.6.

75 8 0
                                    

Pěstí jsem praštila do dvířek mé skříňky a otevřela ji. „Ahoj," ozvalo se za mnou a já se pomalu otočila. Zase on. Kývla jsem mu na pozdrav hlavou, rychle ze skříňky vytáhla potřebné učebnice a rychle se rozešla do třídy. ,Prosím, jen ať nejde za mnou, prosím.' „Pořád si mi neodpověděla," následoval mě a mé tajné přání se nevyplnilo. Snažila jsem se ho ignorovat. „Ty mě ignoruješ?" Povytáhl obočí. Nějaká skupinka holek, okolo kterých jsme procházely, tiše zavzdychaly a pozdravily ho: „Ahoj, Adame." S nezájmem na ně kývl a dál se věnoval mně. Došli jsme do třídy a já se posadila do lavice. Odložil si věci na tu svou, která byla na druhé straně třídy a já se v duchu začala radovat. Jenže on se na mě usmál, vylezl před celou třídou na katedru a ukázal na mě prstem: „Ty!" Celá třída se na mě otočila a já se vyděšeně rozhlédla. ,Tak za tohle mě matka nechá trpět, hodně trpět.' Narovnal se a nasadil svůj okouzlující úsměv: „Půjdeš se mnou na Vánoční ples?" Všichni se na mě dívali, v očích se jim lesklo očekávání a tiše si mezi sebou něco mumlali. Do třídy vešela blonďatá profesorka: „Pane Elingtone okamžitě sklezte z té katedry!"

Dcera Smrti {Dokončeno} Kde žijí příběhy. Začni objevovat