Na křídlech minulosti✔

31)

Pohled na ní byl, jako pohled na smrt. Ležela na nemocničním lůžku v bílém pokoji páchnoucím dezinfekcí. Byla dehydrovaná a vyhublá na kost. Zabíjelo mě ji takhle vidět. Doktoři slibují, že  bude v pořádku a je téměř jisté, že přežije. Alespoň, že tak. Miloval jsem jí takovou, jaká byla a nyní jsem se utvrdil v tom, že byla mnohem hezčí s plnějšími tvary. Neviděl jsem jí do těch krásných mnohobarevných očí. Její vlasy byly strašně mastné a špinavé. Její tělo bylo plné ošklivých škrábanců, odřenin, modřin a jizev. Krvavé hloboké rány jí doktoři ošetřovali opravdu hodně dlouho. Popáleniny a spáleniny na nohou i rukou. Když jí našli v ruce svírala řetízek a sotva dýchala.

Ty ostatní dívky a ženy našli také. Zatím to vypadá, že to všechny přežijou ve zdraví. Únosce zavřeli do vězení na 6 let. Po 6 letech je pustí a oni udělají to samé znovu. Kde je sakra nějaká spravedlnost?

John

Byl jsem vděčný, že ji našli a je živá. Sice mi trhalo srdce ji takhle vidět, ale bude žít a to je hlavní, ne? Sebastian to nese o něco hůř. Nejraději by ty lidi zabil, nedělám si srandu. Rosie za Emmou nevezmeme, protože by jí mohlo vyděsit, jak její maminka teď vypadá. No a dítě, které by utpělo tak velký šok raději riskovat nebudeme, když bude Emma za 10 dní doma... Sebastian to, jako dětský lékař zatrhl, tak ho budeme všichni respektovat.

Já jsem se vrátil z nemocnice domů, ale Seb se odmítal vrátit, tak brzy a stále něco řeší s doktory. Celkem to přehání se stresem. Rachel ho přemlouvala, ale on si stejně nedá říct, takže je veškerá snaha naprosto zbytečná.

Přes noc se, ani nezastavil doma, protože spal v nemocnici. No a teď už půl dne tráví v knihovně v sekci odborná lliteratura. No nejspíš je naprosto jasné, že hledá informace. Když jsem se ptal knihovníka, dokonce mi řekl, že v knikovně je od 5 hodin, což jsou přesně 3 hodiny před otevírací dobou. Jednoduše je to magor.

Odpoledne si s Rosie šli zahrát tenis, tak snad alespoň možná přišel na jiné myšlenky. Přinesli spoustu dortů a tak jsme zbytek dne trávili u televize s dorty a jiným dalším jídlem.

Následujhící den jsme museli vystěhovat Emmin byt, protože nebylo nejlepší, aby v něm dále bydleli. No jsem celkem zvědavý, jak to pak chce Emmě vysvětlit, ale to už bude na něm a ne ns mě. Rozhodně bych nechtěl být na jeho místě. Celou situaci jsme celou dobu před tím řešili, takže se našla úžasná možnost. Od zítřka v bytě po Emmě budou bydlet jiní mladí lidé, kteří v něm budou jako nájemníci a později si mohou byt i odkoupit.

Pak je zde ovšem otázka, kde budou holky bydlet. To už nechám na Sebovi. Ale jejich věcmi přechodně zastavíme jeho byt. Jeho výraz mluvil za vše, ale nezbývalo mu nic jiného než souhlasit, protože Rachel byla velmi nekompromisní. Rosie nám se stěhováním radostně pomáhala a naši rodiče se zapojili také. Naši sice byli trochu skeptičtí k nedomyšlenému pokračování, ale nakonec to nechali být. Stejně by nemělo cenu cokoli řešit. Sebastian našel krabice s fotkami, které si na dobu neurčitou přivlastnil.

Všechny ty věci se k Sebovi do bytu nějakým zázrakem vešli a tak jsme dnešní den pokládali za velmi úspěšný. Sebastian se však velmi rychle zdekoval a mně bylo naprosto jasné, kam mířil.

Sebastian

Byla vzhůru. Ležela a pozorovala prázdné depresivní zdi.

,,Ahoj."

,,Ahoj?"

,,Jak dlouho jsu vzhůru?"

,,Asi 4 hodiny..."

,,Aha. Asi jsem přišel pozdě, viď?"

,,Ale ne. Co Rose?"

,,Je v pořádku."

,,To jsem ráda."

,,Říkal jsem si, že ji sem brát nebudeme."

,,Nechci, aby mě takhle viděla."

,,Myslel jsem si to."

,,Děkuji."

,,To já děkuji, že jsi živá." Políbil jsem ji na čelo a ona mě svýma slabýma rukama přitáhla do objetí.

,,Mám tě moc ráda, Sebe."

,,Já tebe také."

Tak máte Emmu zpátky. Kdo je rád? 
Čeká nás už jen 9 částí a epilog.