Poslední Žijící Druid

Herna

Hlavní město. Tam jsme se teď museli vydat, abychom se dostali do herny. Poté, co mi Shanar tohle oznámil odešel a ulehl.
"Je to nebezpečné!" Křikla na mě Katricia. "Já vím! Ale co mám dělat? Mám ho snad zradit? Byla bych pak lepší než naši předkové?!" Bránila jsem se. "Jsi slepá! Zaslepená vlastní magií!" Podávala proti mě obvinění moje dobrá kamarádka.
"Katricia." Zašeptal Nabeth ale ona ho ignorovala. "Všechno se točí okolo tebe! Nemůžeme splnit povinnost, protože ty se chceš naučit ovládat magii. Nemůžeme se vrátit domů, protože ty si se rozhodla pro zradu! Peria už nežije, kvůli tobě!" Zakřičela a v tu chvíli se ve mě něco zlomilo.
"Katricia!" Okřikl ji Nabeth. "Ne. Nebudu zticha! Ty si Periu miloval! A ona umřela! Jak můžeš bránit někoho, kdo zavinil její smrt!" Rozplakala se ale pořád byla vzteklá. Zprudka jsem se postavila. "Já vás tu nedržím! Nemusíte tu být! Ty víš, davera, že mě to mrzí!" Zakřičela jsem tentokrát já.
"Agmas." Ozval se Roff. Pomalu jsem vydechla, abych uklidnila sebe i svůj dech. "Katricio, jsem ráda, že jste se mnou. Ale já si nevybrala tuhle cestu. Jestli chceš, běž domů. Řekni, že jsem zradila krále ale ty, Nabeth ani Roff stě s tím neměli nic společného." Nabídla jsem ji ale na očích jsem jí viděla, že to neudělá.
"Jdu trénovat." Oznámila jsem a vzdálila se od svých přátel.
Sedla jsem si na zem, zavřela oči a uklidnila svou mysl i duši. Vizualizovala jsem si dvě květiny, které vyrůstají ze země a soustředila se.
Cítila jsem, jak se z mého těla valí energie. Otevřela jsem oči a přede mnou se tyčily dvě krásné, krvavě rudé růže. Usmála jsem se a vstala.
Byl čas odpočinout si.
Za úsvitu jsem probudila své druhy a připravila se na cestu. "Jevera, okuratese sega iestr." Promluvila jsem. "Hádám, že nevíš, kudy do hlavního města." Řekla jsem Shanarovi. Chabě se usmál. "Cítím energii. Ale lepší bude, když mě povedeš."
"Do hlavního města jsou to asi čtyři hodiny cesty." Informovala jsem své přátele.  "Zbláznila si se? V hlavním městě nás můžou chytit stráže! Nebo zahlédnout známí!" Vyjela na mě Katricia. "Todo ia pas, todo ke esa." Nasadila jsem výhružný tón a ona umkla. A tak jsme se vydali na cestu do hlavního města.
---------------------------------
Cesta k městu byla tichá. Ve vzduchu jsem cítil napětí. Zda se že mi pořád moc nevěří. Pokud jde o Agmas tak se zdá že trénovala. Její magie trošku vzrostla. Po hodinách chůze jsme byli skoro u města. Bylo mi ho líto ale Aezor musel zůstat v nedalekém lese. Nevezmu ho do města, kde by ho mohli stáhnout z kůže. Pokud by to někdo udělal tak by žádné město už nebylo. Taky měl důležitý úkol. Hlídat můj meč. Všichni ve městě ho určitě znají a proto ho tu musím nechat.
"Aezore. Musím jít do města pro něco důležitého. Ty zůstaneš tady a budeš hlídat můj meč dokuď nepřijdu. Jasný?" Přikývl a já ho pohladil. Za tu dobu co ho mám docela vyrostl. I jeho magie je silnější. Ale stále je to štěně. Vydal jsem se za ostatními k bráně.
