Na křídlech minulosti✔

19)

Věnováno: kakamilka a KyokoAshino

Sebastian

Moje sestra byla zvláštní. A to celkem dost.
Když konečně odcházela vypadala jakoby viděla ducha, což u Rachel nebylo zrovna obvyklé. Navíc ani na nadpřirozené věci moc nevěřila-vůbec.

,,Tak ahoj, Rosie. Snad se brzy uvidíme." Vřele se loučila s Rose.
,,Ahoj Rachel. Řeknu mamince, abychom přijeli až budeme u babičky a dědy a Johna."
,,Tak dobře."
,,Pozdravuj Johna, ségra." Stydlivě se usmála a jemně zrudla, dobře dost zrudla.
,,Proč?"
,,Jen tak. Dlouho jsem ho neviděl." Můj plán byl jiný, ale to Rach věděla i beze mě.
,,No tak jo..." Objala Rose a pak začala v objetí mačkat mě.
,,Dávej na Emmu a Rose pozor." Pošeptala mi do ucha a vševědoucně se usmála.
,,Neboj." Bratrsky jsem jí políbil na líčka.

No a zavřely se dveře a zábava mohla začít...
Pustili jsme si pohádky, udělali si 5 pytlů popcornu-v tu chvíli jsem přišel na to, že mám nedostatek mís- a rozdělali gumové medvídky, spoustu čokolády a sušenek.

Tohle nemohlo dopadnou jinak než špatně, protože jsme já i Rosie měli nafouknutá břicha k prasknutí a oba nás bolela bříška.
Naštěstí po hodině přišla úleva a tak jsme vesele mohli pokračovat v jídle.
,,Nebudeme blinkat?"
,,Snad ne, broučku. Ale pro jistotu už to dneska s jídlem ukončíme."

Bylo 9 hodin večer a Rose už byla hodně unavená. Raději jsem ji tedy odnesl do koupelny a začal ji sundavat oblečení.
,,Musíme tě umýt, zlatíčko."
,,Ehm."
,,Tak pojď."
Snažil jsem se vodu nedávat ani moc studenou, ani moc teplou.
Když jsem jí smýval šampón z vlasů všiml jsem si naušniček, které se jí nezjištně pohupovaly.
Hvězdičky. A jsou úplně stejné jako měla Emma na řetízku ode mě, i když ta byla jen jedna.
Rosie už skoro spinkala a tak jsem jí už jen vyčistil zoubky a uložil ji na půlku do mé postele. Byla tak moc sladká, když spinkala.

Už bylo 11 hodin večer a já jsem sledoval nějaký film. Tedy takovým způsobem, že jsem ho měl spíš jako kulisu a totálně netušil, jak se jmenuje nebo oč v něm jde.
Vyrušilo mě pípnutí SMSky.

Od-Emma Rogersová:
Otevřeš mi?

Komu-Emma Rogersová:
Už jdu.

Šel jsem ke dveřím do bytu a přemýšlel, jestli je venku nebo hned před dveřmi do bytu. Byla to ta druhá možnost.

,,Ahoj, Emmo."
,,Ahoj. Rose už spinká?"
,,Samozřejmě. Chceš jít dál?"
,,Jestli ti to nevadí..."
,,Ne. To bych tě nezval."
,,Děkuju."
,,Chceš čaj, kávu, vodu, džus, šťávu?"
,,Jen vodu, děkuji." Trochu se porozhlédla a dodala,,Máš to tu hezké."
,,Stejné jako před tím."
,,Jen podobné."

Sedli jsme si na malou pohovku a mně přišlo, že mi chce něco říct. Ale mlčela.
,,Rose má hezké naušnice."
,,Jo. Připomínali mi...No...Ten přívěsek."
,,Byl dělaný na přání."
,,Jo?" Z pod třička jsem vytáhl svůj řetízek a  prohlédl si hvězdičku na něm.
,,Máš stejný?"
,,Podobný."
,,Kde je Rose."
,,Spí v ložnici."
,,Jo. Nezlobila?"
,,To ona neumí."
,,Ale umí..."
,,Byla tu Rachel."
,,Viděla Rose?"
,,Jo. Povečeřela s námi a tak."
,,Tak to jo."
,,Mám tě pozdravovat."
,,Tak ji taky pozdravuj. Dlouho jsem ji neviděla... John o ní sice mluví, ale nic moc o ní nevím."
,,John o ní mluví?"
,,Jistě."
,,To jsem rád."
,,Proč?"
,,Ale tak..."
,,No raději se nebudu dál ptát."

Rachel

Stála jsem před domem Rogersových a snažila se konečně zazvonit.
I když bylo necelých 9 hodin večer, tak jsem se bála, že někoho vzbudím.
Můj prst stiskl čudlík na zvonku a mně se zastavil dech.
Dveře se otevřely a přede mnou se tyčilo mužské tělo.