Na křídlech minulosti✔

12)

Píp píp. Přišla mi nová SMS.

Od- Sebastian ,taťka' Thompson :
ŘEKLA ANO!!!!

Komu-Sebastian ,taťka' Thompson :
Bezva. Doufám, že jsme zvány.

Od- Sebastian ,taťka' Thompson :
Jistěže ano.:)

Komu-Sebastian ,taťka' Thompson :
To měla být ironie.

Od- Sebastian ,taťka' Thompson :
Jsi vtipná.;)

Tohle nebyk vtip, pouze krutá realita, Sebastiane. Kéž bys věděl.

O 2 měsíce později

A bylo to tady. Dva měsíce jsme ho neviděli.
Přišlo nám svatební oznámení i s jejich fotkou a dneska jdeme na jejich svatbu.
Na zatracenou, dementní svatbu nějaké krávy a v první řadě mého bývalého přítele, otce mé dcery a ?kamaráda?.

I když je svatba laděna do růžové, jak mi bylo oznámeno v SMS tou krávou, tak máme s Rose šaty do modra, prostě nemáme rády růžovou, promiň prasátko, ale modrá je prostě dobrá.
Koho zajímá, co chce nějaká mrcha, která si bere někoho jako je Sebastian?
Proč mi to tak vadí? Žárlím snad na něj, že on má to, co jsem vždycky chtěla a já mám z toho všeho jen tu nejúžasnější dceru?
Nejspíš ho jen nechápu.

Rosie byla z toho, že se bude Sebastian ženit hodně smutná a vlastně stále je. A také je dost naštvaná.
Nejspíš mu to nikdy neodpustí.

,,Maminko?"
,,Ano, broučku?"
,,Proč se Sebastian žení?"
,,Když se do sebe dva zamilují někdy se vezmou."
,,Ale-"
,,Dost."
,,Dobře, mami."

Pohled Sebastiana

Den před svatbou

Koukal jsem na Sofii u snídaně a přemýšlel jsem. Ona seděla u stolu naproti mně a ráno mi neřekla ani dobré ráno, jak byla zaujatá jejím mobilním telefonem.
K snídani chroupala nějaké "zdravé" nesmysly a pila brčálovou až podivně vypadající tekutinu.

,,Co máš dneska v plánu, lásko?"
,,Proč se ptáš?" Hnusně mě spražila pohledem.
,,Zajímá mě to."
,,Kdybys mě miloval, tak by ses mě neptal."
Odfrkla si.
,,Kde jsi byla včera ty tři hodiny?"
,,Co tě to zajímá?"
,,Budeme manželé, ty většinou o tom druhém vědí všechno."
,,Tsss. Jsi takový kretén, Sebastiane. Alespoň, že máš peníze." Byla tak zlá.
Na jejím displeji svítil růžovofialový chat a nahoře v rohu bylo-Lukas ❤

Chvíli jsem ji něco chtěl říct, ale rozmyslil jsem si to. Nechám ji nějakou svobodu.
,,Kocourku?"
,,Jo?"
,,Půjdu s kamarádem ven, ju?"
,,Fajn."
,,Zítra se uvidíme." Poslala mi vzdušnou pusu a zavřely se za ní dveře.

Mám ji rád, budeme se brát.
Klid brácho, klid. Ona si jen užívá života.
Nebudete mít děti, ale budeš mít ji, třeba časem o dítě začně mít zájem.
Třeba se trošku změní.

A tak jsem celý den a noc strávil sám, úplně sám s myšlenkami na zítřek, budoucnost a také na Emmu. Emmu a Rosie.
Jestli pak budu moci s Rose trávit čas, když budu ženatý se Sofií. Ona přímo a to to nepřeháním nenávidí děti.
Já se rozplýval nad dětmi jakéhokoli věku a ona se od nich držela co nejdále a nadávala jak jen mohla. Já jsem básnil o tom, že se těším až si pochovám mé miminko a ona začala štěbetat o nové kabelce.
Miloval jsem vaření a také dobré jídlo, ona vařit neuměla ani nechtěla a jídlo přímo nenáviděla.
Chtěl jsem pejska a ona chtěla novou blůzu. Chtěl jsem se ženit v něčem normálním a ona mě narvala do bílého obleku s růžovým motýlkem a růží v klopě
Nechtěl jsem svatbu do růžova a ona bude růžová. Chtěl jsem pozvat Emmu s Rose a ona mi povolila jen Emmu. To až zjistí, že Emma byla má přítelkyně a teprve až zjistí, že jsem pozval i Rosie. To bude...
Chtěl jsem rodinný domek někde kousek od Manchesteru a ona chtěla byt v centru města. Byli jsme možná až moc rozdílní a já měl stále pocit, že dělám chybu. Možná, že je brzo. Nebo k sobě nepatříme, každý máme někde někoho jiného.
Vždyť ona nemiluje mě, ale mé peníze a to, že si může dělat co chce a to i se mnou.
Bojím se, že mi není věrná, protože co týden chodí ven s kamarádem a pokaždé si píše s Lukasem se srdíčkem. Proč řekla ano? A proč mě vlastně napadlo si ji brát za ženu?