Two Worlds ×Larry×

21.

  „Mark mi řekl, co se stalo." Začne šéf nabroušeně, když už jsou někde nad tichým oceánem. Harry se tady necítí vůbec dobře jako kdyby už nikdy neměl vidět své milované lidi. 

„Tak to je super. Takže víte, co jsem s vámi chtěl probrat." 

 „To je právě ten problém." Harry se pohledem podívá i na Marka. Ten má dábelský úsměv. Tohle opravdu nevěstí nic dobrého. Chtějí ho snad zabít? „Víš, co jsem ti řekl, když si pro mě chtěl začít pracovat?" začal se k němu přibližovat. Harry bez známky strachu přikývl. Dobře věděl, že pokud se do této práce dá, tak už nemůže nikdy odejít. Nikdy nebude mít normální život. Nikdy nebude mít normální legální práci a už vůbec, že by viděl každý den Louise a Soffi. „Takže určitě víš, že nemůžeš odejít. UŽ NIKDY." Přiblížil se na milimetr k jeho tváři jedovatě mu oznamující krutou pravdu. Harry ani nevěděl, jak se to stalo, ale byl přitisknut ke dveřím letadla. „Ty si ještě rozmyslíš hošánku, jestli budeš mít rodinu." Najednou cvaknou dveře letadla a Styles je z něj vyhozen. Při padání ještě slyší hlas říkající „Postarám se, aby jsi už nikdy nechtěl mít rodinu a dítě." S tím se dveře zavřely a letadlo začalo odlétat. 

................ 

Zelenooký mladík měl obrovské štěstí. Zaprvé spadl do moře a zadruhé uměl plavat, takže až se zorientoval začal plavat k nejbližší pevnině. Za necelých deset minut byl tam. Ihned se svalil do trávy na břehu a začal zhluboka dýchat. Tohle bylo opravdu děsivé. Kdo mohl tušit, že jeho šéf a kámoš budou takový parchanti. Neměl mu vůbec věřit. 

Po vydýchání a celkové regeneraci se Harry postavil. Začal se koukat kolem sebe. Byl v nějakém lese. Vůbec nevěděl jak daleko od domova. Signál tady žádný nebyl. Vlastně tady nebylo nic, kromě lesní zvěře. Nezbývala mu jiná možnost, než se vydat přes hustý porost k jakékoliv civilizaci. Z kalhot si vytáhl malý nožík a začal sekat. Cesta mu připadala čím dál tím víc hustá. Větví a porostu přibývalo, ale civilizace žádná. Po hodinové cestě má dokonce i poškrabaná záda a ruce. 

Když už se zdá, že se bude muset vydat zpátky, protože je strašně vyčerpaný a nikde nic, při posledním seku chrastím se mu zjeví malá chaloupka. Potom jako kdyby nabral další dech, nožem odstraní listí, které mu ještě překáží a rychlím krokem se vydá za onou chalupou. S úsměvem na tváři zaklepe na dveře. Když zaklepe ještě několikrát, ale nikdo mu neotevře, zkusí vzít za kliku. Má štěstí, je odemčeno, takže s pomalým otevíráním se opatrně podívá do chalupy a zakřičí. „Halooo. Je tu někdo?" nikdo se mu ale neozve. „No snad se nic nestane, když vstoupím." Řekne si pro sebe. Přece jenom by zde mohl bydlet kdokoliv. Zuřivý dědek, hluchá bába a nebo čarodějnice. Při vstupu za sebou zase opatrně zavře dveře a vstoupí dovnitř. Rozhlíží se kolem sebe, když najednou uvidí malou rozsvícenou lampičku na stole a pod ní papír. Rozejde se tedy k němu. Celé tohle prostředí na něj nepůsobí vůbec dobře. S rozklepanýma rukama vezme do ruky papír, kde stojí.....  

Prosím nezabijte mě :D

Co si myslíte, že tam bude? :O

Děkuji strašně moc za veškeré ohlasy k této povídce O:)