Byli jsme před branou a vstoupili do města. Agmas mi řekla že musíme být opatrní aby si nás nevšimli. Je to kvůli mému meči.
Všude byli stráže ale nám pozornost moc nedávali. Otočil jsem se k Agmas.
"Kde je ta herna? Nemáme čas si tu pohrávat." Šeptal jsem to aby to slyšíme jen ona. Nechci aby všichni kolem věděli kam jdeme.
"Následuj mě. Je to nedaleko." Vyrazila a já ji následoval. Hned za námi šla její parta.
Musím říct že tohle město je opravdu bohaté. Všude jsou stánky s jídlem, zbrojí a ostatním zboží. Je zde loutkové divadlo, kostel, náměstí a spousta dalších věcí. Pokud bych tu neměl tuhle naléhavou záležitost tak bych se porozhlédnul kolem. Agmas zastavila a ukázala na budovu. Bylo tam napsané něco elfsky.
"To je ono. Jediná herna ve městě." Šel jsem k herně.
"Počkej!" Křikla na mě Agmas. Ale já už byl vevnitř. Po chvíli vstoupili i oni.
"Nemohl si počkat?" Rozhlednul jsem se pp hale, ve které jsme se nacházeli. Všude byli stoly a všichni hráli. Jediná věc, kterou nemám radši než elfy je hazard. Už jen z toho že jsem tu byl tak jsem cítil divný pocit. Ale pro něco jsem sem přišel.
"Cítíš něco?" Zeptala se Agmas. Vypadala že ji to zajímá. Není moc znalá v magii takže nemůže cítit magii ostatních.
Soustředil jsem se a snažil se najít ten prsten. Mým tělem přejel známý pocit.
Je zde.
Ale není v této hale. Zdá se že je o patro výš.
"Tohle je jediné patro kde se hraje" Otázal jsem se.
"Ano. Je tu ještě jedno ale tam má kancelář šéf." Odpověděla. Šéf? Už vím kdo má můj prsten. Nemám čas si tu hrát a vymýšlet plán. Prostě si vezmu co je mé.
"Počkejte zde" Rozkázal jsem.
"Kam to jdeš?"
"Pro to co je mé" Šel jsem nahoru po schodech. Před dveřmi do kanceláře stáli dva muži.
"Co tu chceš? Vodprejskni!" Strčil do mě. Na tohle nemám čas. Chytil jsem já za ramena a pustil do nich elektřinu. Oba spadli na zem.
Otevřel jsem dveře a uviděl jejich šéfa. Podíval se na mě jakoby byl něco víc.
"Co chceš? Jak ses sem dostal!?" Řval na mě vztekle. Uviděl jsem ho. Ten prsten. Měl ho nasazený na prstě.
Přiblížil jsem se k němu blíž. I přes ty jeho řeči vidím že má strach. Jsem u něj tak blízko že couvnul a spadl.
"Beru si to co je mé" Ukázal jsem na jeho ruku. "Ten prsten. Dej mi ho" Řekl jsem chladným hlasem. Pokud mi ho nedá tak mu klidně uříznu ruku. Pomalu se natahuje k prstenu. Sundal si ho a já natahuju ruku aby mi ho podal.
"Všichni okamžitě vypadněte!" Otočil jsem se. Stráže. Jak to že nás našli. Otočím se zpátky a on vyskočil a strčil mě na zem. Spadnul jsem a on utekl. Rychle jsem vstal a následoval ho.
Sešel jsem schody a uviděl jak všude pobíhají civilisté. Tady nemůžu použít magii. Rozhlédl jsem se a vidím jak tam Agmas bojuje se strážema. Podívám se dál a vidím toho muže jak utíká. Podívám se zpátky na Agmas. Obklopili ji stráže. Muž utíká.
Rychle jsem vystřelil a shodil dva stráže na zem. Jsem u Agmas a útočím na stráže.
"Uteč!" Zařval jsem na ni. Jenomže ona neměla v plánu utíkat.
Najednou mě něco udeřilo do hlavy a já omdlel.