Poslední Žijící Druid

Bandité

Pozoroval jsem jak přede mnou utíká malý Resot. Vypadal šťastně. Jako by to bral za nějaké dobrodružství.
"Víš že jsem ti ještě nedal jméno?" Zastavil se a podíval se na mě. Zaujal jsem jeho pozornost.
"Co takhle. Hmmm. Aezor?" Líbilo se mu a mě taky. Takhle se jmenoval můj otec. Jeden z největších druidů své doby. Přeji si aby ty časy byli zpět.
"Pojď Aezore. Pokračujeme." Vyskočil a nadšeně šel dál.
Po chvíli jsme narazili na trosky hradu. Poznal jsem ho. Hrad Laeser. Na tomto hradě býval člověk, který byl zlý. Obětoval vlastní ženu aby se pomstil muži. Naši stařešinové ho prokleli aby pykal za své hříchy. Zajímalo by mě jestli ještě někde je.
Šel jsem se podívat dovnitř společně s Aezorem. Mohlo tam být něco co by se mi mohlo hodit.
Otevřel jsem bránu a vešel do zříceniny. Ikdyž to může být 600 let tak stále jsou tu jeho obrazy. Nenáviděl jsem ho. Dělal strašné věci ale můj bratr ho podporoval. Padnul jsem na kolena.
----------------------------------
Další vzpomínka. To jsou stařešinové! A ten muž. To je on!
"Oture. Vzal si mnoho životů včetně svých dětí a manželky. Proto na tebe bude uvalena kletba." Řekl nejstarší stařešina. Z jeho očí šel strach.
"Tohle je šílenství! Oni si to zasloužili!"
"Ticho!" Stařešinové ho dali do kruhu a začali sesílat kouzlo.
"Uzos no mohja ku zento ma!" Začal křičet v bolestech a já viděl jak se začal měnit v příšeru.
----------------------------------
Aezor vypadal že se o mě bojí. Pohladil jsem ho po hlavě aby věděl že se nemá čeho bát.
Najednou se že všech stran vyřítili bandité.
" Copak to tady máme?" Řekl zdá se jejich velitel.
"Nějakého chlapečka, který si hraje na rytíře." Prohlédl si mě a usmál se.
"Máš to ale pěkný meč." Konečně jsem se postavil a rozhlédnul. Bylo jich 15. Tohle bude těžké. Nemůžu použít magii, protože bych zranil Aezora. Vytasil jsem meč.
"Snad se nechceš prát kluku" Vidím jak se všichni připravují na boj. Najednou se stane něco co mě překvapilo. Aezor zaútočil na jejich velitele a kousl ho do ruky. Muž ho vzal o hodil s ním o zeď.
"Svině malá! Au!" Pokousal ho velice nehezky. Ve mě se začal hromadit hněv.
"Kápo. Není to to štěně, které jsme hledali. Jak jsme mu zabili rodiče" Něco ve mě se přeplo. Nedokázal jsem udržet moji magii na uzdě. Byli to lidé takže ji necítili.
"Máš pravdu! Jeho rodiče chutnali dobře. Možná bude i on. Kde si ho naš-" Zamrazil se. Byl ve mě takový vztek že všude byli jiskry. Vzal jsem svůj meč do ruky a rychlosti blesku je všechny zabil. Nikdo z nich nestačil ani mrknout a už byli mrtvý. Běžel jsem k Aezorovi. Byl těžce zraněný.
Magie blesku není jediná co umím.
" Ghul mak zaro na lhup" Kolem něho se rozzářilo světlo, které mu vyléčilo zranění. Pohladil jsem ho. Vypadal vyčerpaně. Bylo mi ho líto ale tady zůstat nemůžeme. Vzal jsem ho do náruče a vyšel ven z hradu. Šli jsme dal na sever. Jediná změna byla že jsem měl Aezora v náručí.