Dlouhou chodbou přeplněnou studenty jsem se prodrala až k Adamovi. „Ahoj, Gio!" Zvolal radostně a já se úzkostně rozhlédla. „Adame, já," zaváhala jsem, jenže on mě podpořil širokým úsměvem: „Na ten ples zítra s tebou půjdu moc ráda." „Opravdu?" Rozzářily se mu oči. Zvedla jsem varovně prst: „Pod podmínkou, že se mě nikdy nedotkneš." Varovala jsem ho. Přikývl a s obrovským úsměvem zamířil pryč. Pro jednou se i mě na tváři objevil mírný úsměv. Zakroutila jsem hlavou a vytratila se davem studentů pryč.
„Jistě, matko," můj pohled sledoval detaily špiček mých botou. „Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!" Sykla na mě a já sebrala poslední odvahu a pohlédla jí do očí. „Stejně s ním na ten ples půjdu," promluvila jsem tak pevným hlasem až to překvapilo i mě samotnou. Vrazila mi silnou facku až jsem skončila na zemi tisknoucí si pravou tvář. „Nenávidím tě."
YOU ARE READING
Dcera Smrti {Dokončeno}
RomancePokud očekáváte nějaký příběh se šťastným dějem, pak si tuto knihu odstraňte z knihovny. Ovšem pokud se chcete vžít na chvilku do role naší hlavní hrdinky, potýkající se nejen s dospíváním, ale také nelehkým prokletím, pak je tato kniha přesně to...
