Oběť nebo masochista 2

Už si připadám jako Yui

“Dobré ráno princezno,” probudil mě jízlivý hlas. Otevřela jsem oči a můj pohled spočinul a Shinovo širokém úsměvu.” Jsem tak rád, že ses rozhodla se vrátit,” usmál se. Jo přesně do tohohle úsměvu jsem se před lety zamilovala.” Jednou možná nastane den, kdy má nenávist vůči tobě vyprchá, ale dneska to nebude,” rozkřikla jsem se. Vážně jsem řekla to, co jsem řekla? Bože!

Udiveně na mě koukal.” Já jsem se pro nic nerozhodla! Ty si mě sem dovlekl proti mé vůli,” křičela jsem, co mě zrovna padlo do huby. Přiletěla mi pořádná facka.” Tak se uklidníme,” zavrčel Carla.” Hej Carlo nebij ji,” bránil mě Shin. Jedno mu musím nechat, má mě rád. Shin mi pomohl vstát.” Seiko, dobrý?” strachoval se. Přikývla jsem.” Aby si se z ní nezbláznil,” odsekl Carla. Shin varovně zavrčel.” Mlč, čokle,” poznamenal nezaujatě.

Položila jsem mu ruku na rameno. Ohlédl se na mě a sklopil hlavu.” Co teď pánové?” oprášila jsem si školní uniformu.” Ideálně zmizet,” poznamenal Carla.” Eh? Proč?” přemýšlela jsem.” Protože jsi tu ty a Sakamakiovi nás tu budou hledat,” oznámil jakoby nic.” Dobrá poznámka,” uznal Shin.” Jdem?” otočil jsem na mě. Odevzdaně jsem si povzdychla a následovala jsem ty dva do známé jeskyně.

Po chvíli jsme byli zabaleni a už jsme s tím málem kráčeli lesem. Případám si trochu jako Yui. Taky se o mě neustále přetahujou a jsem taky posedlá jednou ze zesnulých matek bratrů Sakamakiových. By mě zajímalo co se stalo se Subaruovo mámou.

Po náročné cestě jsme narazili na opuštěné sídlo. Při pohledu na něj se mi rozklepali kolena.” Seiko si v pořádku?” volal na mě Shin. Do očí se mi začaly drát slzy a do hlavy vzpomínky na tohle bohem zapomenutý místo. Všechno jsem pustila a rozběhla jsem se ke ztrouchnivělým dveřím a vyrazila jsem je. Seběhla jsem po schodech do sklepa. Světlo kupodivu fungovalo. Stála jsem u louže zaschlé krve. Jo je to ono. Místo, kde jsem se narodila. Místo, kde jsem trpěla. Místo, které mohlo být pro mě tím posledním.

“Hej co blbneš,” zavrčel Carla. Proběhla jsem okolo něho zpátky nahoru.” Seiko?” vysoukal ze sebe zmateně Shin, když jsem okolo něho proběhla do prvního patra.” Ženská co šílíš,” křičel za mnou Carla. Pomalu jsem otevřela dveře.” Přesně jak si to pamatuju,” pípla jsem a sesypala jsem se v slzách.

“Seiko co se děje?” ptal se Shin nejistě.” Tady v tomhle domě jsem se narodila,” vysoukala jsem ze sebe pracně.” Paráda,” odfrkl si Carla.” Dobrej důvod tady pobíhat jak praštěná,” poznamenal a sešel dolů.” Měli bychom sem donést ty věci,” ukázal ke schodům Shin.” A pořádně tu uklidit,” zasmála jsem se a běželi jsme za Carlou. Pokud je tohle náš dům, tak to znamená, že hrad, kde žije Karlheinz je jen kousek.

Za soumraku jsme měli hotovo. Byla jsem pověřena rolí house-wife (žena v domácnosti). Ne, že bych byla nadšená, ale budu mít čas se sem tam projít po okolí a možná navštívit Karlheinze. Došla jsem do svého pokoje. Najednou mě začala hrozně bolet hlava. Sedla jsem si na postel a zamlžilo se mi před očima.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~