Oběť nebo masochista 2

Všechno je naprosto v pohodě

“Ayato ty kuse hovada,” řvala Naomi zatímco se za ním hnala ze schodů.” Prosím,” ohradil se a otočil se. To ale neměl dělat. Naomi skočila na zábradlí, odrazila se a přistála Ayatovy na zádech.” Ty si se zbláznila,” křičel a snažil se dostat z jejího smrtelného sevření.

Tohle jsem viděla na vlastní oči. Právě teď stojím v otevřených hlavních dveřích a přemýšlím jestli se nemám otočit a zase odejít.” Seiko pomoc,” volal zoufale Ayato, zatímco jeho milující bratr Laito umíral na podlaze v křečích z toho, jak moc se smál. Kanata stál na schodech a koukal zmateně dolů, Reiji si poposunul brýle a odešel, Shu, jako obvykle, má všechno… vy víte kde a Subaru radši vypadl hned. Promnula jsem si kořen nosu.

“Tak já asi půjdu,” odsekla jsem otráveně.” Seiko noták řekni jí, ať toho nechá,” kňoural Ayato.” Uklidněte se OBA,” sykla jsem se smrtí v očích. Oba mi věnovali štěněcí oči a když jsem nepovolila, tak provinile sklopili hlavy.” Wow to je dost, že si je rozdělila,” oddychl si Reiji. Přikývla jsem a hned jsem šla ven.” Jestli se poštěkáte znova, tak si z vás udělám rohožku,” poznamenala jsem zavřela jsem za sebou dveře.

“Dneska nemáš dobrou náladu co”, odfrkl si Subaru.” Dneska opravdu ne,” chabě jsem se pousmála.” Copak ti ji zkazilo,” vyptával se.” Potkala jsem svýho ex,” zaúpěla jsem jen nad vzpomínkou na něj.” Ouch,” poznamenal.” Nesnáším ho a on to ví,” začala jsem další ze svých emočních monologů a Subaru jen poslouchal.” Prej, že mě chce zpátky, že mě pořád miluje,” vztekala jsem se.” Hovno,” rozkřikla jsem se a šla jsem na procházku.” Buď opatrná,” volal za mnou Subaru, když jsem vyšla bránou ven.

Procházela jsem lesem a poslouchla jeho zvuk. Nesmírně to uklidňuje. Našla jsem malý potůček. Sedla jsem si na břeh, sundala jsem si boty a osvěžila jsem si nohy v chladné vodě. S chutí jsem se nadechla čerstvého vzduchu.

“Seiko,” ozvalo se kdesi z lesa.” Kdo tam,” volala jsem zmateně.” Pojď,” lákal mě hlas.” Kam,” ptala jsem se dál, ale odpověď se nedostavila.” Za mnou,” pokračoval hlas dál. To je jedna odpověď, teď ještě ta druhá!” Kdo si,” volala jsem znovu.” To není podstatné,” zasmál se hlas.” Co chceš,” zkusila jsem jinou otázku.” Pomoc,” zaznělo potichu lesem.” S čím,” nedala jsem si říct.” Jsi velice zvědavé děvče,” smál se hlas znova.” Přijď a uvidíš,” zněla poslední slova. A pak jen opakoval přijď, čekám a pomoz mi. Nechtěla jsem, aby mě ten hlas provázel do dne mé zkázy, tak jsem šla.

Nemám z toho dobrý pocit. Vzpomněla jsem si na Subaruova slova a zastavila jsem se.” Na co čekáš, už tam skoro jsi,” pobízel mě hlas. Pomalinku jsem se rozešla. Prodírala jsem se křovím, blátem a vším. Až teď jsem si uvědomila, že nevím jak zpátky. Ne! Ne! Sakra!” Ať si kdo jsi dovedeš mě domů, protože jinak ti nepomůžu,” začala jsem vyhrožovat, ale klepali se mi kolena.” Samozřejmě drahá Seiko,” uklidňoval mě hlas. Nejistě jsem pokračovala.

Došla jsem na mýtinu. Přede mnou se objevila malá kaple a okolo pár náhrobků. Asi rodinný hřbitov. U jednoho hrobu blikalo světýlko. Pomalu jsem k němu přišla. Najenou se zvětšilo a celou mě pohltilo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

________________
Konečně je tu druhý díl!!😊
Užijte si ho.