Léčivá magie

22 1 0
                                    

S tím jak jsem ji ukázal svou tvář tak jsem do ní vložil mou důvěru. Ona taky vložila svoji důvěru do mě. Elfským způsobem. Přijde mi docela zvláštní ale nebudu urážet jejich kulturu. Teď přijde věc, na kterou se určitě Agmas bude těšit.
Naučím ji magii. Ale né tak ledajakou. Bude to léčiva magie. Byla přede mnou a už nevypadala tak vyčerpaně.
"Agmas" Otočila se na mě. "Naučím tě magii" Její oči se znovu rozzářili. "Ale né obyčejnou magii. Naučím tě léčivou magii"
"Tu co si na mě použil jak mě zasáhli?" Překvapilo mě že si to pamatuju. Přece jen stalo se toho hodně a k tomu určitě cítila ukrutnou bolest z té rány. Přikývl jsem.
"Je to snadné. Musím být vysoce soustředěná. Je to jen o tom." Tasil jsem svůj meč a řízl se. Byla plná šoku z toho co jsem udělal.
"Polož mi ruku na tu ránu" Udělala jak jsem řekl. "Teď se soustřed. Představ si jak ta rána mizí a zkus do toho dát trochu magie." Po chvíli se kolem její ruky začala rozzařovat červená aura.
"A teď opakuj po mě. Ghal hul nas er."
"Ghal hul nas er" Jak to dořekla tak se ta aura rozzářila ještě víc. Sundal jsem její ruku z rány. Rána sice byla pryč ale zůstala tam jizva.
"Velice dobře. Musíš jenom víc trénovat a pak by neměla být ani jizva. Jak tuto magii ovládneš tak můžeš uzdravit i smrtelná zranění" Usmál jsem se na ni. Nic kolem se nenachází a proto nemám na sobě kapuci.
Začalo se stmívat a my potřebovali světlo. Šli jsme do lesa a rozdělali oheň.
-------------
Bylo nádherné ticho. Když jsem chodívala na noc do lesa s Katricií, Nabethem, Roffem a Periou, nikdy nebylo ticho. Pořád jsme se bavili.
Když v tom Shanar ticho prolomil. "Jak elfové přišli k moci?" Zeptal se. Uznávám, že mě jeho otázka zaskočila. Pohodlně jsem se usadila a začala vyprávět.
"Můj národ byl kdysi dávno, za dob lidí utlačovaný. Žili jsme v lesích a neměli přístup do měst." Začala jsem smutně, tahle část historie byla pro mě vždy těžká.
"Náš vládce tyhle věci moc neřešil. Byl rád v přírodě a měl stejný názor jako lidé. Že elfové patří do lesa." Pousmála jsem se. Možná je to pravda. V lese mi bylo vždy tak nějak nejlépe.
"A tak se můj národ vzbouřil. Svrhli jsme našeho vládce a naučili se boje." Odmlčela jsem se a nadechla. "Přes 10 000 elfů vyrazilo do království Estar. Bylo tam mnoho nepřátel. Bojovníků a válečníků." Mluvila jsem s takovou hrdostí o historii mého lidu.
"Nakonec jsme se dostali až do komnat krále Dyana III. Náš vůdce, Valeris, uťal králi hlavu a vystavil ji na náměstí." Tohle jsem řekla znechuceně. Nikdy se mi to nelíbilo. Na tohle jsem hrdá nebyla.
"Dobyli jsme království, Valeris se stal králem a my rozšiřovali území. Nakonec to dopadlo tak, že vládneme většině světa." Dokončila jsem. Shanar měl na tváři nečitelný výraz.
"Co tvůj národ udělal s lidmi?" Zeptal se. Toho jsem se bála. Bála jsem se, že se zeptá na tohle.
"Některým se podařilo utéct. Ale většinu popravili." Zašeptala jsem s lítostí v hlase a viděla, jak se mu v očích zjevuje hněv.
----------------------------------
Takže tohle se stalo lidem? Byli vyhubeni? Vím jací lidé někdy mohli být ale vyhubit všechny. To není řešení. Nezasloužili si to. My druidové máme k lidem nejblíže takže je to jako by nám zabili bratry.
