Just fan or more? (Shawn Mendes Cz FF)

15.Kapitola - Pláč

"Tati." vzlykala jsem u nemocničního lůžka.
"Pštt. Bude v pořádku." konejšil mě Shawn.
"Vždyť je v komatu!" vyjela jsem na něho.
"Já vím. Ale dostane se z toho. Musíš věřit." hladil mě po zádech.
"Nemůžu tě ztratit, tati. Prober se, prosím. Zatraceně, prober se!" cloumala jsem s ním, ale on se ani nepohnul.
"Danielle, přestaň." Shawn mě chytil kolem pasu a odtáhl od lůžka. Rozbrečela jsem se ještě víc a začala pěstmi bušit do jeho hrudi. Stál a nechal mě si vylít vztek. Pak jsem se zhroutila do jeho náruče.

"Bohužel je pozdě a návštěvní hodiny už skončily." vešla do pokoje sestra.
"Já zůstanu tady." prohlásila jsem. Nemínila jsem tátu ani na sekundu opustit. Budu tady dokud se neprobere.
"Tohle je jednotka intenzivní péče a návštěvy jsou povoleny od osmi ráno do deseti večer."
"To mi je jedno. Já tu zůstávám." založila jsem si ruce v bok. Nikdo mě od táty neodvede.
"Danielle, vrátíme se zítra ráno. Rozluč se a pojď." Shawn mě chytnul za ruku, ale já se z jeho sevření vymanila.
"Říkala jsem, že nikam nejdu!"
"Jak chceš." Shawn pokrčil rameny a myslela jsem, že mám vyhráno, ale on si mě najednou přehodil přes rameno.
"Okamžitě mě pusť." bušila jsem mu pěstmi do zad.
"Nashledanou." řekl Shawn sestře a vyvedl mě z nemocnice.
V autě mě hodil na sedadlo spolujezdce a připoutal. Celou cestu domů jsem s ním nepromluvila, i když on se pokoušel navázat konverzaci. Když zastavil před domem, tak jsem vystoupila a odešla bez jediného slova do domu. Vyzula jsem si boty a namířila si to do svého pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a ulehla do postele, když se ozvalo zaklepání na dveře. Moc dobře jsem věděla kdo to je, ale ignorovala jsem ho. Zhasla jsem lampičku a zavřela oči. Chtěla jsem usnout a zapomenout aspoň na chvilku, že táta je v komatu a už se nemusí vzbudit. 

Dveře zavrzali a já otevřela oči. 

,,Danielle, nechápu proč si na mě naštvaná. Já nemůžu za to, že tvůj otec měl nehodu." 

V té tmě jsem viděla jen siluetu, která se blížila k posteli. 

"Já nejsem naštvaná. Jen nechci s nikým mluvit." 

"Tak nebudeme mluvit." lehl si ke mě do postele.

"Jen chci, aby jsi věděla, že tu pro tebe jsem. Kdykoliv budeš chtít." políbil mě na čelo. 

"Dobře." špitla jsem a položila si hlavu na jeho hruď. Překvapilo mě, že na sobě neměl tričko. Ještě před dvěma hodinami by se ve mě zase vzpouzela touha, ale teď to se mnou nic nedělalo. Cítila jsem jen smutek. Chtělo se mi zase brečet.

"Klidně se vybreč." zašeptal jako kdyby mi dokázal číst myšlenky, a pohladil mě po vlasech. Z očích se mi začaly spouštěli slzy až jsem propukla v pláč. Shawn mě držel v náručí a hladil mě po zádech. I když jsem se chtěla ve smutku utápět sama, tak jsem byla ráda, že tu leží se mnou.

*

"Dobré ráno. Nesu ti snídani." usmíval se na mě Shawn a tác s jídlem položil do postele. 

"Panebože, musím vypadat strašně." vyletěla jsem z postele a mazala do koupelny. Nechtěla jsem aby mě po ránu viděl. Navíc jsem skoro celou noc brečela, takže jsem musela vypadat jako obluda. V koupelně jsem si vyčistila zuby, umyla obličej a učesala si vlasy. Už jsem aspoň vypadala trochu k světu. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a sedla si do postele vedle Shawna. 

"Děkuju za snídani." poděkovala jsem a zakousla se do toustů s marmeládou.

"Není zač." naklonil se a dal mi pusu na tvář. 

Po snídani jsme jeli do nemocnice. Táta byl pořád v komatu. Zase jsme se neudržela a brečela u něho. Shawn mě opět utěšoval. Pak jsem byla za doktorem a ptala se ho na tátu jak dlouho ještě bude v komatu. 

"To nevím, slečno. Váš otec při nehodě utrpěl velký náraz do hlavy. Může být vzhůru za pár dní, týdnů, měsíců nebo klidně let. Jeho stav je stabilizovaný, ale u komatů si nemůžeme být nikdy jisti, kdy se člověk probere. Zkoušeli jsme ho probrat, ale bohužel se to nepodařilo."

"Děkuju." špitla jsem a odešla zpátky do pokoje. Shawn seděl na židli a ťukal něco do mobilu. Když vzhlédnul od mobilu a spatřil mé slzy, tak beze slov zvedl a obejmul mě. Brečela jsem mu opět v náručí. Divila jsem se, že už mě nemá po krk.

"Danielle, musím ti něco říct." odtáhl se ode mne.

"Co se děje?" utřela jsem si slzy. Tón jeho hlas prozrazoval, že se nejedná o nic dobrého...

Tak je tu nový díl a s ním nový cover příběhu. Snad se líbí :) Děkuji za všechny vaše ohlasy ♥