Camp half-blood

22. Kapitola

Jako bych díky tomu kameni prozřela a zjistila výherní čísla loterie. V tomto případě byla moje loterie jeden z lidí, kdo mě zbaví této neviditelnosti.

S kamenem v kapse a tušením, kdo by měl být ten, co mě z toho dostane, jsem utíkala mezi stromy do tábora a hledala tu jistou osobu.
Všude byla spousta lidí, kteří tvořili jeden velký dav před jídelnou. To se dalo čekat. Oběd a ten si nikdo nenechá schválně ujít.
Stoupla jsem si na špičky a snažila se ostatní převýšit a rozhlédnout se po jejich tvářích a najít tu osobu.
,, Sakra. Kde jseš?!" Zaklela jsem si pro sebe a dál se rozhlížela po tvářích táborníků.
Viděla jsem Drew se Sarou u jejich stolu, Anabeth, jak se u jídelního stolu hádá s Johnem, Charlieho se Silenou, jak se smějí u vchodu do pavilonu, ale nikde jsem neviděla jeho. Kde jen může být? Přece se jen tak nevypařil!
Kdybych byla on, kam bych tak mohla jít?
Hmm...
Už vím!

Několika rychlými kroky jsem vyběhla z jídelního pavilonu ven a prorvala se davem na cestu. Moje kroky směřovaly na louku a k lesu, kde se hraje Boj o vlajku.

Přeběhla jsem louku a ocitla se na kraji lesa. Můj dech se pomalu začínal dostávat do normálu a já se zaposlouchala do okolí. Doléhal ke mně zvuk zurčícího potoku nedaleko a šustění jehličí na větvích stromů nade mnou. Poslouchala jsem dlouho bez jediného pohybu. Nevypustila jsem ze svých úst jediný zvuk a jen nehybně stála na místě a poslouchala.
Stále se nic neozývalo a já začala propadat panice. Co když jsem si ten pocit, že vím, kdo to je, jen vymyslela, když mi bylo nejhůř?
Co když už na vždy zůstanu neviditelná?
Padla jsem na kolena do mechu a se sklopenou hlavou zde zůstala sedět a snažila se udržet slzy.
To ne!
To se nestane a já zase budu vidět!
Ruce zatnuté v pěstech jsem zarývala do vlhkého mechu. Po tvářích mi stékaly slané slzy beznaděje a strachu z budoucnosti. Celé tělo se mi třáslo a tiché vzlyky zaplňovaly okolní prázdnotu.
Ne! Já budu zase vidět!

S námahou jsem se postavila na nohy a stále zatnutou rukou v pěst si otřela poslední neposednou slzu z tváře.
Teď, když nejspíš vím, koho hledám, to nesmím vzdát!
Napřímila jsem se do plné výšky (což v mém případě není moc) a pěsti ještě více zatnula.
Udělala jsem krok dopředu. Pak další a po chvíli jsem běžela dál do lesa.
Kořeny stromů jsem přeskakovala a nebrala ohled na ostnaté větvičky ostružin, co se mi zachytávaly do oblečení a na spoustě míst ho i potrhaly. Snažila jsem se též nevnímat, jak se mi jednotlivé ostny zapichují do kůže a tvoří záseky z kterých se po kapkách uvolňuje krev.

,, Sakra!" Vykřikla jsem, než jsem tvrdě dopadla na zem, když můj postup v cestě zastavil naráz.
Ležela jsem zády na zemi v jehličí a mechu a snažila se najít vyražený dech.
Marně jsem lapala po dechu a on stále nepřicházel. Ruce jsem zarývala do země kolem. Snažila jsem se uklidnit.
Tělo se mi postupně přestalo třást a hrudník se začal zvedat a tím i já pravidelně oddechovat. Nejdřív jen trhavě, ale po chvíli se ustálil a já mohla znovu normálně dýchat a nehrozilo mi udušení.

Pomalu jsem se zvedla a s pomocí rukou a opírání o strom jsem se postavila na nohy. Ještě se třásly, ostatně jako celé moje tělo. Stále opěrná o strom jsem se rozhlédla po tom, co mě srazilo.

