Na křídlech minulosti✔

23)

Sebastian

~~~~O 5 dní dříve~~~~

,,Co tu děláš?" Vybafla na mě Emma, když mi přišla otevřít.
,,Přišel jsem ti dát dobrou noc."  Dlouze jsem jí políbil.
,,Nemusel jsi chodit. Stačilo by kdybys napsal SMSku." Na její tváři byl úšklebek.
Ona mě tak ráda provokuje až je to hrozné.
,,Ale já tě chtěl vidět a políbit." Přitáhl jsem si jí do vřelého objetí a chtěl takhle zůstat věčně.
,,Kdyby Rose věděla, že tu jsi asi by nebyla moc ráda, žes jí ani nepozdravil. Měl bys jít."
,,Nikam nejdu. Jsi lepší než plyšový méďa."
,,Takový ten tlustý dvoumetrový méďa?"
,,Přesně ten. Teda nejseš tlustá ani dvoumetrová, ale seš můj méďa."
,,Budu to brát jako kompliment."
,,Jinak to ani nemyslím."
,,Ještě aby."
,,Ale prosím tě, vždyť mě znáš."
,,Chceš tu zůstat?"
,,Můžu? Stejně mě tu nenecháš."
,,Nechám. Pojď."
,,Co ten chlápek? Jak se vůbec jmenoval."
,,Myslíš Rona? Stále mi posílá SMSky a volá mi."
,,Má velký zájem?"
,,Nejspíš."
,,Není trochu moc otravný?"
,,Rozhodně méně než ty."
,,Seš tak milá."
,,Já vždycky."
,,Proto tě taky stále miluji. Už tak dlouho."
,,Ale prosím tě." Schovala svou hlavu do mého ramene.
,,Nikdy jsem tě nepřestal milovat, Emmo. A nikdy tě nepřestanu milovat, rozumíš?"
,,Taky tě miluji, ale nejsem si jistá, že mě znovu nezklameš."
,,Rose měla být moje dítě, tedy naše dítě."
,,Možná ano."
,,Miluji tě a Rosie taky."
,,Toho si vážím. Slib mi, že nás neopustíš...?"
,,Slibuji."
,,Alespoň Rose nikdy nenech samotnou. Prosím."
,,Neboj se. Postarám se o ni vždycky. Je to moje povinnost. Myslím, starat se o lidi, které miluji."
,,Má tě ráda."
,,Já jí taky. Je mi celkem podobná."
,,Myslíš?"
,,Někdy se v ní trochu vidím."
,,To já hodně."
,,Miluje tě, Emmo. Seš její milovaná maminka, vzor."
,,Taky doufám, že jí nikdy nezklamu."
,,Ty nikdy. Budu tu pro vás, rozumíš?"
,,Jo..." Oba jsme brečeli. Těžko říct zda štěstím. Ale doufal jsem, že ano.
Tu noc jsme spolu strávili v jedné posteli.
Vedle sebe, nazí a natisknutí jak jen to šlo.

~~~~Konec vzpomínky~~~~

John s Rachel jeli nakoupit jídlo a já jsem mezitím šel s Rosie k Rogersovým.
Mezitím co si Rose hrála v pokoji, který patřil Emmě jsem se šetrně snažil paní Rogersové a panu Rogersovi popsat situaci.
Oba byli nešťastní, opravdu hodně.
Asi nikdy jsem na jejich obličejích neviděl bolestivější grimasu než teď.

Paní Rogersová Rosie sbalila nějaké oblečení, co u nich měla a nezapomněla mi říct, že můžeme kdykoli přijít nebo, že se o Rosie mám postarat. Což pro mě samozřejmě byla samozřejmost.
Cítil jsem potřebu ji ochraňovat a být jí nablízku. Dávat jí lásku, kterou jí Emma dávala tolik. Její tvář zářila a stále se usmívala. Zatímco já, John a Rachel jsme vevnitř tak trpěli. Rogersovi také, jenže ti nemusí s Rose teď trávit čas dokud se neobjasní, co Emmě je a kde vůbec je.

Když se ti dva vrátili z nákupu, tak jsme asi půl hodiny vybalovali jejich hrozivý nákup.
Večeři vařili Rach a Johnny. No a my jsme s Rosie pomáhali. Tím myslím, že jsem strouhal sýr, okurky, nekonečné množství mrkve. No a Rosie ochutnávala. Tady vidíte, že neexistuje spravedlnost.

Když jsem tak sledoval Rach s Johnem, nebyl jsem si jist, co mezi sebou mají.
Rozhodně jsou minimálně skvělí kamarádi.
Rosie do mě drkala a ukazovala na ně srdíčka z prstů, což mě opravdu hodně rozesmálo. Ta holčička bylo beze sporu jedno z nejroztomilejších stvoření na světě, co znám. Když jsem ji tak sledoval, moc mi připomínala Emmu.

,,Dobrou chuť."
,,Bude to jedlé?" Rýpl jsem si.
,,Jsme to vařili my dva ne." Uraženě podotkl John.
,,No právě." Hned se na mě mračily dva naštvané pohledy.
Já a Rosie jsme se rozemáli a pozorovali je, jak uraženě jedí.
,,Máte to blbě nastrouhané." Začala kritizovat Rachel.
,,To strouhal Sebie." Vymlouvala se Rose.
,,Notak..." Tentokrát se smáli ti 3 a já se snažil udržet svůj naštvaný výraz.

Tak co myslíte?
Co se Emmě podle vás stalo?