Just fan or more? (Shawn Mendes Cz FF)

6. Kapitola - Noční pomsta

Ležela jsem s notebookem v posteli a psala si s Melanie. Napsala jsem jí, že děvkař už je pod stejnou střechou jako já a má dokonce pokoj hned vedle mého. Napsala mi, že má nápad na noční pomstu. Mám se v pokoji zamknout a předstírat, že mám s někým sex. Mám vrzat postelí a hlasitě vzdychat. Jen při té představě jsem se začala smát. Odepsala jsem jí, že to možná udělám, ale asi se budu smát a dojde mu, že tu žádnýho kluka nemám...
Když jsem ukončila chat s Melanie, tak už bylo půl jedné. Ideální čas na noční pomstu. Zamkla jsem se v pokoji a začala skákat po posteli. Postel pěkně vrzala a začala jsem hlasitě vzdychat. Místy jsem se přidušeně smála. Díky bohu, že měl táta ložnici dole...
Pár minut jsem takhle blbla a ozvalo se zaklepání na dveře a Mendesův hlas,
"Nemůžete to dělat potichu? V tom kraválu se nedá spát!"
Začala jsem schválně ještě víc nahlas vzdychat,
"Ahhh, rychleji! Achhh."
Uslyšela jsem kopnutí do dveří a prásknutí dveřmi od vedlejšího pokoje. Pomsta se povedla! Ještě jsem pár minut skákala po posteli a vzdychala. Pak jsem ulehla do postele a odebrala se do říše snů.

Ráno jsem se probudila už kolem deváté. Byla jsem sice ještě unavená, ale spát se mi už nechtělo. V pyžamu jsem odkráčela do koupelny provést ranní hygienu. Mendes tam ještě neměl hygienické potřeby, takže pomsta s pastou ještě nebyla možná. Škoda....
Když jsem si po čištění zubů vyplachovala ústa vodou, tak do koupelny přišel Shawn. Byl jen v boxérkách, vlasy trochu rozcuchané a vypadal děsně sexy. Zatřepala jsem hlavou abych takové myšlenky vyhnala z hlavy. Je to děvkař a s takovými typy si nezačínám. Odtrhla jsem od něho pohled a chystala se odejít z koupelny, ale Shawn mě najednou chytil za ruku,
"Nikam nejdeš dokud si nepromluvíme."
"Já s tebou nemám o čem mluvit. Laskavě mě pusť." pokoušela jsem se mu vytrhnout, ale bez úspěchu.
"Až to příště zase s někým budeš dělat, tak to laskavě dělejte potichu. Ten tvůj jekot mě vzbudil."
"Promiň, ale to se nedá sténat potichu, když ti to někdo tak dobře dělá." provokovala jsem ho a to se mi vymstilo.
"Ty jedna couro." chytil mě i za druhou ruku a přimáčknul ke zdi.
"Co si to dovoluješ?! Okamžitě mě pusť!" škubala jsem sebou v naději, že ho od sebe nějak odstrčím, ale držel mě dost pevně.
"Takže ty ses se mnou líbala, zatím co máš kluka? Nebo mám pravdu a jsi obyčejná coura, která roztáhne nohy každýmu na potkání?"
"Tak za prvé, nejsem žádná coura! A za druhé, to ty se vyválíš s každou tvojí fanynkou!"
"S každou ne. Ty jsi mi jestě nedala." začal mě líbat na krk.
"A ani nedám!" sebrala jsem všechny své síly a nohou ho kopla přímo mezi nohy. Pustil mě a svalil se na zem. Rukou se držel nakopnutého místa a svíjel se bolestí. Doufám, že bude impotentní! Odešla jsem do svého pokoje a raději se zamkla. Převlékla jsem se do bílých legín s černým nápisem workout a černého trička s krátkým rukávem a zlatými nápisy. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku a rychle vyběhla z pokoje, kdyby náhodou na chodbě čekal Mendes. V přízemí jsem si na chodbě vytáhla z botníku bílé tenisky a vyběhla z domu. Běžela jsem stejnou trasou jako skoro každé ráno. Parkem a pak kolem řeky. Za půl hodiny jsem už byla spocená a hladná, takže jsem se rychlejší chůzí vrátila zpátky domů. V pokoji jsem se převlékla do teplákovky a šla si do kuchyně ukuchtit snídani. U stolu ale seděl Mendes a pil kávu. Otočila jsem se na patě, že odejdu, ale jeho hlas mě zastavil,
"Nemusíš odcházet. Já nekoušu a omlouvám se."
"Cože jsi to řekl?" překvapeně jsem se otočila.
"Že se omlouvám. Choval jsem se jako idiot."
No páni. On se omluvil a ještě přizná, že je idiot. Tak tady něco nehraje...
"Co to na mě hraješ, Mendesi?"
"Nic nehraju. Jen jsem se k tobě choval hrozně a vážně mě to mrzí." Vypadalo to, že to myslím upřímně. Ale pokud vím, tak chtěl být herec, takže na mě něco klidně může hrát.
"Fajn, tvou omluvu přijímám." sice jsem to vyslovila nahlas, ale važně jsem to nemyslela. On svou omluvu jistě taky nemyslel vážně.
"Takže přátelé?" zeptal se a vstal od stolu. Jen jsem přikývla.
"Ruku na to?" natáhnul ke mě ruku. S mírným zaváháním jsem ji přijala a potřásli jsme si na znamení přátelství. Z mojí strany však falešného a jeho určitě taky. Chce mě jen dostat dopostele a tak usoudil, že nejlepší bude předstírat přátelství. Ale já nejsem žádná hlupačka, jeho plán mu nevýjde....

Omlouvám se, že další díl tak trval, ale nějak se mi nechtělo...
Doufám, že se díl líbit a další snad bude brzy ;)