Turn Back Time 2

Převrat

Dnes ráno jsem se probudila do rána plného slunce. Venku všechno ubíhalo rychle. Blížila se polovina března. Sníh roztál už na začátku února. Lidem to nevadilo. Sníh pro ně byl spíše otravou. Já sníh milovala. Každé roční období mělo v sobě jisté kouzlo, které jsem mohla namalovat.

Na podzim jsem malovala barevné listy v parku kousek od našeho domu, v létě jsem pozorovala letící ptáky a na jaře pobíhající veverky. V zimě jsem si načrtla East River s ocelově šedou oblohou. Těch kreseb mi v pokoji leželo tolik, už mi na ně skoro nezbývalo místo.

Vyhlédla jsem oknem ven. Ulici zalévalo zlaté slunce. Přešla jsem k oknu, odhrnula závěsy a nasála do plic jarní vzduch. Neštípal mě jako ten marazivý, který jsem dýchala, když mi zavál přes zimu oknem, protože jsem větrala. Pár lidí se venku procházelo. Venčili čivavy, pudly a své děti.

U nás ve škole včerejším dnem vyhlásili chřipkové prázdniny. Přes polovinu střední školy nenavštěvovalo výuku. Sklátil je kašel, rýma nebo střevní chřipka. Já jsem nic z toho nechytila. V prvních dnech jsem nemocným záviděla, ale poté jsem od toho upustila. Je lepší sedět doma, nedělat nic a malovat u malířského stojanu.

Přemýšlela jsem, jakou barvu mám použít na Lilyiny vlasy. Kreslila jsem jednu fotku z našeho alba. Obě dvě jsme se na ní křenily od ucha k uchuv letních šatech, na vlas stejných. Za námi se rozprostíral proužek křištálově modrého moře. Fotku fotila Lilyina máma. Sebe jsem dokreslila celou, ale žádná barva mi k jejím ohnivým vlasům neseděla. Dnes mi šly namíchat barvy stěží.

Odfoukla jsem si z obličeje pár vlasů. Mám snad na její vlasy použít kaštanovou rez? Zbývala mi ještě bronzová měď. Ale žádná z toho neodpovídala barvě jejích vlasů. Její ohnivé pramínky prostě nedokážu zachytit, i kdybych se snažila sebevíc.

S povzdechem jsem štětec odložila. Ona byla nezkrotná jako oheň. Narozdíl ode mne se dokázala bavit a z problémů si nic nedělala. Občas se jim vyhnula a někde jim musela čelit čelem. Charakterizovalo ji mnoho věcí, které mně chyběly. Obdivovala jsem její schopnost dostat se do průšvihů kdykoliv.

Poklepala jsem nehty o pracovní desku stolu. Chyběl mi její smích a radost z každé maličkosti. Chyběly mi obě dvě. Lily a April. Dívky s jinými jmény, které mi změnily život vzhůru nohama. S nimi jsem naučila smát a bavit se. Všechno tohle mi chybělo. Lily je nenávratně pryč a April mě opustila. Teď se směje s nánami z naší třídy. Baví se spolu o klucích a módě.

Bytem se rozlehlo zvonění zvonku. Vyšla jsem ze svého pokoje. Máma pobíhala uprostřed kuchyně s tvářemi od mouky. Ben drbal fenku na břiše a Nely cupitala otevřít ke dveřím. Její obličej se roztáhnul do překvapené grimasy. Benovi v očích zazářily radostné jiskřičky.

„Clary, máš návštěvu, která si žádá tebe a je to důležité," zapištěla nahlas Nely. 

OPRAVENO: 12.03. 2019