,, Sakra. Co to bylo?!" Zanadávala jsem si pro sebe a otočila se kolem své osy. Nikde nic. Ani v pravo a ani v levo.
,, Proč vždy do něčeho narazím?!" Ozval se hlas v křoví za mnou. Leknutím jsem nadskočila a vykřikla.
To v křoví se očividně též leklo a též nadskočilo. S výkřikem to vyskočilo ze křoví těsně přede mě na plac bez jiného porostu, než byl mech a sem tam nějaká kapradina.

Čeho se tak mohl leknout?
Že by srnka? Nebo snad pavouk?
Co to bylo?
S hlavou v oblacích jsem chodila dokolečka a botou vždy odkopla kamínek, co mi ležel v cestě, jen tak pro zábavu a proto, že mě to uklidňovalo. Sice jen z části, ale alespoň trochu.
Cítila jsem na sobě pohled, jak mě doslova propaluje. Otočila jsem se na něj a pomalým krokem k němu přešla a rukou mu zamávala před očima. On přivřel oči a pomalu s výrazem naprosté hrůzy se odtáhl.
,, Co s ním je? " Říkala jsem si polohlasně pro sebe.
Jeho zorničky se zvětšily a pusa pootevřela. V obličeji měl výraz hrůzy a úžasu.
,, Kdo-kdo to řekl?" Vykoktal že sebe onu otázku.
Ohlédla jsem se, zda za mnou někdo nestojí, ale nikdo zde nebyl.
Že by mě slyšel? Ale to není možné. Nebo snad jo? Že by mi jeho naleznutí opravdu pomohlo? Ale nebyla bych pak už vidět?
Co když to je postupně?
Tak to se nedočkám.
Ale jednou určitě jo.

,, Ty mě slyšíš?" Položila jsem otázku, která mě tížila na srdci.
Lehké přikývnutí mi vehnalo slzy do očí.
On mě opravdu slyší!
To je úžasné!
U všech bohů, chci oslavu a metál za to, že jsem ho našla!
S výskotem jsem vyskočila a s uslzenými tvářemi mu padla kolem krku.
,, U všech bohů, děkuji!" Vysela jsem mu na ramenou a proudy slz mi stékaly po tvářích a smáčely mu oranžové táborové tričko.

,, Škrtíš mě..." Řekl přirdoušeně.
,, Oh.... Promiň." Zamumlám a o kus se odtáhnu a setřu si slzy z tváří.
,, V pořádku, ale.... Kdo jsi?" Zazněla jedna z otázek, kterých jsem se na celém světě bála nejvíc. Na odpověď ale nemusel příliš dlouho čekat. Vyplula z mých úst tak rychle, jako bych ji ani neřekla já ale někdo jiný.
,, Clio."

Tak jsem vás sem zase přišla otravovat s novou kapitolou Xd.

Koho myslíte, že Clio hledala a koho nakonec našla? Xd

Chcu se zeptat, kolik z vás tuto knihu čte od jejích začátku?
Ráda bych věděla, kolik lidí mě podporuje už od začátku.

Jaké to máte zatím ve škole?
Já osobně toho mám dost a místo dvou odpoledek, z toho bych měla jednu za čtrnáct dní, jsem si na každý den vzala další. A v úterý vstávám ve 4:40 a domů se vracím až v sedm Xd.

Taky bych se chtěla zeptat, jestli je tu nějaký člověk, co poslouchá BTS? Jaký je váš názor na 'DNA' a celé album?
Mně osobně se hrozně líbí.
Muselo s tím být hrozně práce.

A jestli jsi dočetl/a až sem, jsi opravdový borec, že jsi přečkal všechny moje kecy Xd.
Zasloužil by jsi metál, jako Clio Xd.
🏅🏅

Tak teď se s vámi loučím a předem se omlouvám, kdyby dlouho nevycházely kapitoly, protože toho mám a ještě budu mít opravdu hodně.
Takže zatím~~