Some faulting girl III. ✔️

6.-Minulost je schovaná na půdě

,,Vážně ti moc děkuji, že se o holky postaráte," oddechla si Belle a přehodila si přes rameno svou tašku.

,,To je v pořádku, drahoušku," usmála se prateta Tessie a její sestra se k ní přidala.

,,Jak řekla Tess, nám to nevadí," přitakala Muriel a blondýnka ještě před odchodem koukla na svoje dvě dcery.

,,Nezlobte tetičky, ano?" varovala je jenom pro jistotu a z obýváku se ozvalo jen souhlasné zabroukání.

,,Jaký je plán, Ell?" houkla Charlotte na svou sestru polohlasně a rudovláska k ní přiběhla.

,,Za chvíli v televizi dávají Tessinu a Murielinu oblíbenou telenovelu, takže se na ni budou dívat a my mezitím budeme prozkoumávat půdu," objasnila jí Ella a Char chápavě pokývala hlavou.

,,Co jim udělat kafe nebo popcorn?" navrhla Lotty a Ella se zasmála.

,,Ty umíš udělat kafe?" zajímalo ji a Charlotte přikývla jako by to bylo samozřejmostí.

,,Jdu ho udělat," oznámila jí a utíkala do kuchyně. Mezitím do obývacího pokoje přicházeli pratety Tessie a Muriel a s řeči o tom, kdo z jejich spolužáků umřel se usadily do křesel.

Za pět minut přiběhla z kuchyně Charlotte a nesla dva šálky s kafem. Položila je na konferenční stolek a obě staré ženy na ni udiveně hleděly.

,,Tys nám připravila kafe, Charlotte?" pojmenovala Lottin čin a blonďatá dívenka s úsměvem od ucha k uchu pokývala hlavou.

,,A za chvíli bude i popcorn, dámy," zatvářila se tajemně a z kuchyně v tu ránu bylo slyšet pukání kukuřičných semínek.

Když přinesla i popcorn, opustila obývací pokoj a utíkala po schodech nahoru k malým dveřím, které vedly na půdu. Tam na ni už čekala její starší sestra Ella s klíčem v ruce.

,,Kdes ho sehnala? Ten klíč?" chtěla vědět Charlotte, ale Ella místo odpovědi jen ležérně mávla rukou. Strčila ho do dírky a otočila ho tak, že dveře odemknula. Před nimi se otevřela obrovská knihovna, uprostřed které se nacházel stůl se spoustou papíry.

,,Jak je možné, že máma nechodila do Havraspáru?" divila se Charlotte a ohromeně na místnost hleděla. Za to Ella na nic nečekala a utíkala ke stolu.

,,Tady to někde musí být," mumlala si pro sebe Ella a začala se přehrabovat v té hromady svitků pergamenů.

°°°

,,Lupine!" vykřikla černovlasá dívka na hnědovlasého muže. Oslovený se zastavil se otočil se na ženu, kterou rozhodně nepovažoval za někoho, komu mže věřit.

,,Co ty tady děláš?" nechápal Remus a měřil si ji pohledem. Všiml si, že má na tričku připnutou vizitku se svým jménem, která se dostává v Azkabanu. ,,Já nevěřím na náhody."

,,Copak ty nemáš otázky?" přivřela oči, ale pořád se snažila působit mile.

,,Tak pro začátek," ušklíbl se. ,,Cos dělala v Azkabanu?"

Nadia Lestrangeová nejdříve zbledla a sama si kladla otázky, jak může vědět kde byla půl hodiny zpátky, ale potom se podívala do místa, které Remus probodával pohledem a okamžitě si vizitku strhla.

,,Nech mě hádat," ani ji nenechal domluvit, protože s byl jist, že zdá odpověď. ,,Šla ses podívat na posledního přeživšího z rodiny Lestrangeů."

