Chytl ji za loket a přitáhl blíž k sobě a jen zašeptal.
"Slečno Grangerová, uvědomte si s kým mluvíte a někde si přečtěte kdy máte držet jazyk za zuby!" řekl mrazivě.
"A co když nechci?!"
Dívali se vzájemně do očí a v ten moment to Severus prostě...
Tak mám tu pro Vás druhou kapitolu :) Vůůůbec nestíhám, tak snad nebude tak hrozná :). Krásný páteční večer.
Byl první školní den. Sice bylo prvního října ale dřív se kvůli rekonstrukci a opravám Bradavic začít nedalo. Hermiona se prvního dne ani tak neobávala jako první hodiny lektvarů, kterou měli poslední hodinu. Celý den byla jak na jehlách. Měla divný pocit.
Ale jak se ukázalo profesor Snape byl zase ve své obvyklé náladě jako roky před tím. Řekla by, že ho válka změní aspoň trošičku ale ne. Byl to pořád ten stejný sarkastický mizera a potvrdilo se jí to, když jí už podruhé urazil jak neschopná v lektvarech je. Což podle ní nebyla pravda přišla si víc než dobrá ale Snape to prostě jen nechtěl uznat.
Byl konec hodiny a Hermiona mu donesla svůj výsledek odvaru živoucí smrti. Dala mu ho na stůl a Snape se jen ušklíbl. Mávl hůlkou na všechny lahvičky aby se zmenšili strčil si je do kapsy a odešel. Hermiona k němu chtěla promluvit ale nestihla to. Koukala tak minutu na dveře od učebny než se probrala. Vyběhla ze dveří a namířila do kabinetu profesora Snapea. Zaklepla a ozvalo se dále.
Vešla dovnitř ale v tu chvíli ji všechna odvážnost opustila. Tmavá místnost kde se střídali knihy s přísadami do lektvarů. Některé působily opravdu nevábně.
'Hermiono jsi nebelvírka' napomenula se v duchu. Snape na ní hleděl a nechápal co tady pohledává.
"Co si přejete slečno Grangerová?" řekl sametovým hlasem.
" Pane profesore chci se Vás zeptat co tak strašného jsem Vám udělala? Chováte se ke mě opravdu příšerně ještě hůř než roky předtím! A tak špatná nejsem jak vy říkáte!"
Snape na ni hleděl a nechápal kde se v ní vzala taková odvaha promluvit takhle k jeho osobě. Ano byla nebelvírka ale vždy z něj měla respekt a nikdy by nečekal, že takhle na něj vyjede.
"Slečno Grangerová," řekl pomalu a potichu "vy mi tady nebudete říkat jak já se mám chovat ke svým studentům a už vůbec ne ke studentům, kterým lektvary nejdou a jsou rádi za ucházející! Takže mě vynechte tady z toho vašeho výlevu na mou osobu a okamžitě opusťte můj kabinet! A abych nezapomněl máte měsíc školní trest." ještě se ušklíbl a dodal. "Určitě si to užijeme."
Hermiona nevěřícně koukala jak rychle ji dokázal uzemnit. Byla tak naštvaná! Ne že si tímhle vůbec nepomohla ale ještě má školní trest!
"A víte co! Začneme zrovna teď!" natáhl se pro krabici kterou měl připravenou na stole.
Hermona nevěřila svým očím. Řekla jen" Já Vám dokážu, že lektvary zvládám skvěle." uražená si šla pro krabici s žábami. Jenže to by nebyla ona, aby se tady ještě víc neztrapnila zakopla o židli a sebou na zem stáhla i Snapea. Bylo slyšet jen zvuk rozbitého skla a pak nastal velký výbuch. Probudila se na pohovce. Otevřela oči a před ní seděl Snape.
"Jak je Vám?" zeptal se jí.
"Co Vás to najednou zajímá?"
"Protože, Vás nehodlám mít na svědomí a už vůbec ne kvůli vaší hlouposti." odůvodnil.
"Ale já jen zakopla. Co to bylo za výbuch?" při otázce si držela hlavu strašně ji bolela.
"Lektvary co jsem měl zmenšené v kapse se s mím pádem rozbily a tím pádem všechna směs bůhví čeho vybouchla." pověděl klidně a Hermiona se měla jen na pouhé "Aha."
"Tady máte něco na bolest hlavy a běžte si lehnout." podal jí lahvičku.
"Moc děkuji profesore a omlouvám se." strašně se styděla za to co provedla.
"Vaši omluvu přijímám a teď už běžte. Zítra v osm tady."
"Ano pane."
"Dobrou noc" dodala při odchodu. Ani nečekala na odpověď věděla, že by stejně nepřišla. Když už byly skoro zavřené dveře zaslechla. "Dobrou noc slečno.."
Tak teď už ho vážně nechápala napřed je na ní hnusný a dal jí školní trest za to, že vlastně ona měla pravdu. Pak kvůli ní vybouchly lektvary a ještě se o ní postaral a nakonec ji popřeje dobrou noc?!
Ten večer Hermiona neměla vůbec lehké spaní.
"Hermiono jsi v pořádku?" pohladil ji po tváří a podzvedl ji bradu. Dívali se přímo do očí toho druhého. Najednou se k ní černé oči přibližovali a k ní i tenké rty...
