Sestra (Baxtrix, Wedry, Artix a Herdyn) - DONE

30. část

Bax

Co mám v tuhle chvíli sakra dělat?! Potřeboval jsem to rozdýchat. Proto jsem šel na ten malý balkon. Přišla za mnou. 'J-jsi v pohodě?' Zeptala se starostlivě. Otočil jsem se na ní.  Obejmul jsem jí. 'Jsem. Jsem šťastný.' Začal jsem jí líbat. Bylo to romantické.

Annie

Haleluja! Už jsem se lekla, že mě po této informaci opustí. Byla jsem si stoprocentně jista, že to je s Baxem, protože měsíčky jsem už dlouho neměla. 'Ale kdy?' Zeptal se. 'Ani nevím. Nechceš jít dovnitř? Je mi tady zima.' 'Pro tebe teď udělám všechno.' Vešli jsme dovnitř a sedli jsme si na postel. 'Budu se o tebe hezky starat. Vůbec nic nebudeš muset dělat. Budeš jako princezna.' 'A ty jako princ. Můj princ.' Oba jsme se usmáli.
Po táboře (*le menší skok)
Tábor byl docela sranda. Až na to, že jsem se párkrát pozvracela. Doma jsem doopravdy nic nemusela dělat. Bax všechno dělal za mě. 'Annie?' Vešel do pokoje. 'Hm...?' Koukla jsem na něj. 'Mám pro tebe něco.' Podal mi obálku. Otevřela jsem jí no a co tam nebylo. Zájezd do Německa na tři dny. 'Jsi úžasný!' Objala jsem ho. 'No jo. No jo.' Zasmál se. 'Kdy odjíždíme?' 'Zítra dopoledne.' 'Cože?! Vždyť já nemám zbaleno!' 'Já ti pomůžu. Říkej mi, co chceš zbalit a já to hodím do kufru.' 'No jak myslíš.' Po asi hodině to bylo konečně všechno. Teda snad. Pak si šel zbalit Bax. Jak já ho miluju. Byla jsem strašně unavená. Takže co se asi stalo? Áno, usla jsem.
Ráno
10:37. Přesně to jsem zahlédla na hodinách. A přesně to me donutilo odejít z mé vyhřáté postýlky a jít dolů pro snídani. 'Bré ráno.' Řekla jsem ospale. 'Bré, lásko.' Odpověděl Bax. 'Od kdy mi tak říkáš?' 'Od té doby, co je to pravda.' Usmál se. 'Jsi tak roztomilý, ale neříkej mi tak. Děkuji.' 'Proč? Vždyť je to kjůt.' 'Spíše fuj. Nelíbí se mi to. Je to moc přeslazené.' 'Hlavně nechytni cukrovku.' Zasmál se a položil na stůl palačinky. Sedla jsem si a začala jíst. 'Za 30 minut odjezd.' Oznámil mi. Chvíli jsem na něj koukala jako na zjevení. Pak jsem do sebe nacpala jednu pačalinku a nakonec jsem se utíkala připravit. Přesně na čas. Už jsem za sebou táhla ten těžký kufr. Snažila jsem se sejít schody. Upřímně, moc mi to nešlo. Naštěstí mi Bax pomohl. Když jsme šli okolo kuchyně, zahlédla jsem Pavla. Od toho incidentu jsme spolu nepromluvili. A tak to taky snad zůstane. Přišli jsme k autu. Už jsem si chtěla sednout na místo řidiče, ale Bax mi to zamítnul. 'Řídit budu já. Ty máš dítě.' Zazubil se na mě. 'Ale noták! To není fér!' 'Ale je.' Poslal mi vzdušnou pusu, vytrhl mi klíčky z ruky a sedl si. Jenom jsem si povzdychla a taky si sedla. Aspoň jsem mohla řídit rádio. Cesta byla ták dlouhá, že jsem z toho usla. Ani nevím, co se mi zdálo, ale vzbudila jsem se uprostřed cesty. 'Za jak dlouho tak budem?' 'Cca 2 hodiny.' 'Chjo.' Najednou mi přebleskl nějaký týpek před očima. Vypadal... zvláštně. Bojím se, že se něco stane...

Hm... stane? :D

Čawko! ^^ zase po dlouhé době. Já vím, ale absolutně nestíhám. Chtěla jsem napsat tisíc slov jako náhradu, ale už mám jen 8% baterky a nabíječku momentálně nemám, takže příště. To vám slibuju! A já sliby dodržuji. zatím pápá!
Aneska04 <3