Minulost již nezměním. Mohl bych zkusit změnit budoucnost. Ale dnes už na tom nezáleží. Lehl jsem si a usnul.
----------------------------------
Kolem všude jsou květiny. Překrásné květiny všech barev. Najednou se ozve dívčí smích. Dany.
"Shanare. Jsem ráda že jsi přišel" Byli jsme tak blízko že jsem mohl vidět jak se červená. Samozřejmě já taky.
"Je mi potěšením, má paní" Usmál jsem se na ní.
"Říkej mi Dany. Prosím"
"Dobře. Dany" Dívali jsme se navzájem do očí. Její oči byli překrásně modré. Modřejší než samo nebe. Cítím jak se naše tváře blíží. Byli jsme tak blízko a pak se naše rty setkaly. Políbili jsme se.
"Miluji tě, Dany" Zašeptal jsem ji do ucha. Cítím jak se chvěje po mých slovech.
"Já tebe taky, Shanare"
-----------------------------------
Všude je temno. Nikde není nic. Jenom temno. Rozhlížim se ale nic nevidím. Najednou se přede mnou rozzáří světlo. Je tak oslnivé že si musím zakrýt zrak.
Vidím že v tom světle někdo je. Podívám se na tu postavu a vidím ženu. Něco na ni je zvláštní. Nepoznávám ji ale mám pocit že bych měl. Pak jsem je uviděl. Oči. Její oči. Byli stejně bílé jako mé. Byli tak bílé že mi viděli do duše.
"Meč. Meč. Meč." Jediné co říká je meč. Pokaždé jak to řekne tak je její hlas tišší. Než se plně rozplyne tak slyším poslední věc.
"Další je meč" To bylo vše.
----------------------------------
Okamžitě jsem otevřel oči a vstal. Dýchal jsem těžce a musel jsem popadnout dech. Vidím jak se na mě dívá Agmas se strachem v očích.
-----------------------------------------------------
"Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se roztřeseným hlasem a šla k němu blíž. Byl zadýchaný. Jen přikývl.
"Co se ti zdálo? Vypadal si, jakoby tě brali na kerrta a křičel si." Měřila jsem si ho starostlivým pohledem ikdyž vlastně ani nevím, proč.
"Někoho jsem viděl. Řekl mi, že další je meč." Svěřil mi. Sedla jsem si k němu a zamyslela se.
"Pochybuju, že šlo o Gerava Agmas." Přemýšlela jsem nahlas. "Spíše to bude něco jako s tím prstenem." Dokončovala jsem svou myšlenku a dívala se, jak čeká co ze sebe dostanu.
"Kromě Tsuoru. Je nějaký meč, který je legendární? Nebo alespoň známý?" Zajímal se. Založila jsem hluboko v paměti a zoufale jsem si snažila na cokoliv vzpomenout.
"Na žádný si nevzpomínám." Přiznala jsem a zoufale si prohrábla vlasy. Pak mi to ale došlo.
"Meč." Zašeptala jsem. Shanar se na mě nechápavě podíval. "Co?" Cítila jsem se najednou hrozně šťastná. "Meč!" Rozkřikla jsem se šťastně a prudce vstala.
"Agmas, co se děje?" Nechápal Shanar. Měla jsem ohromnou radost. "Meč může mít i jiné významy. Nemusí to nutně znamenat předmět. Může to být vodítko!" Vysvětlila jsem mu ale viděla jsem, že to nechápe.
"Moc ti vzali elfové, je to tak?" Zeptala jsem se opatrně. Smutně přikývl.
"Sekuny naele sera." Zasmála jsem se. Zpražil mě pohledem a mě zase došlo, že neovládá elfštinu. "Meč může znamenat boj, rozepři, hádku. Další krok může být u člověka, se kterým si byl velmi, velmi rozhádaný." Viděla jsem mu na očích, že pochopil.

Poslední Žijící DruidKde žijí příběhy. Začni objevovat