Otočila se a odešla.

"Dobrou noc, Hermiono."

Zavřela za sebou dveře od jeho kabinetu a stoupla si ke zdi. Dotkla se prsty svých rtů. Cítila jak byly nateklé. Nemohla tomu uvěřit. Bylo to tak krásné.

Severus si sedl do křesla a nalil si ohnivou whisky. Co to sakra udělal?! Políbil studentku! A byla ta Grangerová.. Ale musel uznat, že líbat umí dobře. Jak se má zítra zachovat?

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*

Když přišla do pokoje ležel na posteli dopis a bílá růže. Sedla si a otevřela ho.

Hermiono, nemohl jsem tě nikde najít. Chtěl jsem se zeptat jestli by jsi semnou zítra nešla na čaj do Prasinek? Odpověz
Ron

Zklamaně položila dopis zpět na postel. Ale co si vlastně myslela. Že ji Severus Snape bude psát dopisy jak nějaký romantický blázen? To asi těžko.. a ne po jednom polibku. Stejně v tom polibku nemůže hledat nic víc.. odepsala tedy Ronovi, že ráda půjde.

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*

Dnes neměla vyučování ale byla na ošetřovně. Madam Pomfreyová ji ze začátku roku nabídla, že ji může u ni nabídnout účednictví a Hermiona to přijala. Brala to jako svůj úděl pomáhat ostatním. Bavilo ji lekouzelnictví a také lektvary. Dnes s madam Pomfreyovou probírali jednoduchá kouzla jak pomoct u menších zranění. Ale ve škole poslední dobou řádila chřipka a bylo potřeba hodně lektvarů. Sklad lektvarů se často doplňoval a teď tomu nebylo jinak.
"Hermiono, tady máte seznam lektvarů, který zanesete profesoru Snapeovi. A řeknete mu prosím ať s těmi lektvary na chřipku pospíší."
"Ano madam, hned tam zajdu." Sakra psychicky se připravovala na večer a nečekala, že za ním půjde už teď. Když už stála před jeho dveřmi odhodlávala se aby zaklepala. Modlila se ať tam není. Zvedla ruku a zaklepala. Nic. Zaklepala znovu.
"Co potřebujete slečno? Ještě není osm hodin pokud se nemýlím? " ušklíbl se Severus.
Hermiona se otočila na profesora.
"Ano to není, ale mám tady pro vás seznam lektvarů co potřebuje madam Pomfreyová."
"Ach tak." Řekl jakoby zklamaně. Vzal si od Hermiony seznam a přečetl si co obsahuje.
"Tak dnes slečno mi můžete dokázat jak umíte lektvary. Připravíme spolu lektvar na chřipku, kterého na ošetřovně jak se dívám potřebujete hodně." Oznámil ji.
"Dobře pane, tak tedy v osm." Věnovala mu jeden ze svých hřejivých úsměvů rozloučila se a odešla. Už se moc těšila na večer.

Slíbená kapitola je tady a snad se vám líbila. Děkuji všem, kteří povídku čtou a podporují mě ❤️

Krásný večer