1. Kapitola

1.3K 34 3
                                    

Ahoj Vítám Vás  u nové povídky 🙂 snad se bude líbit.


Dobro zvítězilo nad zlem. Harry zabil Voldemorta a konečně nastal klid a mír. Válka měla spoustu obětí ale také díky ní vzešlo spoustu nových přátelství.

Protože válka po sobě nechala velké stopy byla potřebná každá ruka. A Hermiona jako výborná studentka a také šlechetná dívka se zapojila na ošetřovně jako pomocnice. Byl nadstav takže o práci nebyla nouze. Byly tu lehké případy jako zlomené ruky či nohy nebo otřes mozku ale pak tu byly také ty těžší. Nejhůře to odnesl pan profesor Snape, který měl obrovský kousanec od Naginyho. Profesorka Prýtová měla zlomenou lebku a přišla o jednu nohu. Jejich budoucnost a životy vysely na vlásku. Bylo to tak nespravedlivé. Člověk který obětoval skoro celý život tomu aby byl dvojitým agentem aby se jednou všichni zase měli dobře a on chudák dopadl takhle. Ano ještě není nic ztraceno. Ale nikdo neví jak moc jed hada zasáhl profesora Snapea. Jestli bude jako před tím. Sarkastický a ironií překypující ignorant, kterého ale teď obdivoval celý kouzelnický svět. Samozřejmě díky vzpomínkám, které Harry ukázal na Ministerstvu.

Hermiona často sedávala u Snapeovi postele a jen tak se na něj dívala. Dojímalo jí jaký opravdu je a mrzelo ji, že ho před tím tak odsoudili. Ale svou roli hrál opravdu dobře, tak se neni čemu divit. Už je to 14 dní od konce bitvy a ošetřovna už byla skoro prázdná.

Už tu seděla přes půl hodiny tak se rozhodla, že raději půjde dělat svou práci. Ale dlouho ji to nevydrželo.
"Hermi už se dneska na to vykašli a pojď s námi." Pobídl ji Ron.
"Nemůžu Rone, promiň. Je tu ještě práce a já to musím dodělat. A pak si stejně asi půjdu lehnout." Byla Ronovi vděčná za všechno, za to jak ji chránil během bitvy. Věděla, že je do ní zamilovaný ale ona jeho lásku neopětovala.
"Ale Hermi, no tak! Musíš si odpočinout a pojď semnou postarám se o tebe." Přemlouval ji.
"Ne Rone vázně tu chci zůstat. Prosím nech mně pracovat." Řekla mu mile ale rázně. Ron to tedy vzdal a s polibkem na tvář se rozloučil.

K večeru když už měla práci hotovou sedla si ještě na chvíli ke Snapeovi. Zadívala se do okna které měl Snape za posteli a najednou si všimla jak se mu pohla ruka. Sledovala jak se profesor probouzí. Cítila strach co asi na to Snape řekne až jí uvidí u jeho postele. Ale někdo mu musel říct co se stalo.

Pomalu začal otvírat oči. Zamrkal očima, šáhl si na hlavu. Strašně ho bolela. Rozhlídl se po pokoji. Ležel na ošetřovně. Ucítil dotek na své ruce. Hned se ohlédl. Nechápal co ona tady dělá. Než stačil promluvit skočila mu do řeči.
"Profesore jste na ošetřovně. Je po bitvě a vy jste přežil jak se cítíte? " vychrlila na nej Hermiona.
"Jak se mám asi cítit po kousnutí hadem a s bolestí hlavy, slečno Grangerova?!"
"Omlouvám se... zavolám madam Pomfreyovou."
'Sakra ty seš takovej pitomec Snapee. Ona tady u tebe sedí a ty první co uděláš tak jí ještě pomalu vynadáš. Ale stejně proč tu ta zatracená holka je?' Když se však na ni podíval, na její smutný výraz. Vyrazilo mu to dech. Někdo si o něj dělal starosti a on ho hned takhle. Než však stihla vstát chytl ji za ruku.
"Omlouvám se slečno."
Byla zaražená to opravdu nečekala. Jen se na něj mile usmála a odešla pro lékařku.

*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*\*

Tak co říkáte na první kapitolu? Nebojte nebude to žádná rychlovka a jejich osudy budou spletité ale snad společné.

Byla bych ráda za komentář klidně i kritiku 🙂.
Vaše

 Vaše

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
DestinyKde žijí příběhy. Začni objevovat