Camp half-blood

19. Kapitola

,, Co se tak mračíš? "
,, Kdo? Já?"
,, No jasně že ty. "
Jen pokrčil rameny a dal koukal na noční oblohu.

Po hodině sezení pod stromem jsme se opatrně přesunuli na pláž tak, aby nás neviděli Hlídací Harpie. Já bych za to měla průšvih a Nico ještě něco horšího. Jak jsem zjistila, neměl by zde v táboře vůbec být.

Jednou rukou jsem ze země sebrala oblázek a švihem ruky hodila žabku.

Nico se na mě letmo podíval skrz svoje delší černé vlasy a vytáhl jedno obočí nahoru jako v tázavém gestu.

,, Co to děláš? "
,, Házím žabky. Nevidíš?"
 
Odfrkl si a tím pár vlasů odfoukl z obličeje. Protočil očima a zahleděl se na vodní hladinu.

Nohy nám omývaly studené vlny jezera a jediným zdrojem světla v krajině kolem nás byl měsíc.
Zářil jasně na obloze a odrážel se od vodní hladiny.

,, Proč jsi vlastně přišel do tábora? " Prolomila jsem po chvíli tíživé ticho kolem nás.
,, Někoho jsem hledal."
Dál jsem se v tom nechtěla šťourat, to mi říkala hlava, ale zvědavost a touha se probudili ve stejný čas a nedali mi žádný čas na rozmyšlenou. Prostě z mých úst tu otázku dostaly a já se za sebe mohla jen stydět.

,, Hledal jsi Percyho?"
To bylo poprvé, co se na mě překvapeně podíval a nespustil ze mě pohled dalších několik okamžiků.
,, Jak to víš?"
Opravdu bych měla držet jazyk za zuby. Nebo se alespoň zbavit zvědavosti.

Hej všichni! Zvědavost na prodej!
No tak. Dám ji i zdarma.

Nervózně jsem si začala hrát s hodinkama na ruce. Že já jsem něco říkala.
,, Něco jsem tady o vás dvou zaslechla."
Tázavě se na mě podíval a já mu vše řekla.

Neumím lidem lhát. Všechna pravda, o zde byla vyřčena, vyplavala na povrch. Jen Nicovi pocity zůstaly pod jeho rouškou temnoty.

,, To je vše?"
,, Jak to myslíš? "
,, Čekal jsem to horší."

Otočil se opět směrem k jezeru a jednou rukou vzal plochý kámen ze země a též začal házet žabky.

,, O co se snažíš?"
,, Co tím myslíš, Nico? "
,, Co tak pozoruješ?"
,, Jak ti to vůbec nejde. " Uchechtnu se.
,, Ale to není pravda!"
,, Ty se asi nevidíš, co?"
,, Vidím, jak padají do vody a to snad jsou žabky, ne snad? "
,, Nico, já tě pozoruji už nějakou dobu. To že hodíš kámen do vody neznamená, že házíš žabky. "
,, Ale mně jdou!"
,,A na to jsi přišel kdy?"
,, Mno.... "

Koutky úst se mi zkroutily do úšklebku. Uchopila jsem jednou rukou plochý kámen, co ležel o kousek dál na pláži, a vtiskla ho Nicovi do ruky. Poté jsem si stoupla za něj a chtěla mu chytit ruce, abych mu ukázala, jak se hází právé žabky. Nico mi ale ucuknul.

,, Co děláš?! " Obořil se na mě.
,, Chci ti ukázat, jak se hází žabky ty pako."

Rychle jsem ho chytla za ruku, kde měl ode mě vložený kámen, a švihem, jak mojí, tak u jeho ruky, jsem mu pomohla k opravdové žabce.

,, A takhle se hází žabky, Nico. "
Lehce jsem se pousmála.
,, A co já s tím? "
,, Alespoň trochu vděčnosti za to, že tě to někdo, jako já, učí. "
,, A to se teď jako chválíš?"
,, A co jiného bych měla podle tebe dělat? "
,, Třeba zavřít zobák."
,, To bylo zlé. Takhle si přátelé nenajdeš."
,, Já ale žádné přátele nepotřebuji! "
,, Každý potřebuje... "

Nestihla jsem to doříct, neboť se ozvala ohlušující rána, kterou následoval silný závan větru a zlatavý záblesk světla, jenž osvětlil celou hladinu jezera a pronikl až do tmavých vzdálených zákoutí tábora.

Na nebi nebyl jediný mrak, tudíž jsme mohli jen přemýšlet, co tento jev, způsobilo

Nico i já jsme se ohlédli za hlasy, přícházející od tábora a mířící k nám.
Rychle jsem hodila po Nicovi poslední pohled a naznačila mu, že má co nejrychleji zmizet. Stoupla jsem si a otočila se zpět za hlasy a skryla si oči před světlem z baterky, která se ke mně rychle blížila. Světlo mě na chvíli oslepilo a až po chvíli jsem, když jsem si na něj přivykla, jsem i poznala, kdo to ke mně má namířeno.

V předu si to klusal Cheiron a za ním šla Anabeth, Beckendorf, další lidi, které jsem neznala a kteří mě obdařili znechucenými pohledy, nakonec to všechno uzavíral nepříjemný pohled Clarisse.

Naposled jsem se letmo podívala na místo, kde ještě před chvílí byl Nico. Příjemně mě zahřálo u srdce, když jsem viděla místo vedle sebe prázdné.

,, Co tady děláš? "
,, Stojím, Clarisse."
Probodla mě pohledem a dál si hleděla svého, i když mě stále po očku pozorovala.

To už se na pláž přes lidi dostal i Cheiron. Vypadal jaksi ustaraně.

,, Co to bylo? " Zeptala se jedna z dívek příchozích s Cheironem z tábora.
,, To bylo znamení, Sarah." Odpověděla jí pohotově Anabeth.
,, Ale nevím jaké. "
,, To já to vím přesně, Anabeth." Ozval se Cheiron a přesunul se z ústraní k nim.
,, Blíží se nové proroctví. "

Já mám též právo, psát krátké kapitoly!

Jinak děkuji za všechny hlasy a přečtení u předchozích kapitol <3
Moc mě to potěšilo a zahřálo u srdíčka xdd <3

Snad si užíváte prázdniny ;d
Já osobně jsem se stihla opět spálit -. -
Neeee
Já se nemůžu opálit
Já se musím hned spálit, I když sedím celý den pod slunečníkem a jsem namazaná krémem 50 -. -
To je prostě ke zbláznění -. -
Tohle si budu muset s Apollonem a Hobim vyřídit xdd
Tohle se nedělá xdd
Snad to nikoho z vás nepotkalo xdd

Jinak
Byla jsem opravdu LÍNÁ tady něco napsat
Vlastně jsem psala jen když jsem se nudila v autě na výletech a pak poslední noc tady xdd
Bohužel se už vracím ㅠㅠ

Jinak
Nahoře máte jednu z mnoha fotek z Řecka <3
Mně osobně připomíná bránu do Ereboru xdd

Tak snad se znovu setkáme, až nebudu líná psát a k něčemu pořádnému se dokopu xdd

Bajjj~