Oběť nebo masochista 2

A mám tě!

"Ah jsem volná," protáhla jsem se." Děkuji ti Seiko," usmála jsem se a vyrazila jsem za nimi. Chudák holka." Seiko, kde se tu bereš," ozval se za mnou povědomý hlas." Ah Shu," otočila jsem se rychle." Ztratila jsem se v lese a pak jsem došla sem," vysoukala jsem ze sebe. Já ji neznám! Nevím jak se chová! Snad mě neodhalí." Bože ty si marná," protočil očima a táhl mě za sebou. Uf! Tak tohle mi prošlo.

Mám, ale jen omezenou dobu. Sice se pak můžu vrátit, ale stejně. Pak už bude nedůvěřivá a bude se bát. Došli jsme k domu. Ujde to. Není to náš hrad, ale co nemám právo si vybírat." Odsud už trefíš," odsekl a odešel. Všimla jsem si not v jeho ruce." Noty hmm," pousmála jsem se." Dobrá," otočila jsem se k domu.

Musím najít její pokoj. Ah!" Ahoj Seiko," můj pohled spočinul na Laitovi, který se opíral o zeď a pereverzácky si mě prohlížel. Pěkně sis to vychovala Cordelie." Ahoj," pípla jsem a šla jsem do druhého patra." Ségra si v pohodě?" ptala se mě malá slečna. To bude Naomi. Samozřejmě! Pamatuju si, jak si hrávali s chlapci. Tak nevinné." Ano jsem," usmála jsem se. Věnovala mi takový divný pohled a pak odešla.

Musím se chovat přirozeně. Nesmí si všimnout, že to nejsem já... teda já jsem pořád já, ale Seiko tu není a já jen využívám její tělesnou schránku. To znělo podivně a nehezky. No nic. Musím jít.

Asi to mám! Místnost zamčená a zařetězovaná. Hezky ji brání. Ale přede mnou ji neschovají. Nejistě jsem se rozhlédla, jestli mě nikdo nevidí a pak jsem se sklonila k zámku. Po chvíli páčení jsem zámek konečně odstranila.

Vstoupila jsem do chladného pokoje, patřící mé šikanátorce a první ženě Karlheinze, Cordelii. Opatrně jsem zavřela dveře a rozhlédla se, kde to může být. Noták Beatrix přemýšlej, kam by to schovala. Můj pohled padl na knihovnu. Prošla jsem každou knihu. Nikde nic. Přešla jsem ke stolu.

Šuplíky byli prázdné. Jeden z nich měl ale falešné dno. Pomalu jsem ho nadzvedla. Byl tam kousek papíru. Opatrně jsem ho vyndala. Bylo to zašifrovaný. Kruci! Začala jsem cítit, že ztrácím kontrolu a za chvíli bude Seiko sama sebou. Vzala jsem papírek a pospíchala jsem do jejího pokoje. Popadla jsem prázdný papír a na poslední chvíli jsem napsala vzkaz. Pak se všechno zamlžilo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Co se stalo," byla první věta, kterou jsem ze sebe dostala. Na nočním stolku leželi dva papíry. Na jednom bylo cosi prapodivného a na druhém byl vzkaz." Drahá Seiko, až se probudíš, už budu pryč. Neboj se, ale já se vrátím. Nebraň se mi. Chci někomu pomoct, ale nemám vlastní tělo. Oba papíry pečlivě uschovej. Beatrix Sakamaki," četla jsem nahlas.

"Kdo je Beatrix to jméno je mi povědomý," mumlala jsem zmateně. Papírky jsem rychle schovala." Snad si nikdo nevšiml, že se chovám jinak," pobála jsem se. Zvedla jsem se z postele... počkat postel!? Já jsem doma? A sakra! Polkla jsem a došla jsem k oknu." Zjistím, kdo si, ať to stojí, co to stojí," zaťala jsem ruku v pěst.