Oběť nebo masochista 2

Ten... papír

“Ten… papír, musím ho dostat,” byla má okamžitá myšlenka. Všichni spali. Skvěle mám čas se ještě vrátit. Vyběhla jsem z domu. Běžela jsem lesem, temným lesem. Všude okolo mě se ozývala všemožná zvěř.” Musím se tam dostat a pak se vrátit,” opakovala jsem si.” Však já ti dokážu, co byla tvá první žena zač a Christě odpustíš,” motivovala jsem se.

S tak mladým tělem se běhá celkem dobře. Není to má oblíbená kratochvíle, ale je to nutné. Radši bych vyšívala. Už jsem kousek. Ještě že znám tu zkratku. Doběhla jsem k domu. Vstoupila jsem majestátně do domu. Už je mi jednou jestli poznají, že to není Seiko.

“Seiko si zpátky,” zvolal Laito.” Dej si zpátečku, špinavý pse,” ohrnula jsem nos.” S-seiko,” pípl ublíženě.” Pro tebe je to paní Beatrix,” odsekla jsem s klidem v hlase.” Vy! Vraťte Seiko zpátky,” křikl.” Ona si to přála,” zpražila jsem ho pohledem.” Nemám tolik času, abych si mohla dovolit ztrácet s někým jako jsi ty,” ukončila jsem konverzaci a kráčela jsem nahoru.

Popadla jsem papír a strčila jsem ho kapsy. Minula jsem tu trosku upíra a mířila jsem ke dveřím.” Matko?” ozval se hlas mého mladšího syna.” Reiji,” usmála jsem se.” Takže je to pravda,” řekl Shu, který se vynořil zpoza svého bratra.” Dlouho jsem vás neviděla,” spojila jsem si ruce na prsou a usmála jsem se.

“Proč ses vrátila,” odsekl Reiji.” Pár lidem něco dlužím,” odpověděla jsem po pravdě.” A copak matko,” vyptával se líně Shu.” Subaruovo matce pomoc a vám dvěma omluvu,” pípla jsem a do očí se mi hnaly slzy. Co se děje? Tohle nejsem já. Žeby se moje osobnost a osobnost Seiko zkombinovala?

“M-mami? Ty brečíš?” nechápal Shu.” Shu promiň, že jsem na tebe tlačila a Reiji tobě se omlouvám, že jsem tě zanedbávala, jsem hrozná matka,” rozbrečela jsem se a utekla jsem zpět do lesů. Stihla jsem, ale zanechat vzkaz.

Nehledejte nás, až bude čas my se vrátíme.

Seiko a Beatrix

Doběhla jsem do polorozpadlého sídla rodiny Nanase. Chudinky holky. Nejenže je šikanoval jejich otec, ale i Corderie. Ona šikanovala všechny. I vlastní děti. Pomalu jsem se proplížila jsem se do pokoje a sedla jsem si na postel.

Podívala jsem se na papírek. Chvíli jsem na něj zírala. Co by to mohlo znamenat.

“No samozřejmě,” vyhrkla jsem.” To je přece Christa pozpátku,” trkla jsem se.” Tohle mi, ale nepomáhá,” zlobila jsem se.” Christina cela?” plácla jsem.” Hej to bude ono,” usmála jsem se.” Ale to až příště,” znaveně jsem padla na postel.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~