Some faulting girl III. ✔️

52.-Jak na nový rok, tak po celý rok

/1.1. 2015, Ministerstvo kouzel/

V desátém patře na ministerstvu kouzel teď momentálně bylo rušno. Na lavice obžalovaných seděl Jonathan a nervózně si kousal nehty. Tohohle zlozvyku se zbavil už dávno, ale teď se mu to vrátilo. Několik kouzelníků se jeden přes druhého překřikovali a mladému Williamsovi se nevěnovali.

,,Je to potomek smrtijedů!" prohlásil Aristo Salvatore a stará Griselda Marchbanksová se k němu horlivě přidala

,,Přesně tak, Aristo! Po Bitvě o Bradavice jsem pořád říkala, že patří jeho rodiče do Azkabanu, ale tys měla jiný názor! Tady to vidíš, Changová!" pohlédla na matku Cho Changové a ona nenávistně přivřela oči.

,,Třeba nic neprovedl, Griseldo!" bránila ho černovlasá žena. ,,Jenom se u něj našla náušnice Elly Weasleyové!"

,,Jenom, říkáš?" uchechtla se ironicky Griselda. ,,Já nevěřím na zázraky a náhody, takže se omlouvám, když mi tenhle Zmijozelský student přijde jako stvořený pro Azkaban."

,,Chceš nějak zpochybňovat mojí funkci?!"

,,Ne, jenom si myslím, že ti nesvědčí!"

,,Ty můro!"

,,Že to říkáš zrovna-"

,,Ticho!" zařval Ludo Pytloun a získal si pozornost. ,,Vaše osobní problémy si nechte na někdy jindy! Řešíme tu závažný problém! Celý Azkaban je prázdný!"

Mezi všemi kouzelníky nastalo ticho. Pytloun se obrátil na osmnáctiletého studenta Bradavic a povzdechl si. ,,Neříká se mi to snadno, mladý muži, ale podle správců Azkabanu to byl váš otec a jeho dva švagři, co všechny pustili ven."

,,Merline," vyhrkla paní Changová a Jonathan si složil hlavu do dlaní. Nevěřil tomu, že by na tom mohl být hůře. Nikdy své rodiče neměl v lásce, ale teď mu přišlo, jako by mu to provedli naschvál.

,,Tady to máš," předhodila jí Griselda Marchbanksová a Rose Krumová si stoupla před soudní stolek.

,,Už je dospělý," prohlásila dcera Severuse Snapea. ,,Tudíž nepotřebujeme přítomnost žádného rodiče či zákonného zástupce. Prosím, posaďte se všichni na svá místa, ať může soud začít."

Ostatní Rose chtě nechtě poslechli a posedávali si na svá místa. Jonathan se postavil a snažil se nevypadat tak vystrašeně a nervózně, jak jistě nevypadal. ,,Takže pane Williamsi, uveďte prosím celé svoje jméno, věk, školu a jména rodičů."

,,Mé jméno je Jonathan Aiden Williams, dnes mi je osmnáct let, stále studuji ve Škole čar a kouzel v Bradavicích, moji rodiče jsou Aiden Marian Williams a Vanessa Brianna Williamsová, za svobodna Blakeová," odříkal odpověď na to, na co se byl tázán a rudovlasá Rose chápavě přikývla.

Belle Weasleyová byla její nejlepší kamarádka a chtěla udělat všechno proto, aby Ellu našli. Také se ovšem obávala, aby se něco nestalo jejímu synovi Severusovi, nebo snad její dceři, Layle, která do bradavic ještě nechodila.

,,Takže, pane Williamsi, znal jsi oběť vraždy, Juliett Bootovou, a oběť únosu, Elladoru Weasleyovou?" položila jednu ze základních otázek a Jonathanovi se začínal ze všech těch otázek přehřívat mozek.

,,Ani jednu jsem neznal," konstatoval, ,,osobně."

,,Námitka!" přihlásil se John Dawlish a zvedl ruku. ,,Jak to obžalovaný myslí?"

,,Námitka přijata," souhlasila Rose a Jonathan si složil ruce do klína.

,,O Elle Weasleyové jsem párkrát slyšel, ale nikdy jsem se s ní nedal do řeči," pověděl, ,,a o Juliett Bootové nic nevím."