Destiny

3. kapitola

Probudila se celá spocená. Otevřela slepené oči a rohlížela se po místnosti kde je. Když se uklidnila, že je ve svém pokoji a ve své posteli lehla si zpět. Mnula si oči a přemýšlela nad snem...

Ona Snapea nesnáší a zdají se jí takové sny? No dobře nesnáší je asi silné slovo spíš ji neskutečně leze na nervy kvůli tomu jak se chová. Když tak přemýšlela nad profesorem nemohla o něm říct, že by byl ošklivý. Spíš to dělalo to jeho chování. 'A dost Hermiono. Dost úvah o Snapeovi!' zavrtěla hlavou a konečně vstala z postele.

Celý školní den probíhal tak nějak v klidu. Asi proto, že něměli dnes lektvary. Ale jí čekal školní trest s tím mrzutým Snapem. 

Čas celý den utíkal jako voda a za minutu osm stála Hermiona před Snapeovím kabinetem. Zaťukala a nemusela ani dlouho čekat a dveře se otevřeli. Snape seděl za stolem a vypadalo to, že má spoustu práce s opravováním esejí. 'Nemá je zadávat tak dlouhé' řekla si.

"Dobrý večer, pane profesore."

"Když myslíte, že dobrý." ušklíbl se.

"Tak co pro mě máte, pane?" 

"Vidíte ty kotlíky pře sebou?" Hermiona kývla hlavou. "Tak můžete začít. A ať se lesknou." zavrčel.

"Ano pane." 

Po půl hodině se Severus šel podívat jak to slečně Grangerové jde. Nakoukl ji přes rameno. Ucítil vůni vanilky.

"Měla by jste přidat slečno. Je Půl deváté a nemáte hotoví ani jeden kotlík." ušklíbl se.

Hermiona byla v rospacích. Dělal ji to schválně? To jí nemohl říct ať jí ten kotlík ukáže a musí se dívat přes ní? Začala se červenat. 

"A-Ano pane já si pospíším."   ohlédla se na něj a setkala se s jeho pohledem. Přišlo ji to jako celé věky než se Snape otočil a ona ucítila jak se jí otřel o kotníky jeho plášť. Zachvěla se. Radši přidala v drhnutí kotlíku a modlila se ať už ji tohle nedělá, protože už nechtěla aby ji přivedl do rozpaků. A navíc u ní to bylo celkem dobře poznat když okamžitě zčervenala jako rajče. 

Severus si toho všimnul a řekl si, že jí zkusí ještě trošku poškádlit. Za hodinu znovu vstal přistoupil k Hermioně. 'Slečna Grangerová Severusi' napomenul se. Znovu ucítil sladkou vůni vanilky. Moc dobře věděl, že se cítí v rozpacích a tahle hra se mu líbila.

'Ne už zase mi to dělá' zase začala rudnout. Ztuhly jí ruce a čekala co řekne Snape. Vybavil se jí sen a najednou se jí nezdál tak hrozný když ho cítila tak blízko. Sice byla válečná hrdinka ale byla vlastně pořád sama. Skoro nikdo se sní nebavil protože by ho zajímala její povaha a záliby, ale protože je ze zlatého tria a je nejlepší kamarádkou Harryho a Rona. A docela jí chyběla něha a spřízněná duše, přítel který by byl i něco víc.. Ale přeci takhle nebude přemýšlet v přítomnosti Snapea... 

"Slečno Grangerová? Posloucháte mě?" promluvil zvýšeným hlasem

"Ach ano pane, promiňte."

"A co se Vám stalo? Jste celá úplně mimo!" vyštěkl.

Otočila se k němu a tím jak rychle to provedla švihla svými vlasy Snapea do obličeje.

"Sakra ženská vy jste opravdu nemožná. Měla by jste se ostříhat, ta vaše kštice ohrožuje všechny kolem!" 

"Ale prosim vás, vás bývalého špeha a smrtijeda ohrožují vlasy?" na to Hermiona musela reagovat. A nezapomněla se ušklíbnout. Chytl ji za loket a přitáhl blíž k sobě a jen zašeptal. 

"Slečno Grangerová, uvědomte si s kým mluvíte a někde si přečtěte kdy máte držet jazyk za zuby!" řekl mrazivě. 

"A co když nechci?!"

Dívali se vzájemně do očí a v ten moment to Severus prostě udělal a Hermionu políbil. Stále ji držel za loket a cítil jak se Hermiona brání ale za pár vteřin povolila semknuté rty a byla to ona kdo polibek prohloubil. Nechápal jak rychle se to seběhlo ale moc se mu to líbilo. Čekal, že Grangerová hned ucukne jak to měla asi ze začátku v úmyslu ale to, že polibek oplatí opravdu nečekal. Bylo tak příjemné po té dlouhé době mít u sebe v blízkosti ženu. 

Tak to jste asi nečekali, že? :D Jinak moc se omlouvám, že kapitoly ke všem povídkám nepřidávám často ale opravdu nemám moc čas a nechci aby to psaní stálo za úplný prd :D :) Díky všem, kteří povídku čtou <3 

Krásný večer