,,Nesuď mě podle jména," ohradila se s už trochu méně příjemným přízvukem. ,,Dělají to všichni a já jsem na to extra alergická."

,,Otázka číslo dvě," pověděl jí jako by ignoroval to, co právě vypustila z úst. ,,Proč sis adoptovala dvě děti?"

,,Myslela jsem si, že se budeš ptát,proč jsem ti zachránila život," podivila se a vypadala až trochu zklamaně.

,,Vypadáš jako bys mi to chtěla říct, jako bys chtěla být za hrdinku," odhadoval její činy a Nadia povzdechla.

,,Copak nevěříš, že na světě můžou být i dobří lidé z vznešených rodů?" zase změnila téma. ,,Přitom jako by to bylo včera, co jste pobíhali po Bradavicích a mohli za neustálé strhávání bodů. A to všechno si prožil s Siriusem Blackem."

,,Sirius se své rodiny vzdal hned od počátku," bránil ho Remus. ,,Čehož jsem si u tebe nejsem jist. A mimochodem, to jsou Poberti tak slavní nebo jak je možné, že je znáš?"

,,Jsem o rok mladší než ty, Náměsíčníku," napověděla mu Nadia. ,,A na moji obhajobu. Jak ty můžeš vědět, že já jsem nebyla proti své rodině od začátku?"

,,Je pravda o té Americe a tom všem, co jsi navykládala na ministerstvu?" položil jí otázku. Nadia se nad svou odpovědí chvíli zamyslela a potom přikývla.

,,Do posledního slova," klesla na hlase jako by na to všechno špatně vzpomínala. ,,Ale je tu spousta věcí, které jsem vynechala, ale mají trochu vliv na můj život."

,,O co jde?" vyhrkl Remus, ale potom si uvědomil, že by mohl trochu přibrzdit. ,,Jestli mi to tedy chceš říct."

,,Ty víš, jak se Sirius choval," začala a zněle zlomeně. Remus bohužel věděl, o čem mluví a nebyl pyšný na to, že nic neudělal, i když to jeho kamarád prováděl velmi často.

,,Vyspal se se mnou a poté mi řekl, že pro něj vlastně nic neznamenám," vyprávěla mu Nadia. ,,A dodal , že i když jsem okouzlující, tak by si se mnou nezopakoval, protože jsem Lestrangeová."

,,Byl to idiot," přiznal Remus a Nadia se uchechtla.

,, ,Idiot' je slabé slovo," odsekla mu, ale soustředila se na pokračování jejího příběhu. ,,Uvědomila jsem si, že má pravdu. Já jsem Lestrangeová a mám oproti spousta jiných lidí jeden velký benefit. Jsem čistokrevná a on je vyděděnec, černá ovce rodiny nebo spíš bílá?"

,,Vzbudilo to v tobě tvou zlou stránku," hádal Remus a Nadia mu musela dát za pravdu.

,,Byla jsem na smrt rozhodnutá, že se přidám ke smrtijedům a osobně Blacka zabiju," sykla černovláska. ,,Existoval ale člověk, který mě zkrotil, jestli se to tak dá říct."

,,O kom mluvíš?" nechápal hnědovlásek a Nadie se cukaly koutky.

,,Stejně tomu nebudeš věřit," mávla rukou. ,,Vy všichni jste si o něm mysleli, jaký je to blbec, ale ve skutečnosti to byl úplně někdo jiný."

Remusovi mozek pracoval na plné obrátky. Někoho mu to hrozně připomínalo, ale pořád si nebyl jistý, kdo to je.

,,Stala se ze mě moje švagrová Bellatrix," zavzdychala. ,,Ale potom přišel on a řekl mi, že má o mně starost. Že jsem vždycky byla taková milá a teď že jsem zmijozelská mrcha. A je jedno, že jsem chodila do Havraspáru."

,,Regulus," vyhrkl najednou. ,,Je to Regulus, že?"

,,Bik, cvak, Lupine."